Slabý a oněmělý
je prodloužený pohled
skomírající lidské bytosti,
v srdci stále dítětem.
Ze skla rozbitého
skládá popraskané obrazy,
barvy vlastního těla
cedí do vyschlých štětců.
S každým tahem bledější
zapomenutá vzpomínka,
jež utápí cáry papíru
z kdysi něhyplných dopisů.
I vrhl by se dolů
do chladně černého zrcadla,
kde vůně jarních květů
postrádá smyslu i citu.
Zajiskřil však vzduch,
jak oheň vzplálo zlaté nebe,
tma propadla se v pouhý sen
a za oknem čekal stále...
ČTEŠ
Volné konce
PoetryPokračující soubor básní, jež se odvíjejí od všedního dne ale též od nejzazších zákoutí snů, které nám padají před zraky. A to ať už chceme či ne. Jejich podstata a interpretace závisí, jako u vší poezie, na každé jednotlivé mysli, každém srdci..
