It's better if you don't know me | Snarry

Napadení

Víte, jak se říká, že to nejlepší nakonec? No, já to měníme na: To nejlepší na začátek!

Tuhle kapitolu bych strašně moc chtěla věnovat všem, co mi u té minulé zanechali komentáři a ptali se na to, kdy bude další kapitola! Bez vás by to rozhodne nebylo tak brzy!

———————————————————————

Stalo se to ráno druhého dne.

Ron už prostě nemohl nic nedělat.

Bylo to dvacet minut před snídaní, když byl Severus Snape přepaden.

Ron zkrátka sice mohl být naprosto hloupý a naivní při výběru sexuálních partnerek, ale tak malý mozek, aby nepoznal, co se děje s jeho nejlepším kamarádem, to opravdu neměl.

Severus Snape byl namáčknutý na stěně ve sklepení a před ním stál nejmladší syn z rodiny Weasleyových.

Ronald dobře věděl, že kdyby jeho profesor chtěl, tak už je dávno neozbrojený a má odebraný takový počet bodů, že ani Hermiona by to pravděpodobně nedohnala se svým získáváním bodů na hodinách. Ale přesto byl rozhodnutý, že si ho Snape musí alespoň vyslechnout.

A Severus tak nějak mlčky souhlasil, vyslechne si ho. To ale neznamená, že mu potom nestrhne hodně, hodně moc bodů za napadení učitele.

„Poslyšte, Snape, oba víme, že vás nemám rád," bylo to zcela očividné, „ale taky na druhou stranu oba víme o někom, kdo ano."

Profesor se zamračil. Dost bylo toho, že nad Potterem přemýšlel každou volnou chvíli, co zrovna neměl nic na práci a teď ho ještě budou napadat jeho přátelé? Co si to ti tupci myslí?!

„Pane Weasly, byl byste tak laskav a pustil mě dříve, než tudy bude někdo procházet a všimne si vaší neschopnosti udělat toto napadení alespoň trošku adekvátním? Z obrany proti černé magii byste měl vědět, že nejlepší je protivníka ještě před uvězněním odzbrojit," Severus se snažil krotit své pocity, avšak také si byl velmi dobře vědom, že se mu to moc nedaří, vztek byl jasný.

„Ne, sakra poslouchejte mě, jestli nechcete, abych vám ublížil," tak blbý nebyl, aby nevěděl, že tím by si to ještě mnohem zhoršil, ale co jiného měl dělat, když ho Snape absolutně neposlouchal?!

„Měl byste vědět," Ron se na chvilku odmlčel, aby si se podíval svému učiteli přímo do očí, „že Harry lhát zatraceně neumí, tak proč mu pořád ještě nevěříte? Je z něj hromada neštěstí, po tom, co jste udělal. Ať už jste tedy udělal cokoliv, protože to já nevím, neřekl mi to," Snape se ušklíbl, když zjistil, že slavný chlapec, který přežil nevěří svému nejlepšímu příteli natolik, aby mu řekl pravdu.

„A to vám mám snad věřit? Buďme k sobě upřímní pane Weasley, Harry Potter se takto chová pokaždé, co se něco stane. Copak mám věřit, že za to, jak teď vypadá, si mám brát zásluhu sám?" Sarkasmus byla skvělá obrana, ale Severus dobře věděl, že chce, aby Ronald Weasley řekl, že to není pravda. Sice věděl, že je Harryho chování pravděpodobně vtip, ale nechtěl tím nařknutím a nepatrným odehnáním od sebe způsobit na Potterovi takové škody! To by si pravděpodobně vnitřně neodpustil.

„Ano. Jen a jen vy. Tak přemýšlejte, Snape. Opravdu si myslíte, že bych tu s vámi stál a prakticky vám vyhrožoval," Severus radši nekomentoval to slovo prakticky, i když oba věděli, že moc chtěla, „jen proto, že jsou jeho city jen vtip?!"

Ahojky!
Pojďme se přesunout k něčemu jinému, než je jen komentování mojí naprosté neaktivity. Abych byla upřímná, nemám teď moc čas a vlastně ani nápad, jak v příběhu pokračovat, ale vaše komentáře u minulé kapitoly mi tak moc hlodaly v hlavě, že jsem si prostě řekla, že musím napsat další kapitolu!

Což mě přivádí k tématu večera (nebo rána nebo odpoledne nebo navečer nebo kdy tuto kapitolu vlastně čtete!) a tím je pokračování příběhu.

Co? Jaké jsou vaše preference? Harry a Severus šťastný konec nebo pohádaní navždy? Já už sice mám nějakou představu, ale není to zatím nic moc konkrétního, tak by mě zajímaly vaše názory!

Vaše Kabi_jban!