Jeden rok

Nový rok

"Máš půl hodiny zpoždění!" Procedí naštvaně skrz zuby, ale ve tváři si zachovává ten svůj falešný úsměv natrénovaný pro jednání se sponzory. Aby ses nezbláznil! Vyrazila jsem z domu o dobrou půl hodinu dříve, ale silnice jsou teď plné kolon a ulice blokují davy lidí kteří míří do centra oslavit poslední noc v roce. Jsem ráda, že jsem se sem vůbec dostala. Tedy, ráda... upřímně bych tisíckrát raději teď seděla zavrtaná s knížkou pod dekou na gauči, otevřela si láhev dobré whiskey a celého Silvestra ignorovala. Takový byl také původně můj plán. Nemám na oslavy sebemenší náladu. Jenže pak Ethan začal usilovat o smlouvu s Legendary Entertainment kvůli choreografii do nějakého filmu a na honem spunktoval tuhle sešlost.

Typický on, se vší tou vlezdoprdelkovskou okázalostí, jen aby na ty lidi od Legendary zapůsobil. I na vedení to uhrál skvěle, všem je jasný, že pokud získá smlouvu s Legendary, přitáhne to další sponzory. Proto se tenhle večírek koná pod záštitou Londýnského Královského baletu přímo v The Royal Opera House. Mně je to celé vlastně jedno, jen mě štve, že do toho Ethan navezl i celý soubor včetně mě! Chápu že se ode mě jakožto první sólistky očekává přítomnost a to že budu bavit důležité hosty. Nenávidím to, nenávidím večírky, hromady lidí, to přetvařování. Kdykoliv jindy bych to ale bývala bez řečí poslušně přetrpěla, ne však na letošního Silvestra.

"O nic jsem evidentně nepřišla..." odseknu a rukou odeženu číšníka s tácem šampusek, aby uvolnil cestu tomu s tácem sklenek whiskey, načež ihned dvě popadnu, sliji jejich obsah do třetí a spokojeně se z plné skleničky napiji.
"To má být msta?!" Zasyčí nad mým počínáním nevrle.
"Ne, Ethane, to je whiskey," zakroužím mu obsahem sklenky před obličejem. Schytám za to jeho kyselý ksicht.
"Jedla jsi dnes aspoň něco?"
"Odkdy se zrovna ty staráš jestli tvoje sólistky dostatečně jí," neubráním se rýpnutí. Ethan je mezi vedoucími baletních souborů pověstným strážcem linie, který neodpouští ani gram do plusu a nejednu holku už dohnal k nezdravým návykům v jídle, včetně mě. Tedy, abych byla fér, není to jen jeho chyba, moje přehnaná cílevědomost a soutěživost v tom má dozajista také prsty.

"Od chvíle co jsou nechutně vyhublé a musím platit za neustálé zmenšování jejich kostýmů," vychutná si svou odpověď mířenou mně, a sjede mě od hlavy až ke kotníkům naoko zhnuseným pohledem. Tohle mu nežeru. Moc dobře vím že kdyby měl příležitost, strhá ze mě ty šaty bez mrknutí oka. Taaak moooc ho moje tělo odpuzuje...
"Zajímavé, ještě před týdnem jsem ti nechutná nepřišla, když jsi mě píchal u sebe v kanclu..." A tady to máš, ty arogantní blbečku!
"Vážně to musíme řešit zrovna teď?" Chytne mě za loket a jemně se mnou cukne když se k nám blíží dva muži v doprovodu krásné mladé ženy. Tu jedinou ihned poznávám, herečka, už jsem ji v pár filmech viděla, ale nejsem sto vybavit si její jméno. Víc mě však zaujme jeden z těch mužů po její pravici. Vysoký, v perfektně padnoucím obleku a s pohledem ze kterého jde dozajista nejedna ženská do kolen.

"Buď prosím tě milá a odlož to pití," zaúpí prosebně a vykouzlí při tom ten svůj falešný neodolatelný úsměv. Trucovitě do sebe na ex kopnu zbytek obsahu skleničky a s protočením očí zaujmu místo po jeho boku. Ten zmetek si dokonce dovolí položit mi ruku kolem pasu a přitáhnout si mě blíž, jako kdybychom snad stále byli pár. "Pane Grode," podá si Ethan ruku se starším z těch dvou mužů. "Dovolte mi abych vás představil. Maddie, pan Joshua Grode, výkonný ředitel Legendary Entertainment." Aha, tak proto to divadélko, tenhle chlapík je pro Ethana důležitý.
"Slečna Mia Wasikowska." Ano, to je to jméno, Alenka Tima Burtona, už mi to sepíná.
"A pan Tom Hiddleston," představí Ethan toho vysokého modrookého muže, který jemně chytne mou dlaň a náznakem mi políbí hřbet ruky.
"Slečna Madelyn Sawyer je naši první sólistkou a velkou chloubou Královského baletu v Londýně," představí mě přítomným a pronáší ta slova taaak přesladce, že se mi z něj chce zvracet.