𝙀𝙡𝙖𝙨𝙩𝙞𝙘 𝙝𝙚𝙖𝙧𝙩 |𝙊𝙪𝙩𝙚𝙧 𝘽𝙖𝙣𝙠𝙨 𝙁𝙁| ✔

𝐂𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐓𝐰𝐞𝐧𝐭𝐲-𝐍𝐢𝐧𝐞

•─────⋅☾☼☽⋅─────•

Seděly jsme s holkami v autě s otevřenými dveřmi a koukaly na mapu vnitřku studny, kterou nakreslil John B a smály se nad tím, jak to bylo nakresleno. JJ k nám přišel a vysypal umyté kusy zlata na zem auta.

,,Alvarezová, mělo by to fungovat. Nemůžeme na tom vydělat, pokud tam bude symbol na hořejšku každého kusu." Opřel se o kapotu auta a podíval se na mě.

,,Bude to fungovat, Einsteine." S holkami jsme zlato daly do hrnce a začaly ho roztavovat pomocí hořáku. 

•─────⋅☾☼☽⋅─────•

,,Skvělá práce, doktorko Frankensteinová." Promluvil na mě JJ, když jsme vylezli z auta před obchodem, kde jsme měli prodat zlato a něco z toho vydělat.

,,Jako bys to zvládnul lépe." Řekla jsem otráveně a dala si ruce zkříženě na prsa. Chtěla jsem ho nakopnout z frustrace a taky proto, že měl pravdu. To, co z toho vyšlo byl jeden kus v tvaru hrnce a vypadalo to k smíchu.

,,Zvládnul." Usmál se na mě s úšklebkem a před nás dva si stoupnul John B a ukázal na nás prstem. Oba jsme okamžitě zmlkli a v hlavě jsem neměla ani jednu myšlenku.

,,Oba toho nechte." Řekl nám varovně. Vypadalo to komicky, protože jsme vypadaly jako děti, které školil jejich táta. ,,Něco jsi mi slíbila, Charlie." Podíval se na mě a tím mi připomněl situaci v Kiařiné restauraci, kde jsem mu dala slib.

,,Co jsi mu slíbila?" Zeptal se JJ zaraženě a podíval se na mě, jako bych mohla za záplavy v Číně. Hrubě polkl a tikl pohledem mezi mnou a Johnem B. Nedával to najevo, ale v jeho očích se prolnula podezřívavost.

,,Že ti neurve hlavu." Dodala Kiara nepříjemně. Musela jsem sklopit hlavu, aby JJ neviděl můj škodolibý úsměv, protože jsem se nad Kiařinou poznámkou chtěla těžce rozesmát. JJ se otočil na Johna B a snažil se ignorovat Kiařinu poznámku.

,,Tobě se to řekne jednoduše. Ty nejsi ten, který musí tuhlenctu slátaninu prodat." Vyzvednul ztavené zlato. ,,Proč jsem tuhle práci vlastně dostal já?" Rozešel se do krámu a my všichni za ním.

,,Protože jsi největší lhář." Dodala jsem a JJ po mně hodil nepříjemný pohled. Všichni jsme se měli za úkol dívat nenápadně po krámě, ale když jsem se chtěla rozejít do kouzla krámu, JJ mě strhl k němu na stranu a dotáhnul mě k pokladně.

,,Slyšeli jsme, že prodáváte zlato?" Došli jsme k pultu a já chtěla nenápadně odejít, ale JJ mě vzal kolem ramen a donutil mě stát na místě. Protestně jsem vydechla nozdrami. Možná jsem připomínala naštvaného býka, který chce zaútočit.

,,Za tohle tě praštím." Sykla jsem na něho tiše. JJ se ušklíbl a naklonil se ke mně, až mi z toho přejel po zádech až k patě a já hrubě polkla. Nesnášela jsem, jak na něho moje tělo pozitivně reagovalo.

,,To ještě uvidíme, Alvarezová. A nech mě mluvit." Pošeptal mi a poté se narovnal a podíval se na prodavačku, která už teď s námi byla jistě otrávená. Pomalu jsem se nadechla, protože mi přišlo, že jsem chvilku nedýchala.

,,To je to, co stojí na ceduli." Zvedla se ze židle a naklonila se k nám. Její výraz však vypovídal tomu, že nevěří, že dva teenageři mají vůbec nějaké zlato. Její brýle sjely trochu po jejím nose dolů.

,,Doufám, že toho kupujete hodně, protože vás to překvapí." JJ dal batoh se zlatem na pult, vyndal z něho zlato a položil ho na pult.

,,To není pravé." Uchechtla se nevěřícně a opřela se o pult. Chtěla jsem se JJ-e zastat, či cokoliv říct na naši obranu, ale JJ mi stiskl rameno, když si všimnul, jak jsem měla nakročeno k tomu něco říct.