Jeden rok

Není čas

"Ahoj, hele, nezasekli jste se s Maddie v Opeře? Byly jsme dohodnuté že spolu půjdeme na trhy, ale nebere mi mobil... Napadalo mě jestli není ještě s tebou v práci..." vysvětlovala Alice po telefonu Ethanovi, když přešlapovala na kraji Hyde Parku, kde se konal tradiční Winter Wonderland trh. Už tu takhle stála a mrzla dobrých dvacet minut, když marně vyhlížela Madelyn a zkoušela se jí neúspěšně dovolat.
"V Opeře nezůstala, zrovna jsem na odchodu. Nemohla na ten váš sraz prostě jen zapomenout?" zkoušel ji Ethan uklidnit nějakým rozumným vysvětlením, ale Alice se jen tak snadno odbýt nenechala.
"To těžko, prudím ji s tím poslední dva týdny. Ještě jsem jí to dnes připomínala. A vzala by mi mobil a omluvila se, kdyby jí do toho něco vlezlo," argumentovala Alice. "Hele víš co, to je fuk. Stavím se u ní doma, jen pro jistotu. Mám blbej pocit..."
"Kde jsi teď? Naberu tě a odvezu," nabídl se jí Ethan. Jako jediný věděl že od návratu do Londýna žije Madelyn u Diany, i to kde Diana bydlí.
"Hyde Park, počkám u Cumberland Gate," položila mu Alice telefon a dál se pokoušela dovolat Madelyn.

"Kam to jedeš? K Maddie je to na druhou stranu," nechápala Alice když Ethan už podruhé špatně odbočil. Nebo si to aspoň myslela.
"Nejedeme k Maddie, ona tam... nebydlí ve starém bytě."
"Jak to myslíš, že tam nebydlí? Kde... kde tedy bydlí?" tvářila se Alice zmateně. Přeci by jí její nejlepší kamarádka řekla, kdyby se odstěhovala. I když... jak v posledních měsících stihla zjistit, je toho spousta co jí už její kamarádka neříká. Jako kdyby se jedna druhé odcizily, jako kdyby jejich letité přátelství neznamenalo dost na to, aby se jí Maddie svěřila s tím co ji tíží, byť Alice tušila jaké problémy má. Ale teď, usazená v Ethanově autě ještě ani zdaleka nevěděla, jak moc vážné to je.
"Žije u Hiddlestonovy mámy. Neptej se mě proč..." zarazil Ethan Alici v překvapeném nádechu, "sám to nevím a ona mi to nevysvětlila. Jen jsem ji tam párkrát vyzvedával. Vím kde to je."

***

"Thomasi, drahoušku? Mohl bys, prosím tě, přijet hned ke mně?" ozvala se mu matka do telefonu nezvykle roztřeseným hlasem. Ihned mu bylo jasné, že něco není v pořádku. Přišlo mu že snad dokonce i plakala. Jenže i jemu bylo zrovna do pláče, po tom co se dnes stalo s Maddie v Opeře.
"Děje se něco, mami?" zeptal se s předstíraným zájmem, ale ani tím se mu nepodařilo zakrýt otrávený tón jeho hlasu. Už mnohokrát ho napadlo jak je možné, že zvládne tak dobře hrát před kamerou, ale v osobním životě je spíše velkým hereckým amatérem.
"Jde o Madelyn, Thomasi. Ona... ona... víš, ona-"
"Co?! Tak co, mami?!" zvýšil na ni hlas způsobem, jakým si to k ní nikdy dříve nedovolil. Samotná zmínka o Maddie mu však rozpumpovala krev v těle a zvědavost spojená se zlostí a obavou, ho přiměla chovat se tak impulzivně.
"Já ti všechno vysvětlím, jen prosím tě hned přijeď. Mám o ni strach, drahoušku."

***

"Hele, to je Hiddleston," zatahala Alice Ethana za rukáv, když byli těsně za brankou Dianina domu. Blížil se k nim od parkovacího místa svižným krokem a s překvapeným výrazem ve tváři, když tu viděl postávat tyhle dva před domem jeho matky. "Není s tebou Maddie?" vyhrkla na něj Alice, ale on jen zavrtěl hlavou.
"Je snad v New Yorku, ne?!" odseknul nepříjemně a prorazil si cestu ke dveřím domu přímo mezi nimi.
"No, víš, ona... eeehmm..."
"Do prdele, Alice! Já vím že je zpět, ok?! Dneska jsem s ní mluvil, odpoledne v Opeře. Co tady vy dva vlastně chcete?!" vystartoval po ní když nebyla sto se vymáčknout a hledala způsob jakým by mu sdělila, že je Maddie zpět.
"Jak je to dlouho co si jí viděl?" zajímal se Ethan, naprosto ignorujíc Tomovu otázku.
"Tak hodinu zpět. Proč? Vysvětlíte mi už co tady hledáte?!"
"Maddie nedorazila na schůzku. Měly jsme se sejít před půl hodinou. Nebere mi telefon a Ethan říkal že bydlí ta-" zarazila se Alice v půlce slova a zmateně se podívala na Ethana, který celou dobu zadumaně zíral do země a nad něčím usilovně přemýšlel, aniž by její pohled zaregistroval.