Mizerně sblíží se plíce s dechem,
těžkne jak dým to slovo v dutinách,
snad projevit ducha průzračného
smím bez trestu kruté cenzury.
Dál házím ty větve čerstvě stržené,
jak jablka sladkého zjevení.
V prach zbytečné a břitké temnoty
upadají a červům bídně slouží.
Zlaté jiskry píšící v listy všech světů,
ty přál bych si, toužil chrlit v žár.
Však obklopen všedními jmény
se dál utápím v bezbřehém oceánu.
Vyhlížím majáku zář, té pravdy čiré
toužím se dotknout, polknout medu
pravého jak ze zlata litou kapku
a spatřit vrcholky dosud mlžných skal.
Pásku z růžových listů však nosím,
té odevzdal jsem zrak i hlubší cit.
Jak šťastný slepec kráčím v dnech
a dál mi splývá slunce s měsícem.
ČTEŠ
Volné konce
PoetryPokračující soubor básní, jež se odvíjejí od všedního dne ale též od nejzazších zákoutí snů, které nám padají před zraky. A to ať už chceme či ne. Jejich podstata a interpretace závisí, jako u vší poezie, na každé jednotlivé mysli, každém srdci..
