Jeden rok

Dno

"Byla jsi úchvatná!" objímal ji nadšeně Ethan v zákulisí, když se naposledy zatáhla opona po jejím závěrečném vystoupení, ke kterému on dělal choreografii. "Všichni jsou nadšení! Dostala jsi je všechny, Maddie! Už teď má královský soubor nabídky několika sponzorů a další budou přibývat a to jen díky tobě. Pojď se mnou. Ať už ti Jonathan nabídne cokoliv, pojď se mnou, Madelyn. Udělám z tebe hvězdu. Budeš mojí hlavní sólistkou."
"Madelyn Sawyerová? Jonathan Reeves s vámi chce mluvit," oznámila jí Jonathanova asistentka dřív, než stačila na Ethanovu nabídku jakkoliv reagovat. Bez odpovědi ho nechala stát za sebou a následovala tu ženu do malého sálu, do kterého si Jonathan postupně volal všechny vystupující studenty, aby jim oznámil jaké mají nabídky angažmá.

"Slečno Sawyerová," zvedl se ze židle aby ji přivítal a pogratulovat jí k výkonu.
"Než něco řeknete, chtěla bych začít já. Už od malička jsem snila o tom, že pro vás budu tančit ve vašem souboru. Hodně jste mě toho naučil Jonathane a dal jste mi velkou lekci, díky které jsem si mohla ujasnit jak si na tom s baletem stojím a kam v něm chci směřovat. A ať už mi chcete nabídnout místo v souboru, nebo ne, tak já to nechci vědět. Protože jestli ne, odcházela bych odsud neskutečně zklamaná a kdyby ano, pak bych byla ve velkém pokušení přijmout a strávila bych svoje nejlepší léta jako křoví. A tak chci říct jen děkuji. Děkuji za to co jste mě naučil, protože díky tomu se teď stanu hlavní sólistkou v královském baletu Ethana Nielsona." Nebyla to pyšnost, nebo pohrdání, s čím Jonathana odmítla, ať už jí chtěl říct cokoliv, ale sebevědomí, kterého jí Ethan vírou v její schopnosti pomohl dosáhnout.

"Tak co?!"rozběhla se Madelyn k Alici kulhající chodbou o berlích. Když před měsícem slavili otevření nového baru Kadie's, který patřil příteli jejich bývalé spolužačky Gillian, opila se Alice tak, že ztratila při tanci na baru balanc a při pádu si ošklivě zlomila kotník. Věděla že když nemůže vystupovat na závěrečném recitálu, jsou její šance na získání slušného angažmá mizivé. Přesto doufala, že třeba někdo z profesorů bude pamatovat na její dosavadní skvělé výkony v rámci studia a dohodí jí aspoň nějaké místo v některém z baletních souborů v Londýně.
"Myslím že se Ethan zbláznil," zubila se Alice na plné kolo. "Jinak si nedovedu vysvětlit, že si chce do souboru natáhnout krypla," zamávala jednou francouzskou holí nad hlavou.
"Uaaaa! Páni!" pištěla Madelyn nahlas a nadšeně při tom poskakovala jak malá holka.
"A co ty?" zajímalo Alici.
"Ano, a co ty?" ozval se Ethan stojící přímo za Alicí a plný očekávání čekal na její odpověď. Moc dobře totiž věděl, že jí Jonathan zamýšlel nabídnout místo ve svém souboru.
"Jdu s tebou!" skočila mu Madelyn kolem krku a vášnivě ho políbila na rty. Nic už nemohlo být lepší. Ona i její nejlepší kamarádka získaly vysněné angažmá, po boku jí stál muž kterého bezhlavě milovala a který jí sliboval vytouženou kariéru. Všechno se na okamžik zdálo dokonalé.

***

Cizí parfém ji praštil do nosu už když odemkla dveře bytu. Dámské lodičky ležící na podlaze mezi vstupní chodbou a obývákem, jí napověděly že Ethan není doma sám. Saténové šaty o pár metrů dál, povalující se před dveřmi do ložnice jí daly tušit co za zdí najde, přesto zůstala v naprostém šoku, když vešla dovnitř a uviděla ho v posteli s cizí ženou. Neřekla nic, když si jí konečně všiml a oslovil ji. Neřekla nic ani když se ta žena vymotala z peřin a začala se rychle oblékat, aby se slovy bezvýznamných omluv opustila ve spěchu jejich byt. A neříkala nic ani když zůstali v bytě konečně sami a on si oblékl kalhoty, políbil ji na tvář a jako kdyby se nic nestalo se jí optal jaký měla den.

Kdysi, když se to stalo poprvé, křičela. Křičela a brečela, vyčítala jemu i sobě. Házela věcmi, balila si a odcházela. A on se omlouval a přesvědčoval ji, že to byl úlet, jeden jediný. Věřila mu a zůstala. Zůstala i když se to opakovalo podruhé, potřetí... posedmé. Časem křičet přestala a zůstala jen u tichého breku zavřená v koupelně. Zavřela se tam pokaždé když mu přišla na nevěru. Tentokrát to byl on kdo chtěl odejít, ale vzpomínka na to jak ji našel v koupelně na studentské koleji a zvláštní druh lásky který k ní choval, mu nedovoloval ji opustit. A tak zůstával čekat za dveřmi koupelny a poslouchal její pláč, dokud už dál plakat nemohla a vyšla ven aby mu znovu odpustila a sama sebe přesvědčila o tom, že tentokrát už to bude jiné, že tentokrát už jí dá lásku jakou od něj chtěla. A nakonec přestala i s pláčem. Už na nevěry reagovala jen tichem. Nebylo co říkat, nebo vyčítat, ne po tom, co k ní začal být konečně upřímný. Miloval ji, to ano, ale ne dost na to aby se vzdal jiných. Řekl jí to, řekl jí že tu vždy pro ni bude a že jí bude přítelem po kterém touží, ale jen za předpokladu, že mu bude tolerovat sex s jinými.