𝙀𝙡𝙖𝙨𝙩𝙞𝙘 𝙝𝙚𝙖𝙧𝙩 |𝙊𝙪𝙩𝙚𝙧 𝘽𝙖𝙣𝙠𝙨 𝙁𝙁| ✔

𝐂𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐄𝐢𝐠𝐡𝐭

•─────⋅☾☼☽⋅─────•

Dveře od dodávky se prudce otevřely a všichni jsme vyskočili ven z auta. Pope opatrně předal Adama Johnu B. 

,,Honem, musíme ho dát pod ledovou sprchu!" Zakřičela jsem na ně. 

Všichni jsme společně běželi do domu Johna B. Následovala jsem celou dobu Johna B, který nesl Adama. 

Vlezli jsme do koupelny a já otevřela dveře do sprchového koutu a vlezla si do něj. Natáhla jsem ruce k Johnu B, aby mi podal Adama.

John B mi bez protestování Adama předal. Sedla jsem si opatrně s Adamem na zem. 

,,Pusť studenou vodu!" Řekla jsem Johnu B, ale ten jakoby ztuhl. Chtěla jsem se natáhnout, ale Kiara byla rychlejší.

Vzala za kohoutek a pustila ledovou vodu. Zakryla jsem Adamovi obličej a podívala se na Kiaru, aby trochu ztlumila proud.

Ona mě okamžitě pochopila a udělala to. Podívala jsem se na Adama a ruku z obličeje mu sundala, aby mu do obličeje tekla voda.

,,Co to děláš? Však ho takhle utopíš!" Ozval se hlas, který jsem teď chtěla slyšet nejmíň. Na jeho hlas jsem začínala být alergická, div jsem se nemohla z jeho hlasu osypat.

,,Zadržení dechu zastavuje panický záchvat. Když nebude mít přístup kyslíku do plic, tak zadrží dech. Je to automatický." Řekla jsem a snažila se Adama držet.

,,To je blbost." Pošeptal JJ.

,,Není to blbost je to docela logický." Otočil se na JJ-e Pope.

,,Je to dost logický, aby to i blbej jako ty pochopil!" Zakřičela jsem naštvaně na JJ-e. Bylo mi jedno, že jsem byla celá mokrá a že mi voda stékala do očí. 

Zlost, kterou jsem vůči JJ-ovi Maybankovi cítila, byla neuhasitelná jako požáry v pralesích. Cítila jsem vztek, že jsem dopustila, aby se tohle Adamovi dělo.

Adamův dech se pomalu začal zklidňovat a jeho tělo se z napětí uvolnilo. Přestal tak zrychleně intenzivně dýchat, až se nadechl zhluboka pořádně a pomalu vydechl.

Podíval se na mě jeho oříškovýma očima a já věděla, že se mu chce brečet. Byl to statečný kluk, ale trauma, které ho poznamenalo, ho dokázalo srazit na kolena.

,,Charlie." Pošeptal a chytnul mě za rameno a přitiskl se k mému krku. Jeho prsty se do mé kůže zaryly, ale já to ignorovala.

,,Adame, to nic. Už je to v pořádku." Kolébala jsem ho v řece útěchy, kterou potřeboval jako sůl. ,,Už se to nikdy nestane. Nikdy ho neuvidíš znovu." 

,,Mohla bys prosím tu vodu vypnout, Kie?" Podívala jsem se na Kiaru a ona rychle vzala za kohoutek a pomocí něho zavřela tekoucí vodu. 

,,Vezmi nějaké svoje tričko, které nesmrdí a přines ho sem. Pope, prosím, přines sklenici vody. A JJ-i, ty odsud vypadni." Rozdala rozkazy Kiara a všichni se rozeběhli na povel. 

Podívala jsem se na Kiaru s vděkem. Mohla jsem spousty slovy vyjádřit svůj vděk, ale teď jsem nedokázala říct ani slovo.

,,Tak pojď." Pobídla jsem Adama, který se ode mě pomalu odtáhnul. Adam natáhl ruku ke Kiaře a ta mu pomohla na nohy. 

Postavila jsem se na nohy a vydechla všechnu tu tíhu z hrudníku. Nikdy jsem se takhle nebála. Vždycky jsem měla z něčeho strach, ale strach z toho, že bych ztratila Adama byl nejhorší.

,,Děkuji." Pošeptala jsem poděkování směrem ke Kiaře. ,,Musím zavolat rodičům, Kie. Pohlídala bys ho chvíli, prosím?"

,,Jo, jistě." Usmála se na mě krátce.