Chtít, to není jako skutečně se potopit.
Jen toužit a strohé city upínat
mnohdy nestačí, nemůžeme ohýbat svět,
nemůžeme se stát železným ořem dneška.
Kéž by neřest a podnícený zápal dostaly za pravdu.
Tak snadný a prvoplánový by byl příbytek,
do jehož pokojů by vedla všechna okna,
v jehož zadýchaných koutech bychom zřeli zítřek.
Pouze blázen věří, jen jiní sní o takovém světě.
Pro nebývale vzpurné duše se otevírají tajné dveře,
bájný a zapovězený vchod, cesta k zatracení,
o níž se celá staletí budou psát písně výstražné krásy.
ČTEŠ
Volné konce
PoesíaPokračující soubor básní, jež se odvíjejí od všedního dne ale též od nejzazších zákoutí snů, které nám padají před zraky. A to ať už chceme či ne. Jejich podstata a interpretace závisí, jako u vší poezie, na každé jednotlivé mysli, každém srdci..
