It's better if you don't know me | Snarry

Respekt

"Tak sakra Harry, poslouchej mě!" Zastavila se Hermiona a položila svému kamarádovi ruku na rameno.

"Miono, já tě poslouchám, ale teď na tebe prostě nemám náladu. Chápeš?" Potter byl unavený. Včerejší noc byl celou dobu vzhůru a učil se na dnešní test z lektvarů. A ranní hádka s nejlepším přítelem opravdu ničemu nepomohla.

Slečna Grangerová si povzdechla. "Věnuj mi pár minut," dožadovala se dále, "prosím."

"Harry se otočil o sto osmdesát stupňů, díky čemuž teď stál ke své přítelkyni čelem. "Co potřebuješ?" Vzdal to nakonec .

"To je špatná otázka," uzemnila ho hnědovláska a nepatrně se pousmála. "Ta správná zní, co potřebuješ ty."

A to byl spouštěč.

Harry jí nejprve vzal za ruku a odvedl do jedné z nepoužívaných učeben, tam se naprosto složil.

Skoro se rozbrečel (zatím jen pofňukával) a vylíčil Hermioně vše, co ho poslední dva týdny trápilo.

Po proslovu nastalo ticho, tedy, alespoň na pár minut. Pak zase promluvila jediná osoba ženského pohlaví v místnosti.

"A ty jsi mu od té doby napsal?"

Znělo to tak logicky, až se Harry zarazil. "Ne."

"A proč ne?"

"On," Potter znovu zavzlykal, "říkal, že bychom měli skončit. A já se rozhodl, že ho budu respektovat."

"Ale ten respekt tě ničí," smutné se na něj usmála a natáhla se, aby mohla Harryho obejmout.

"Napiš mi a doufej v kladnou reakci. To je teď tvá nejlepší možnost."

Takže, znovu ahojky!

Tram ta ra rá!!!

Jak jsem psala minule a vy jste odpovídali, kapitoly budou vycházet i ve středu!

Vaše, Kabi_jban