Věčnost

⚜8. kapitola Ať žije král

Když přišel čas postavila se za jeden ze sloupů na balkóně a sledovala jak probíhá korunovace, jak tušila, Jindřich se objevil jen chvíli za ní ladně se postavil vedle mladého chlapce. Bylo to poprvé co ho po několika dnech pořádně viděla.

 Anna cítila jak se jí sevřel žaludek když na ní padl jeho pohled, vypadal úplně stejně jako ten den co se poprvé setkali. I když si už všimla mladistvého vzhledu který po smrti znovu získal, tak tohle bylo něco úplně jiného.

 Když spolu mluvili tak vypadal stejně mladě a jeho chování bylo stále velmi stejné jako Jindřichovo z doby těsně před smrtí. Toto však nebyl ten muž, stál s jistotou vedle svého syna a hlavu měl, ramena stažená dozadu a držení těla rovné jako špendlík.

 Kolem něj byla velitelská aura kterou tak dobře znala v životě a zvláště během něj.

 Dnes jí tolik připomínal toho Jindřicha kterého znala. On byl teď ten Jindřich kterého znala a bolelo ji vidět ho tak.

 Anna od něj odtrhla oči a zamrkala aby je zakryla mlha, místo toho se podívala na místo kde v rohu stály Mary a Elizabeth. Obě dívky se zářivě usmály a šklebily se na přihlížející, staly se z nich skvělé herečky protože Anna až příliš dobře znala falešné štěstí královské rodiny.

 Měla podezření že Mary byla opravdovější než Alžběta.

 Dívka která koneckonců prakticky uctívala půdu po které šla Jane Seymourová a pokud nemohla být královnou, pak byl její syn zesnulé Jany tím kdo jí ze svého místa sledoval.

 Jak zbytek obřadu rychle ubíhá Jindřich po celou dobu neopustil Edwardův bok a až doteď když mírně ustoupil aby udělal krok Arcibiskup který se připravoval nasadit korunu na chlapcovu hlavu.

 Na okamžik si nemohla nevzpomenout na to kdy pro ni Jindřich udělal totéž a korunoval jí královnou Anglie. 

Tehdy byl tak neoblomný a chtěl aby byl po jejím boku po celou dobu korunovace, protože z jeho strany to byl jako poslední projev lásky a byl to právě on, kdo prohlásil její nový titul.

 Teď to byly jiné věci, dnes viděla jak v jeho očích zářila hrdost když byla koruna pomalu spouštěna dolů. Ve skutečnosti to byl stejný záblesk který byl vždy špatný po chvíli kdy se  podíval na Elizabeth.

Když odcházel z obřadu zahlédl ji Anna postupně procházela mezi členy davu a její kůže zářila průsvitem, když lidé procházeli kolem ve skutečnosti se zdála být tak blízko až neviditelná že si ji téměř nevšiml.

 Jindřich cítil jak jím prochází překvapení.

 ,,Co dělala při korunovaci?," zeptal se po chvíli sám sebe a jen se díval na její mizející postavu.

 Nemohla to by bylo z nějaké zvláštní náklonnosti k Edwardovi a on o tom také pochyboval a  taky pochyboval o tom by to bylo pravé proto že jejím důvodem bylo jen to aby byla s Elizabeth.

 Samozřejmě věděl že Anna bude nablízku kletba jim nedovolila zabloudit daleko od královské rodiny ale měl podezření že bude čekat venku stejně jako to udělala na jeho pohřeb. Jindřich se zamračil a skrčil si své čelo. Byl si jistý že ji viděl odcházet zevnitř Westminsterského opatství což znamenalo že tam přišla dobrovolně.

 ,,Proč?," ptal se sám sebe a přitom se snažil najít odpověď.

 Bez přemýšlení najednou ucítil jak se pod ním jeho nohy pohybují a když ji začal pronásledovat ukázalo se že je to těžší výkon než si představoval.

 V posledních týdnech a to dokázala že je mistrem ve vyhýbání se mu ale také se zdálo že je mnohem lépe obeznámena se životem jako duch než on. Snadno se pohybovala stěnami a chodbami, kdykoliv se znovu a znovu objevovala dle libosti.

 Jindřich se snažil držet krok s ní až se v něm úplně ztratila.

 Chvílemi se zběsile rozhlížel a doufal že zahlédne její postavu za rohem, nebo že aspoň zahledne kadeře jejích vlasů. Všechny jeho pokusy byly bezvýsledné a s povzdechem se opřel zády o zeď.

 Jindřich si neklidně prohrábl vlasy a než se štípl do nosu sám nedokázal vysvětlit proč tak zoufale touží s ní mluvit.

 Před dlouhou dobou byla důvodem jejich vzájemná vášnivá láska, ale to zdaleka nebylo to co teď věděl. Nenáviděla ho to bylo zřejmé a jeho city k ní nebyly zdaleka pozitivní. Ne, nebyl to její hněv, ale ticho které nemohl snést.

To ticho které mu na ní neustále vadilo.

 Milovala ho, nenáviděla ho ale nikdy nebyla zticha a šokovalo ho když si uvědomil jak svítí její duše teď. Nedokázal pochopit jak strávila všechny ty roky tím že s nikým nemluvila a byla úplně sama.

 I když Anny zrovna nelitoval, tak posledních pár týdnů to bylo trápení pro něj.