𝙀𝙡𝙖𝙨𝙩𝙞𝙘 𝙝𝙚𝙖𝙧𝙩 |𝙊𝙪𝙩𝙚𝙧 𝘽𝙖𝙣𝙠𝙨 𝙁𝙁| ✔

𝐂𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐄𝐢𝐠𝐡𝐭𝐞𝐞𝐧

•─────⋅☾☼☽⋅─────•

Všichni jsme tiše jeli v autě, ale já si připadala, že každý zvuk byl zvýšený. Štvalo mě i to, že kolem mě někdo dýchal.

Kiaru jsme vyhodili už domů, takže jsem tu byli jen já, Pope a JJ. Nechtěla jsem kecat JJ-ovi do řízení, ale už mě dávno mohl vysadit doma, ale my byli na cestě k Popovi domů.

Auto zastavilo a my stáli u Popova domova. Pope vyskočil z vozidla a práskl za sebou dveřmi. Vedle mě se otevřeli dveře a já sebou lehce cukla, protože jsem to nečekala.

,,Moc mě mrzí, že se to stalo, Charlie. Nechtěl jsem, aby tě Rafe praštil." Řekl Pope se skleslým úsměvem.

,,To nic, Pope. Příště ho přetáhnu kovovou tyčí." Usmála jsem se na něho, ale bylo vidět, že jemu moc do smíchu není. ,,Nic si z toho nedělej. Tohle nic není, dobře?" 

,,Dobře. Opatruj se." Usmál se na mě nazpátek a zavřel dveře od auta. Sledovala jsem, jak vešel do domu a zavřel za sebou dveře.

,,Mezi vámi něco je?" Ozvalo se vedle mě a já se na JJ-e s vykulenýma očima podívala. Jak si tohle mohl myslet?

,,Cože?! Ne!" Začala jsem se smát, ačkoliv mě to bolelo vůbec mluvit. ,,Děláš si srandu, že?" 

,,Vážně? Protože to vypadá, že si spolu dobře rozumíte." JJ se díval před sebe, ale zpozorovala jsem, jak jeho stisk na volantu zesílil.

,,Žárlíš, Maybanku?" JJ se na mě podíval s nepříjemným pohledem, který mě donutil se usmát. ,,Pope je milý, hodný a chytrý, ale není to můj typ."

JJ bez odpovědi zakroutil hlavou a nastartoval auto. Otočil se a ruku přiložil na sedačku. Jeho prsty se otřeli o mojí kůži a ve mně to vyvolalo oheň. 

JJ vycouval a rozjeli jsme se směrem ke mně domů. Podívala jsem z okna ven a viděla krásný západ slunce, který se odrážel od vody a vytvářel nádherný obrázek.

,,Proč jsi mě nevyhodil hned, když jsme byli na Kookské straně ostrova?" Zeptala jsem se ho. JJ zatnul čelist, ale nespustil oči z cesty.

,,Protože se mi nechtělo domů." Ovšemže jsem věděla, jaký je u JJ-e stav doma, protože se drby vždy rozšířili, ale nehodlala jsem ho nijak soudit, když jsem ho ani pořádně neznala. 

,,Opravdu? Nebylo by mě lepší vyhodit hned po Kiaře? Však jsi mohl zůstat u Popa." Snažila jsem se v tom trochu rýpat.

,,Chtěl jsem se ti podívat na ten monokl, protože je to moje vina, Alvarezová." Řekl zvýšeným hlasem, až zněl naštvaně. Má humorná část se najednou utnula.

,,To není pravda, Maybanku. Nic z toho není tvoje vina, dobře?" Narovnala jsem se v sedačce, aby mě tolik nebolela záda.

,,To myslíš vážně? To já Popovi povolil, aby vytáhl ten špunt z Topperova člunu. A kdybys raději zůstala stát mimo, nemusela bys mít monokl." 

Sledovala jsem, jak z něho pomalu vztek vyprchával, ale bylo mi jasné, že jen maličký krůček byl k tomu vztek znovu spustit.

,,To jsem měla stát mimo a dívat se, jak tě Rafe vesele dusí? Prostě jsem zakročila, protože jsi vypadal jak šmoula." Podívala jsem se před sebe, abych se na něho nemusela dívat.

Kdybych se na něj podívala, pravděpodobně bych mu musela vrazit za to, jak hloupý a zároveň starostlivý teď byl. Možná bych ho za to byla i schopná obejmout.

,,Definitivně jsem jako šmoula nevypadal. To trochu zveličuješ." Odmlčel se. ,,Ale to není pointa. Nechtěl jsem, aby se ti tohle stalo."

,,Jo, taky jsem na sobě nechtěla nosit značku Rafovi pěsti. Navíc to bolí jako prase." Za tu dobu, co jsme se hádali, jsem si až teď všimla, že jsme stáli před mým domem.