Věčnost

⚜10. kapitola Všechno je kvůli tobě

,,Chybí ti?", zeptal se po chvíli Jindřich Anny a přitom dlouze pohlédl na jejich dceru Elizabeth.

,,Ano chybí mi," odpověděla Anna smutně a pak ještě dodala.

 ,,Není dne ani hodin kdy bych na ní nemyslela a strašně mě mrzí že nemohu být s ní, obzvláště teď když mě tak hodně potřebuje. Ale to je tvoje vina kdybych nebyla mrtvá a nebyla tu teď v tomto strašném věčném prokletí, tak bych klidně mohla být s ní, s mojí dcerou," řekla Anna trochu důrazně a naštvaně se přitom podívala na Jindřicha.

,,Ano byla pravda že za to mohl, ale nemohla mu co vyčítat když ona ho podvedla. To si přece jako král nemohl nechat líbit a tak přeci musel nějak jednat," říkal si sám pro sebe a přitom se jí podíval do očí, které byli najednou tak smutné a chladné.

,,Nemáš mi co vyčítat," řekl po chvíli když znovu pohlédl na Anna a Anna se jen na něj naštvaně podívala.

,,Že nemám!," křikla a oplatila mu to svým naštvaným pohledem.

,,Kvůli tobě a kvůli tomu že jsem teď mrtvá, tak nemohu být se svou dcerou která mě tolik potřebuje a po které se mi tolik stýská!," křikla na něj po chvíli naštvaně Anna a hodila po něm opravdu vražedný pohled.

,,Neměla jsi mě podvádět," osočil se na ní Jindřich a v jeho žíla už zase začal bublat vztek.

,,Já že jsem vás neměla podvádět, to spíš vy mě, protože já jsem vás jako královna nikdy nepodvedla!," křikla na něj Anna a v tu chvíli se z ní vytratil všechen její klid a změnila se doslova na naštvanou a lávu valící sopku.

,,Nelži mi Anno já vím co je pravda!," křičel na ní vztekle Jindřich, který svůj hněv držel už sotva na uzdě.

,,Aha, takže podle vás jsou lži které vám kdysi řekli pravda Jindřichu. Jste tak pošetilí a proto mi už teď dochází proč jste se mě chtěl tolik zbavit. Chtěl jste se mě zbavit protože jsem vás už přestala bavit a protože jsem vám nedala syna a tak jste si nechával místo na další, a já jsem jí ho jako královna musela uvolnit," řekla Anna naštvaně a pak po chvíli ještě pokračovala.

,,Už mi to všechno dochází a taky i to že jsem byla tak paličatá když jsem si kdysi myslela že mě nikdy neopustíte a že spolu budeme navěky," dodala ještě rozčileně Anna a potom po něm zase hodila další vražedný pohled.

,,Pochop Anno že já jsem byl král a tak jsem přeci musel něco udělat," řekl po chvíli silným hlasem Jindřich a dlouze se ní přitom podíval.

,,To ano byl jsi král Jindřichu, ale zachoval jsi se hanebně ke mě jako ke své ženě. To kvůli tobě se nemohu ani dotknout své dcery nebo s ní nemohu mluvit!," křikla na něj Anna a pak ještě dodala.

,,Hodilo se ti se mě zbavit, stejně tak jako jsi se potom zbavil Kateřiny Howardové. Která byla tak mladá a měla celý svůj život ještě před sebou, takovou smrt si nezasloužila. A místo toho aby si užívala života tak její tělo teď leží v chladné zemi vedle mě. Ale ona na rozdíl odemě teď tu nemusí být s tebou a trávit s tebou celou svou věčnost," řekne Anna opravdu podrážděně a pak ještě na Jindřicha křikne.

,,Pěkně ses nás zbavil, mě i jí králi a to jsem tě přitom milovala!," křikne na něj ještě naštvaně Anna a Jindřich na ní jen spočine svým naštvaným pohledem.

,,A co jsem měl dělat když si mi nechtěla dát syna," řekne po chvíli už trochu klidněji, ale přesto je v jeho očích stále vidět vztek.

,,Nemohu za to že jsem potratila!," křikne na něj ještě Anna a pak ještě dodá.

 ,,V každém případě jsi mě nemusel Jindřichu zabíjet, protože to že teď nemohu být se svou dcerou je pro mě teď ten nejtěžší trest. Za který vděčím jenom tobě, protože ty jsi mě o mou dceru připravil. Připravil si svou dceru o její tolik milovanou matku a to je trest i pro tebe můj králi a vůbec nechápu jak si to mohl s tak chladným srdcem a svědomím kdysi vykonat," řekne Anna klidně a potom už se zase rozplyne kdesi v dali.

,,Měla pravdu," řekne si potom Jindřich sám pro sebe, to já jsem jí připravil o dceru když jsem mezi nimi tenkrát kvůli lžím a pomluvám kterým jsem věřil zpřetrhal toto mateřské pouto.

,,To pouto které muže mít jen matka se svojí dcerou a za to že teď s ní Anna nemůže být vděčí skutečně jenom mě, och bože já jsem byl tak pošetilý a strašný blázen když jsem to neviděl," vzdychne si ještě Jindřich a potom na chvíli zavře oči aby se zbavil všech zlých myšlenek které se mu dostávají teď napovrch.