Věčnost

⚜6. kapitola Pohřeb

Anna stála před kaplí sv. Jiří, kde věděla že její dcera teď právě bydlí. Ve skutečnosti byla právě Elizabeth jediným důvodem proč zůstala tak blízko vchodu. Hodně dlouho Anna věděla, že je uvnitř a přesto odmítala na to místo vkročit.

 Byl to den Jindřichova pohřbu a ona by raději udělala cokoli jiného aby byl pohřben po své smrti po jejím boku, jenže on bude pohřben po boku Jane Seymourové té která mu konečně po dlouhém čekání dala tolik vytouženého syna.

Vzhledem k této možnosti by vůbec sem nepřišla, ale následovat boží soud v žádném případě nebylo věcí volby.

 Od své smrti zjistila že není možné zabloudit na královskou rodinu, aniž by byla bez obřadů odsunuta zpět. Kamkoli šli byla nucena je následovat a to včetně průvodu vedoucího k místu kde stála rakev s jeho tělem, tělem muže který jí kdysi i když ho milovala tolik ublížil a který tu teď byl s ní.

Skoro jí to připadalo zábavné kam až Jindřich zašel kvůli vlastnímu pohřbu.

 Samotný průvod který vedl z Whitehallu do kaple byl dlouhý čtyři metry a v jeho středu stál propracovaný vysoký pohřební vůz který nesl rakev která rachotila přes celou cestu po které vůz pomalím krokem jel.

 Anna si vzpomněla jak to sledovala a byla svědkem toho jak se jeho podobizna nachází tam kde je pohřební vůz.

 Model Jindřicha byl oděn do karmínového sametu a na něm byla černá saténová čepice s drahými kameny pokrytá korunou. Opravdu platil velmi podrobně. Přinutila se potlačit hořký smích který hrozil že se jí zvedne z krku.

 Když Anna sledovala celé utrpení nemohla si nevzpomenout na to že sledovala své vlastní fuz toho jak její ostatky s jejím tělem které bylo mrtvé jedou do hrobu který ale neměla na takovém místě jako její manžel, protože její hrob který měl být místem jejího odpočinku byl někde úplně jinde než teď ten jeho.

 Její hlava poté useknutá na krku se ani nevešla do rakve která jí byla přidělena.

 Místo toho ji položili na hruď a ona si vzpomněla že slyšela bouchání když se kutálela a narážela do stěn rakve zatímco se její tělo pohybovalo a každý náraz se zdál nechutnější než ten předchozí.

Když si to teď pomyslela byla uvězněna se stejným mužem který se ani neobtěžoval najít pro ni správné pohřebiště.

 ,,Ano", přemýšlela o zvláštním druhu pekla a jedno je opravdu.

Uvnitř kaple svatého Jiří Jindřich sledoval jak jeho tělo klesá na místo odpočinku. Bylo to zvláštní být svědkem zvláště tak zajímavé a smutné události, obzvláště když to bylo možná poprvé kdy civěl na to jak nemocný a starý před svou smrtí vyrostl.

 Tvář se mu skrčila v mírném znechucení a znovu se podíval dolů na své mladistvé tělo stále napůl šokovaný tím že nelze se vrátil do fyzického rozkvětu.

 Pořád ho všechno opravdu šokovalo, ale snažil se a i když se mu to teď nedařilo se tím nezabývat. Přinejmenším bylo postaráno o jeho uspořádání a o to aby byl umístěn vedle  své Jany která mu dala to po čem tolik a tak dlouho toužil.

 I kdyby s ní duchovně nemohl být, tak jeho fyzická podoba s ní stále byla a to je teď tedy aspoň pro něj malá i když možná i trochu šílená útěcha.

Nahoře v kapli v arkýřovém okně sledovala obřad Kateřina která byla nyní královna vdova.

 Jestli pro ni bylo divné sledovat jak je její manžel je umístěn vedle jiné ženy, tak to neukázala. Protože nic na sobě nedala znát a jen tam tak smutně stála s grácií a rozvahou a jediné co si jen dovolila bylo aby na jejích silných rysech bylo vidět patřičné množství smutku který teď skutečně pociťovala.

Tím si byl jistý.

Nemohl si nevšimnout že Anna není přítomna. Opravdu měl očekávat tolik že svůj záměr držet se od něj velmi jasně vyjádřila.

 Ještě pořád  mu to nedokázala vysvětlit a proč ho to tak trápilo, skutečnost že se zdálo že ji to vůbec nezajímá. Nebylo to tak že by byl potěšen jejich současnou tíživou situací to ani zdaleka, ale co byl stále naživu a je jediná věc na kterou se mohl teď vždy spolehnout.

 Byly to Anniny city k němu ať už to byla láska nebo hněv, vždy tam něco bylo.

 Ale teď když on do jejích očí neviděl nic, vůbec nic a neviděl v nich ani žádnou emoci.

 ,,Tak co si má teď myslet," řekl si sám pro sebe a pak zase pokračoval ve sledovaní svého vlastního pohřbu.

 Viděl jak před davem byly jeho tři děti Edward, Mary a Elizabeth. 

Mary svírala v sevřený růženec, oči jí slzely a Edward se také šoural kolem svých oči které byli upřené na jeho starší sestru.

 Elizabeth jen vážně zírala do země a zdálo se že její oči se zaměřují na jediné místo ve vzoru dlaždic. Nebyl ani jeden kousek stopy vlhkosti na jejích tvářích.

 Henry ztuhl, Alžběta ze všech jeho dětí jako jediná neuronila jedinou slzu.