𝙀𝙡𝙖𝙨𝙩𝙞𝙘 𝙝𝙚𝙖𝙧𝙩 |𝙊𝙪𝙩𝙚𝙧 𝘽𝙖𝙣𝙠𝙨 𝙁𝙁| ✔

𝐂𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐅𝐨𝐮𝐫

•─────⋅☾☼☽⋅─────•

Když jsem s tátou domluvila, musela jsem se převléct, což jsem taky udělala. JJ-e jsem ignorovala celou dobu.

,,Jestli chceš být tak dobrý zaměstnanec, tak bys odsud měl vypadnout." Promluvila jsem na něho, když jsem si přes záda přehazovala batoh. 

,,Není to jen proto, že tady do pár minut bude můj táta. Ale taky pro to, že jestli tu zůstaneš, budu tě muset praštit." Dívala jsem se na něho naštvaně.

,,Jednoduché díky by mi stačilo." Díval se na mě stejně. Vypadal naštvaně. Obočí měl stáhnuté k očím a jeho oči mě zkoumaly.

,,To se načekáš." Pousmála jsem se mile, ačkoliv mi úsměv hned spadl.

JJ se rozešel a vzal si svoje prkno. Rozešel se pryč a neotočil se na mě. Uviděla jsem, jak vyzdvihl jeho ruku a vztyčil na mě prostředníček. 

Ani ne za pár minut jsem uslyšela přijíždět auto. Zvedla jsem se a pod paž jsem si vzala svoje prkno. Kulhavě jsem se rozešla k autu.

Dveře auta se otevřely a z auta vystoupila moje matka a táta. Zastavila jsem se. Proč vzal i matku?

Táta se ke mně rozešel a vzal moje prkno, tedy mi ho doslova vytrhl. Matka se ke mně rozešla a vzala mě za zápěstí.

,,Už to chápeš?! Surfování není pro holky tvého typu." Okamžitě na mě začala křičet. Měla stáhnuté obočí a v očích zlost.

,,Prostě do toho světa nepatříš. Tak už se s tím smiř. Přestaň se chovat, jako-" Přerušila jsem ji.

,,Pouge?" Zvedla jsem obočí. Žilami mi proudila zlost. 

,,Jako když ti je svět u zadku a tvoje zdraví taky. Copak jsem tě tak špatně vychovala?!" Stiskla mě pevněji a táhla k autu.

Zastavily jsme se před dveřmi k zadním sedačkám. Otočila jsem se na ní a podívala se jí do očí.

,,Do jakého světa vlastně patřím?" Špitla jsem k ní. 

Prudce otevřela dveře a já nasedla opatrně do auta. Zapnula jsem si pás a položila se do sedačky. 

Když jsme všichni seděli v autě, táta nastartoval a rozjel se po cestě směrem do nemocnice. 

,,Nechápu, jak můžeš být takhle nezodpovědná. Chováš se jako neřízená střela a to jsem si myslela, že jsi už dospěla." Otočila se na mě přes rameno. 

,,Copak ti nejsme dost dobří rodiče?" Zeptala se mě. ,,Dali jsme ti všechno, co si dítě může přát." Ano, byla to pravda.

Dali mi všechno, co bylo nutné mi pořídit. Jediné, co mi nebyli schopní dát byla volnost.

,,Máš skvělý domov a milující rodinu. Staráme se o tebe pořád a máme tě rádi. A ty jsi jen nevděčný spratek." Chtěla jsem moc protočit očima, ale věděla jsem, že to bych akorát naštvala.

,,Máš něco, co spoustu dětí nemá. Tak proč chceš být někdo na úrovni Pouges?" Dívala se na mě a žádala odpověď. 

,,Musíme v nich dělat rozdíly? Však jsou to jenom lidi, co neměli v životě štěstí. Přesto dřou jako psi, aby měli jídlo na stole." Bránila jsem je.

,,Však jsem jenom surfovala. Baví mě to jako sport a nevidím na tom nic příšerného." Protestovala jsem. ,,A vážím si toho, co pro mě děláte." Dodala jsem.

,,To je jedno, Charlotte. Ať už jsou to Pouges nebo jejich část ostrova, nejsou to dobří lidé. Žijí v hrozných podmínkách a můžou si za to sami." Nemohla jsem uvěřit jejím slovům.

Bylo to tak nelidské a nemorální něco takového říct. Ano, někteří z nich měli nějaké problémy, ale to z nich automaticky nedělá špatné lidi.

,,Proč jsou to vlastně špatní lidé?" Zeptala jsem se. Chtěla jsem vědět její názor a nacpat jí to do krku.

,,Chovají se jako hulváti a jen kradou. Ale někteří to mají v rodině." Otočila se zpět čelem k přednímu sklu.

,,Co tím myslíš?" Pozvedla jsem obočí. 

,,Znáš kluka jménem JJ Maybank?" Zeptala se mě a znovu se na mě otočila. Přikývla jsem.

,,Jeho táta ho mlátí, ale nedivím se tomu. Někdy tyhle děti musejí dostat za vyučenou." Povzdychla si. 

,,Ale ten kluk se nabídl tvému tátovi, že nám může posekat trávník. Takže to udělá a my mu zaplatíme. Budeš ho muset hlídat, aby něco neukradl." Usmála se na mě. 

Jejím slovům jsem nechtěla věřit. Pokud by to však byla pravda, tak jsem nedokázala pochopit s jakým uspokojením to říkala. 

Probudila se ve mně kapička viny z toho, jak jsem na JJ-e byla vždycky nepříjemná. Bylo mi z toho špatně.

,,Jak to můžeš říct?" Zeptala jsem se jí. Její usměvavý pohled se změnil v nechápavý.

,,Pokud Maybank zažívá domácí násilí, tak by se s tím mělo něco dělat. To není něco, co by se mělo brát na lehkou váhu. A už vůbec nechápu, že to bereš tak lehkomyslně a je ti to k smíchu." 

,,Copak v sobě nemáš kapku soucitu? Ty lidi nemůžou za to, že nemají takové dobré výplaty jako vy dva."

,,My jsme fungující rodina. Oba dva pracujete a vyděláváte slušné peníze, ale to neznamená, že to má tak každý."

,,Někteří v těch rodinách nemají dva pracující rodiče. Nebo mají jen jednoho a ten vydělává jen na jídlo a na dům." 

,,Okamžitě s těmihle nesmysly přestaň, nebo máš zaracha na celé léto." Začala mi vyhrožovat.

,,To nemám právo říkat svůj názor?!" Vyjela jsem na ni.

,,Charlotte, poslední varování." Ukázala na mě prstem.

Nehodlala jsem pokračovat. Opřela jsem se do sedačky a modlila jsem se, abychom už byli v té nemocnici. 

•─────⋅☾☼☽⋅─────•