Jeden rok

Pravidla

"Už tam zase čekaaaa," výskne Alice a culí se u toho jako diblík, když nadšeně poskakuje a tleská si drobnými dlaněmi o sobě.
"Jak puberťačka," neubráním se tomu zakroutit nad jejím chováním očima.
"Ukaž, ukaž," nahrne se Toby k oknu vedle ní a oba společně vejrají dolů na ulici. Kelišky prašťený. "Dneska přijel jaguárem! Nechápu že si ho nenecháš. Já bych si ho nechal hned," založí si rozhodně ruce na hruď. Tohle teď poslouchám každý den od chvíle co mě začal Hiddleston vyzvedávat od pondělí po zkouškách.
"Jenže ty by sis nechal každýho frajera co se kolem tebe mihne," dloubnu Tobyho do ramene a společně s nimi vykouknu oknem ven. Tom si nás všimne a zamává, což mu ti dva dohazovači nadšeně oplatí.
"Netvrď že do něj nejsi udělaná. On do tebe evidentně jo, jinak by tu na tebe přeci každý den nečekal. Co spolu vlastně furt děláte?" Přidá se k Tobymu teď už i Alice. Ti dva si nedají pokoj.
"Nejsem do něj udělaná. Jen si prostě rozumíme a trávíme spolu čas," pokrčím rameny. Nevím jak jim to ještě vysvětlit aby mi s tím už dali pokoj. "Prostě kamarádi s výhodami a tím to hasne."
"Takže spolu spíte." Zatváří se Toby vítězně, jako bych právě potvrdila něco co dávno ví. Přikývnu a přetáhnu si přes hlavu huňatý mechově zelený svetr.
"A?" Opře se Alice o stěnu vedle mě a žádá si bližší informace.
"A co?"
"No jakej je?" Musím se začít smát tomu jak je zvědavá.
"Dobrej," nechám si detaily sexuálních dobrodružství s Hiddlestonem pro sebe a protáhnu se kolem ní ke dveřím šatny. "Zatím, uvidíme se večer," mávnu na ně na rozloučenou.
"Nejsi kámoška, víš to?! Kámošky si všechno říkají!" Huláká za mnou ze dveří Toby.
"Jsi chlap, Toby. Nejsme kámošky," tlemím se v odpověď než zmizím za rohem.
"To platí i pro buzny!" Zazní ke mně ještě z dálky, než vyjdu před operu, kde už mě vítá Hiddleston a otevírá mi dveře na straně spolujezdce.

"Oběd?" Navrhne když se připoutáme pásy a on nastartuje auto.
"Nemám hlad," zalžu a dopiji zbytek ovocného freshe který sebou nosím na tréninky.
"Jíš ty vůbec někdy?" vrtí nade mnou nechápavě hlavou a zkontroluje boční zrcátko než se rozjede po Bow Street.
"Nestarej se, taťko, a radši mi řekni jestli jedeme k tobě, nebo ke mně. Z leva dobrý," zahlásím na křižovatce. Od toho pátečního večera v Loose Box baru to teď takhle máme. Vyzvedne mě po tréninku, zajedeme k jednomu z nás abychom si tam dali společnou sprchu, rozdali si to a pak si šli každý po svém. Žádné vodění za ručičku, žádná rande, žádné závazky. Nic co by byť jen vzdáleně připomínalo randění, nebo snad vztah. Jen sex, nic víc. Přesně tak jsem mu to v sobotu ráno navrhla, když jsme popíjeli kafe po druhé společné noci.
O pár ulic dál už mi je jasné, že míříme ke mně domů. Krom hudby znějící z rádia, je v autě naprosté ticho. Nebavíme se o tom jaký měl kdo den, nebo co máme po jeho zbytek v plánu. Není to potřeba. On ví co jsem dopoledne dělala, i to že moje dopolední aktivity zahrnují Ethana, kterým si on náladu rozhodně kazit nechce a vlastně ani já ne, a mě pro změnu to co Tom dopoledne dělá vůbec nezajímá. Čím méně toho jeden o druhém víme, tím lépe. Je tak snadnější do toho nezačít motat city.

Vlastně ani pořádně nevím proč s tím souhlasil, zdá se mi spíš jako ten typ co stojí o dlouhodobý a vážný vztah, ne o odpolední povyražení bez závazků. Za to přesně vím proč jsem do toho šla já. Je to způsob jak nedělat totéž s Ethanem, se kterým ale nezvládnu spát bez toho, aniž bych do toho zainteresovala city. Pravdou je, že k Ethanovi pořád něco cítím a nedokážu se z toho vymanit když s ním spím, a zároveň s ním nezvládnu nespát, když nemám nikoho s kým bych mohla ukojit tu zoufalou touhu po aspoň nějaké blízkosti. V tomhle je v tom co máme s Tomem ideální balanc. Je toho tak akorát abych na pár okamžiků vypla hlavu a mohla si namlouvat že jsem milovaná, chovat se jako zamilovaná když spolu spíme, a zároveň tak akorát na to, aby to nebyla skutečnost která skončí stejně nevyhnutelně jako všechny moje předchozí vztahy. Je prostě jednodušší hrát si denně hodinu v posteli na zamilovanou, než se zamilovat a následně se zklamat doopravdy.
"Nad čím přemýšlíš?" Vytrhne mě z přemítání Tomův hlas. Jen zavrtím hlavou.
"Nad ničím důležitým," odpovím s úsměvem. Tohle je další věc kterou nemusíme když spolu nemáme skutečný vztah. Babrat se v myšlenkách toho druhého.