Poutník

11 2 0
                                    

Zlatavé krůpěje jasných barev
proudí jeho lačnými, vděčnými ústy.
Tak šťastně se vyjímá křišťálový džbán,
v němž na stovky příběhů ukrývá smích.

Když octl se poutník na pátém vrcholu,
zřel obláčky bílých proutků po jeho levici.
Úsměvem letmým, však zřejmě příkrým,
okouzlen chvílí svou hvězdu nezapomněl.

Hrubá černá strniště nemožných mnichů
závratně bila do unavených, němých očí.
Jak sudy popraskané plností se valili pryč
a poutníkova noc se zdála opět jasnější.

Lítost a patrony slepý chtíč v kout mysli
doplazil se po kolejích vyryté plachosti.
Již vnímal nutkavý řád nejvyššího dobra,
byl si jistý odchodem k sametovým snům.

Krásou a suchým vínem čpěl vzduch,
nejvyšší úder zaujal své hlasné místo
a plátno modrého pláště se ztratilo v dáli.
Kráčí vstříc tajemstvím potemnělé noci.

Volné konceKde žijí příběhy. Začni objevovat