𝙀𝙡𝙖𝙨𝙩𝙞𝙘 𝙝𝙚𝙖𝙧𝙩 |𝙊𝙪𝙩𝙚𝙧 𝘽𝙖𝙣𝙠𝙨 𝙁𝙁| ✔

𝐂𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐓𝐰𝐞𝐧𝐭𝐲

•─────⋅☾☼☽⋅─────•

Seděla jsem na posteli v klubíčku a zírala na deku, ve které jsem byla zabalená. Nemohla jsem přestat myslet na JJ-e a všechno, co se stalo.

Chtěla jsem vědět, jestli je v pořádku, kde je a stále si s ním chtěla promluvit. Položila jsem si čelo na kolena a hluboce si povzdychla.

Nevěděla jsem, co se se mnou děje. Skoro celý svůj život jsem JJ-e nesnášela, protože mi terorizoval život, ale teď jsem chtěla vědět, jestli je v pořádku a v bezpečí.

Připadalo mi to absurdní, ale po tom všem, čím jsme si prošli, jsem ho tak nějak nesnášet přestala. Chvilku mi trvalo zjistit, že JJ byl schovaný ve škatulce a rozluštit ho bylo obtížné.

Čím dál jsem nad tím dumala, tím později mi docházelo, že mi na něm záleží, ačkoliv jsem si to nechtěla přiznat. 

,,Snad ti po mně nestýská, Alvarezová?" Ozvalo se. Na vteřinku jsem si myslela, že mám sluchové halucinace, než jsem zvedla hlavu.

Stál tam JJ, na kterého jsem chvilku koukala jak na Ježíše, než jsem odhodila deku a zvedla se z postele.

Pomalu jsem se k němu rozešla a začala si uvědomovat zásadní změny na jeho obličeji. Na tváři ze mu rozpínal čerstvý, mírně tlustý a dlouhý škrábanec, který překrýval strup a kolem něho byla rozlehlá modřina.

Jeho celý obličej byl od čerstvých modřin a jeho ret byl roztrhlý od velkých ran, který musel schytat. V krku se mi vytvořil obrovský knedlík a cítila jsem výčitky.

,,Kdo ti to udělal?" Vypadlo ze mně nakonec, když jsem stála před JJ-em a dívala se mu do očí. 

,,To je tvoje první otázka? Čekal jsem, že se zeptáš, proč jsem ti do pokoje vlezl oknem." Usmál se, ale oba jsme věděli, že to byl nucený úsměv, aby odlehčil atmosféru nebo, aby se vyhnul mým otázkám.

,,Maybanku." Pošeptala jsem jeho jméno, jako by ho to mělo uklidnit a odplavit jeho trable, které teď měl. ,,Kdo ti to udělal?"

Pomalu jsem mu přiložila ruce na tvář, ale nedotkla jsem se jich úplně, abych mu je nepřiložila na čerstvé a bolavé modřiny.

Mohla jsem hádat, kdo mu to udělal. Měla jsem spousty lidí na seznamu, ale buď to byl Rafe, Topper nebo...

,,Táta." Odpověděl mi tvrdě, jako by ho to vůbec nebolelo. V jeho očích jsem však zaznamenala, že ho to bolelo. ,,Ale není to nic, co by se nestalo předtím, že?" 

V tu chvíli mi do očí vplavily slzy. Nesnášela jsem jeho tátu možná i více jako JJ. Copak jeho táta nevidí, jak speciální je jeho syn?

Mlčela jsem a jen se mu dívala do očí. Opatrně a pomalu jsem mu bříšky prstů přejela po modřinách a všimla si, jak se jeho úsměv stáhl do tenké linky.

,,Měl jsi vinu hodit na mě." Mé ruce jsem pomalu stáhla k sobě a podívala se k zemi. Měla jsem se přiznat já. 

Co bych ztratila? 

Nic. 

,,Proč bych to měl dělat, Alvarezová? Protože máš peníze a z toho problému by ses vyplatila?!" Zvedl na mě hlas a já se na něj nechápavě podívala. 

,,Přesně!" Zvedla jsem na něho hlas, ačkoliv jsem spíše chtěla mluvit v klidu s rozumem, ale on mi tuhle cestu stěžoval. ,,Kdybys to prostě hodil na mě, tak by se ti tohle nestalo! Měla jsem se přiznat!" 

,,Myslíš, že by to něco vyřešilo?!" Popošel ke mně blíže a já jsem byla ráda, že jsem měla zamčený pokoj a doufala jsem, že nás nikdo neslyšel.