𝙀𝙡𝙖𝙨𝙩𝙞𝙘 𝙝𝙚𝙖𝙧𝙩 |𝙊𝙪𝙩𝙚𝙧 𝘽𝙖𝙣𝙠𝙨 𝙁𝙁| ✔

𝐂𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐓𝐰𝐞𝐧𝐭𝐲-𝐒𝐞𝐯𝐞𝐧

•─────⋅☾☼☽⋅─────•

John B

Sraz u Kiary v restauraci. Teď.

Zírala jsem na zprávu, která mi přišla před pěti minutami. Nikam jsem nechtěla jít, protože kde byl John B byl také JJ a toho jsem teď odmítala vidět. Pořád jsem to nechápala a snažila se přijít na jakýkoliv scénář, proč mě od sebe takhle odstrčil.

Ale možná měl pravdu. Možná by to mezi námi nikdy nevyšlo, protože jsme každý úplně jiný. Pogue a Kook. Nad vzpomínkou mě začaly pálit oči. Věděl, jak moc jsem nesnášela, když mi takto kdokoliv řekl a on toho využil.

Ale tyhle myšlenky o něm jsem zametla pod práh. Byla jsem součástí tohoto 'honu za pokladem' a nehodlala jsem se toho vzdát. Zvedla jsem se z postele a oblékla se do něčeho pohodlného. Vzala jsem si pár důležitých věcí a vydala se do restaurace.

Když jsem vlezla do restaurace Kiařiných rodičů, rozhlédla jsem se zkoumavě po místě. Zahlédla jsem Johna B samotného u stolu a byla jsem překvapená, že ho neobklopovali ostatní. Pomalu jsem k němu přišla a sedla si naproti němu.

,,O čem tohle je?" Zeptala jsem se ostře a podrážděně. Bylo mi v podstatě jedno, že John B nemohl za to, co se mezi mnou a JJ-em stalo, ale bylo mi to jedno. 

,,O tobě a Sarah." Řekl a povzdychl si, jako by věděl, že z toho celého nebudu mít radost, což odhadl správně. ,,Chápu, že to teď mezi vámi drhne, ale-"

,,Pojďme k věci. Vytáhl si mě z postele a dneska nemám zrovna náladu na to obcházet věci kolem horké kaše." Opřela jsem se do židle. John B si povzdychl a jeho výraz byl v šoku z toho, jak jsem k němu mluvila. Vyčítat jsem si to mohla později.

,,Chci, abyste spolu spolupracovaly." Dal si ruce na stůl a opřel se o lokty. ,,Kiaru a Sarah jsme uvěznili včera na lodi a dneska ráno je vyzvedli. Jsou spolu v pohodě prozatím. Zbýváš jen ty."

,,Dobře víš, jaký na ní mám názor. Možná bych citovala Kiaru, kdybych řekla, že je jako plivající kobra." Mračila jsem se a podstatně se teď cítila jako zmiňovaná kobra plivající jed. John B nazvedl obočí, protože se mu moje odmítnutí zjevně nelíbilo.

,,Poslyš, chápu to. Sarah ti ublížila, ale díky ní bys teď neměla nás." Usmál se povzbudivě. ,,Jde jen o to, abyste si společně promluvily a usmířily se. Jako to udělala Kiara a Sarah. Potřebuji vás všechny. Potřebuji i tebe, Charlie. Všichni tě potřebujeme."

,,Říkáš to jako bych vyhrála loterii." Uchechtla jsem se a pak mi úsměv spadl. ,,Dobře. Zkusím s ní promluvit a usmířit se. Ale nečekej, že jí vděčně skočím okolo krku." John B se vítězně usmál a já jsem si unaveně povzdychnula.

,,A vlastně je tu ještě něco." Jeho úsměv spadl a na čele se mu objevila ustaraná vráska. ,,JJ mi řekl, co se mezi vámi stalo." Zbystřila jsem, když dořekl větu. ,,Chci, abyste se s JJ-em respektovali a nesnažili jste se druhého zabít. Vím, že to, co ti řekl nebylo hezké, sám jsem mu to řekl, ale potřebuji tým. Ne bandu rozhádaných oslů."

,,On ti to řekl?" Zeptala jsem se překvapeně a v hrdle mi vyschnulo. Dala bych klidně deset dolarů za vodu, jen za vodu, abych se mohla zchladit. ,,Zmínil se o všem? O úplně všem, co se mezi námi stalo?"

,,Charlie, JJ je komplikovaný. Ale neměj mu to za zlé." Povzdychl si a já se nebyla schopná pohnout. ,,Určitě to nemyslel špatně."

,,Dohodnu se Sarah a JJ-e... Budu se ho snažit tolerovat." Zvedla jsem se ze židle a chtěla odejít, ale pak se zarazila. ,,Sarah je u tebe, že ano?" Zeptala jsem se a John B mi rychle přikývnul.

•─────⋅☾☼☽⋅─────•

Sarah čekala u mola a já k ní došla a stoupla si vedle ní. Obě jsme se dívaly před sebe na západ slunce a odmítaly se každá podívat na tu druhou. Povzdychla jsem si, protože se mi tohle nedělalo jednoduše a navíc jsem čekala na její omluvu.

,,Když jsem s Topperem utekla z té pláže, nemyslela jsem na to, že bych ti nějak mohla ublížit. Byla jsem sobecká. Měla jsem ti pomoct. Promiň mi to, Charlie." Otočila se na mě Sarah a její hnědé oči pozorovaly každý můj pohyb, ale já se na ní stále nedívala.

,,Když jsi viděla, jak Adam spadl v křečích a bolest na zem, proč jsi nezastavila? Proč jsi odešla s tím idiotem a neohlédla se zpátky?" Tentokrát jsem se na ní otočila a měla slzy na pokraji. ,,Myslela jsem, že jsme kamarádky. Že každá hlídáme záda té druhé. Proč, Sarah?"

,,Znala jsi mě dlouho, víš? Měla jsem zmatek v hlavě a nehodlám se na to vymlouvat, ale měla jsi mě ráda." Povzdychla si a rukávem si utřela nos. ,,Moje přemýšlení, já, usmyslela jsem si, že beze mě ti bude lépe. Myslela jsem si, že nejsem dobrá kamarádka a začala jsem zmatkovat. Proto jsem nepozvala Kiaru na moje narozeniny. Proto jsem ti nepomohla."

,,Dobře." Kývnula jsem. ,,Příště, když budeš mít takové myšlenky, bylo by lepší promluvit, protože to, jak si se zachovala, byl totální zkrat a jen doufám, že si uvědomuješ, jaké mohly být následky, kdyby mi nepomohli." 

,,Já vím, Charlie. Celá ta situace mě mrzí a opravdu jsem ti nechtěla ublížit. Nechtěla jsem nikomu ublížit. Je mi to líto." Podívala jsem se jí pevným pohledem do očí a poznala, že jí to opravdu mrzí a že její rozhodnutí lituje.

,,Dobře." Otočila jsem se k ní. ,,Beru to jako omluvu." Usmála jsem se na ní. ,,Začneme od znova. Co ty na to?" Sarah mě nadšeně obejmula a mě to chvilku trvalo, než jsem ji obejmula nazpátek. Zavrtala jsem se jí obličejem do svetru a byla za tohle obětí vděčná, protože to nebylo jen přátelské obejmutí, ale také útěcha. 

•─────⋅☾☼☽⋅─────•