Věčnost

⚜7. kapitola Kdo bude vládnout

 Uběhlo několik pomalých dnu a Anna zase opět sledovala svou dceru jak seděla u okenního parapetu. Klouby měla bílé od toho jak pevně svírala knihu před sebou a navzdory intenzitě jejího pohledu na slova nepřečetla Elizabeth za více než dvacet minut ani jednu stránku.

 Její obvykle inteligentní oči byly zakalené a dokonce i její tvář vypadala jinak než normálně.

Venku byla hustá mlha a zakrývala jakýkoli paprsek slunce který doufala že přijde a projde skrz, ale místo toho jen ponuré mraky vrhaly chmurný stín na celou místnost.

 Anna se zamračila.

 Samozřejmě že znala důvod špatného chování své dcery byla přece její matka, i když už byla dávno mrtvá. A právě ve dnech jako jsou tyto si nepřála nic jiného než mít možnost k ni natáhnout ruku a držet ji v náručí.

 Těžce si povzdechla, protože to teď bohužel nepřicházelo v úvahu.

 A i když doufala že jí její dcera možná aspoň vnímá, tak jí přesto všechno bylo líto že i když si to moc přála že ji Elizabeth nevidí a tak i přesto aspoň doufala že snad i přesto všechno jí možná stále aspoň nějak cítí nebo aspoň nějak tuší její přítomnost.

Dříve ten den byla Edwardova korunovace, byl korunován anglickým králem jednoho chladného únorového dne ve věku devíti let. Anna věděla že Elizabeth miluje svého mladšího bratra který byl se svými rysi i svým věkem opravdu roztomilý a strašně rychle chápavý a učenlivý.

 Anna viděla jak je k němu její dcera láskyplná, ale také si mohla všimnout jaký vliv to na ni má.  A Svým způsobem to byla facka, protože když jste dívka tak jste v mnoha ohledech přehlížená a nedostáváte tolik lásky a náklonosti jako mužští dědici.

Protože od dívek se toho opravdu moc neočekává a když se narodí vytoužený chlapec který bude následníkem trůnu, tak je vždy na prvním místě a tím i přesto všechno že se k němu chováte mile na vás pozornost upadá.

A lásky nedostáváte tolik kolik by jste chtěli a potřebovaly.    

Edward byl drahé dítě a Anna tomu opravdu věřila, sledovala ho jak vyrůstal ze stínů a zatímco zpočátku cítila jen vztek na jeho narození a vztek že Jane Seymourová dala Jindřichovy to co ona nikdy nemohla, časem se tento vztek který k ní cítila nakonec vytratil.

 Poté co jeho matka zemřela, tak ke svému velkému překvapení začala k chlapci pociťovat zvláštní ochranu.

 Podobal se Janě nejen vzhledem, ale i povahou.

 Edward byl sladký a něžný a tam kde se jí domnělá nevinnost Jany vždy zdála vynucená, jeho byla opravdová a podmanivá. Zjistila že ho i přesto nemohla od začátku vystát, protože mohl být hrozbou pro její dceru ale později si Anna nyní uvědomila že to není něco co by mu mohla vyčítat.

 Okolnosti svého narození si nevybral o nic víc než ona.

 Přesto neobviňovala toho chlapce a neznamená to, že by i přesto byla spokojená s tím jak se věci vyvinuly.

 Alžběta měla být na trůnu a tím si byla Anna jistá.

 Nejen že to bylo její prvorozené dítě i když teda bohužel dcera, ale také znovu a znovu dokazovala že si zaslouží být královnou. I v mladém věku Elizabeth vždy projevovala intelekt daleko za tím co se od ní očekávalo.

 Kdyby se narodila jako chlapec, nikdo by se nikdy nezastavil a nezpochybňoval její právo vládnout.

Při pohledu na svou dceru Anna věděla že to byl také její pocit z této situace. Že může celé Anglii nabídnout mnohem víc než jí bylo dovoleno ukázat. V jiném světě ve kterém by jí nikdo nezbavil titulu by to byla ona kdo by právě teď nosila korunu.

 Anna zaťala pěst při pomyšlení na bývalého krále. Od té doby co ho před týdny konfrontovala spolu sotva promluvily nějaké to slovo.

 Stejně jako před jeho smrtí trávila většinu dní s Alžbětou a zatímco se jí Jindřich na začátku snažil navštívit zdálo se že ho její pouhá přítomnost rychle odradila.

 Nejprve v tom že jí chce něco říct kdykoli se setkali.

 Jeho ústa se otevřela a na chvíli se odmlčel, než se zdálo že si to po chvíli asi lépe rozmyslel a odejde.

 Chvíli to pokračovalo bez výsledku, až se k  ní jednou zastavil a zůstal stranou. 

Nyní se kromě několika nešťastných střetů se učili jeden druhému vyhýbat protože ve skutečnosti ho už neviděla několik nocí a to až do dneška kdy šla na korunovaci. Zatímco si stále nemyslela že by to měl být on kdo povládne Anglii ale i přesto cítila Anna zvláštní potřebu jít za Edwardem v jeho velký den. 

Ceremoniál se konal ve Westminsterském opatství, na místě které během svého života několikrát navštívila.

 Z tohoto důvodu znala přibližné uspořádání sálu a předem plánovala kde bude stát aby ji Jindřich neviděl, samozřejmě s tím že že tam bude. 

Jindřich strávil tolik svého života touhou po synovi a teď věděla že by si určitě nenechal ujít pohled na Edwardovo nástupnictví které tak budu novou dobou pro celý svět ale kdo ví na jak dlouho, protože nikdo z nás neví kdy si nás bůh k sobě nakonec povolá.

A na Edwardova bedra toho teď bylo naloženo opravdu mnoho, nehledě na to že je v tak mladém věku. 

,,Vždyť je to přeci jenom ještě dítě," řekla si Anna v duchu a trochu si smutně povzdechla.