𝙀𝙡𝙖𝙨𝙩𝙞𝙘 𝙝𝙚𝙖𝙧𝙩 |𝙊𝙪𝙩𝙚𝙧 𝘽𝙖𝙣𝙠𝙨 𝙁𝙁| ✔

𝐂𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐓𝐡𝐢𝐫𝐭𝐲

•─────⋅☾☼☽⋅─────•

Koukala jsem z okna auta a hleděla do mizející se krajiny. Občas jsme projeli kolem domů, kde si hrály děti a jejich rodiče je sledovali. Polkla jsem hrubě, když jsem si vzpomněla, že takové vztahy v rodině již nikdy nenajdu. 

Moje vzpomínky na milé, pokud se tomu tak dá říkat, dětství se pomalu vytrácely. Některé byly šťastné, smutné a některé byly ty, které udělaly člověka, který jsem dnes. Položila jsem si ruku na pravý bok, kde se moje jizva nacházela.

,,Není tu nic moc než lesy." Pronesla Kiara zklamaně, ale zněla také trochu naštvaně i otráveně. Cítila jsem to podobně. Autem jsme jeli dlouho a měla jsem špatný pocit, který mi obmotával žaludek. 

Když jsem ale chtěla říct, že třeba potřebujeme ještě chvilku hledat, nebo navrhnout, že jsme špatně odbočili, tak se ozvala siréna. Všichni jsme se prudce otočili a koukali skrz zadní okno na černé auto.

,,To si ze mně dělají fakt už srandu." Zaklel JJ a John B sjel autem ke krajnici. Vypnul motor a otočil se k nám se Sarah. 

,,Dělej, schovej to zlato." Poručila JJ-ovi Kiara. JJ se na ní podíval trochu otráveně, protože JJ začal obmotávat zlato do šátku dříve, než mu to Kiara nařídila. ,,Máš u sebe tu zbraň?" Zeptala se ho Kiara a protnula ho varovným pohledem, který říkal, že si nepřeje slyšet "ano".

,,Všichni mi říkali, že si ji sebou nemám brát. Navíc by mi ji Alvarezová narvala do chřtánu, kdybych ji sebou měl." Řekl JJ a já jsem se na něho podívala s tvrdým pohledem. 

,,Pane Bože, děkuji, že si se jednou rozhodl nechat ji jinde." Povzdechla si Kiara úlevně.

,,Vlastně bych tak nějak chtěl vidět, jak Charlie zaráží JJ-ovi hluboko do hrdla." Řekl Pope s úsměvem na tváři, který jasně naznačoval, že by ho vymyšlená situace pobavila. Usmála jsem se na Popa a pak se podívala na JJ-e s obličejem, který jasně naznačoval, že bych to ráda zkusila. 

,,Lidi, mohli byste-"

Sarah nestihla dokončit poznámku, abychom se přestali hašteřit jako malé děti. Na Johna B mířila dvouhlavňová brokovnice a majitel zbraně měl přes půlku obličeje masku, která mu zakrývala tvář až nad nos. 

Mým tělem projel terror a strach, který mi žilami proudil jako roztříštěné sklo. Srdce mi bilo jako o závod, až jsem slyšela jeho zběsilé bušení v uších. Pohled mi kmitl k JJ-ovi, který měl upřený pohled na zbraň a jeho pěsti byly pevně zatnuté, až mu z pevného stisku zbělaly klouby.

,,Chci vidět vaše ruce!" Nařídil nám maskovaný muž, ačkoli díky odhalené horní poloviny obličeje jsem poznala, že byl pravděpodobně mladý a mohl být v našem věku. ,,A opovažte se udělat nějakou hloupost!" 

Když jeho oči přejely po každém z nás, na chvilku se zastavily na mé osobě. Chvilku se na mě díval, jako by zkoumal moji tvář, moje křivky, mé oblečení. Jako by mi ochably svaly v celém těle a já se díky tomu nemohla pohnout. Mé oči však zůstávaly na něm. Pevně jsem ho sledovala.

,,Všichni ruce vzhůru! Ty, vylez ven!" Vykřikl nahlas útočník. Jeho oči už se na mě již nedívaly. Teď se díval na Johna B a mířil mu brokovnicí do obličeje. Konečně jsem si uvědomila, že mohu znovu dýchat, ale starost o Johna B ve mně rostla jako strach malého dítěte ve tmě. 

,,Tak dobře. Jen klid." Řekl John B s klepajícím se hlasem. Komu by se v této situaci neklapal? Určitě všem, kdyby na vás mířili s dvouhlavňovou brokovnicí a kdykoliv jim mohl ujet prst na spoušť. Stačí jen cvaknutí a je konec.