Proč, ptám se, tak na okraji třepotá se peří života,
zač hoden je lidský rod takové bolné dálky,
která pustinou niterného zpytu krvácí napovrch
a ze světa činí bláto odporné a opovrženíhodné.
Je snad tlukoucí srdce v naší hrudi jen propast,
jen směšná loutka na příliš krátkém provázku,
do níž se osud může strefovat svou podlostí.
Jeden druhému je člověk člověku krutým katem,
zbabělcem, jenž city napíná v prásknutí biče
a zneužívá slov lásky, hebkých vzdechů touhy,
v nichž hanebně ukrývá jen slizký jed a hněv.
Oteklý řez staré rány v bělostných bedrech důvěry,
to jediná odměna, jíž se bez výjimky dostane
každé čisté duši, jež táhne tíhu zkamenělého citu.
ČTEŠ
Volné konce
PoésiePokračující soubor básní, jež se odvíjejí od všedního dne ale též od nejzazších zákoutí snů, které nám padají před zraky. A to ať už chceme či ne. Jejich podstata a interpretace závisí, jako u vší poezie, na každé jednotlivé mysli, každém srdci..
