Jeden rok

Baletní akademie

Minulost

"Připraví se Alice Cummimgsová, Gillian Donahue a Madelyn Sawyer!" zahlásí na plnou chodbu uchazečů žena stojící ve dveřích s nápisem KONKURZ, za kterými zase okamžitě zmizí.
"No to mě poser! To byla Kathleen Kent!" vyprskla obdivně jedna z dívek, jejíž jméno právě bylo vyhlášeno a která se zařadila po boku dalších dvou, u dveří do tanečního sálu kde konkurz probíhal.
"Taky jste tak nervózní?" osmělila se drobná rusovláska promluvit na zbývající dvě účastnice konkurzu, které měly jít právě na řadu.
"Jo, od rána bleju. Jestli mě nevezmou, přísahám že se zabiju. Mimochodem, jsem Alice," vytasila štíhlou lehce opálenou ruku  k rusovlásce.
"Gillian," odvětila jí ta zrzka s úsměvem a nadšeně si s ní potřásla na pozdrav. Obě věděly jak nevraživé a ambiciózní umí baletní prostředí být, obzvlášť když se hlásíte na prestižní baletní akademii na kterou berou jen pár vyvolených ročně. Jenže chodba se hemžila doslova desítkami, ne-li přímo stovkou uchazeček a to mluvíme jen o dívkách. Chlapci kteří se sem hlásí také, stojí na druhé chodbě, která tuhle odděluje právě jen tanečním sálem, uvnitř kterého sedí lidé, kteří za několik okamžiků rozhodnou o jejich osudech a budoucnosti. Tím spíš bylo oběma dívkám milé, že tu poznaly někoho, kdo se na ně usmívá a je ochotný se přátelsky bavit.

"A ty?" otočila se Alice k tiché blondýnce stojící před tanečním sálem s nimi. Nevěnovala jejich dosavadnímu rozhovoru moc pozornost, jen fascinovaně zírala na bílé dveře a nervózně si kousala spodní ret až ho měla docela opuchlý a plný drobných červených teček, jak jí krev poškozených kapilár prosakovala skrz tenkou vrstvu kůže. "Haloo, tvoje jméno?!" zopakovala Alice aby ji vrátila do reality.
"Promiň, cože? Jo, moje jméno. Madelyn, jmenuji se Madelyn Sawyerová," odpověděla jim blondýnka poplašeně.
"Jsi dobrá?" zajímala se Alice dál. Na první dobrou bylo poznat, že jde o extroverku která neměla problém se seznamovat a dělat si přátele. Od kohokoliv jiného by v tomhle odvětví brala Madelyn tyhle dotazy jako způsob jak z ní dostat informace a vyřadit ji podle jako konkurentku. Ale Alice se jí líbila. I Gillian, ta rusovláska, na ni působila velmi přátelsky a tak s odpovědí příliš neotálela.
"Snad dost na to, aby mě vzali," pokrčila rameny.

Od té chvíle se tyhle tři držely pospolu a nepřestávaly se bavit i po té, co měly konkurz za sebou. Všechny tři nervózně postávaly semknuté v hloučku mezi všemi ostatními uchazeči čekajícími v amfiteátru na vyhlášení výsledků. A když zazněla jejich jména, padly si vzájemně nadšeně kolem krků. Přesně tady začalo přátelství těhle tří dívek a ani zdaleka neměly tehdy tušení, že jim vydrží celé další roky.

***

"Nechceš s tím kufrem pomoct?" oslovil ji před budovou baletní akademie vysoký muž v motorkářské bundě, když zaparkoval přímo vedle ní. Ihned poznala kdo to je.
"Dík, to by bylo fajn," oplatila mu úsměv a nechala ho převzít kufr.
"Takže, nová studentka? A neříkej že ne. Tuhle tvářičku bych si pamatoval," zajímal se když jí pomáhal s kufrem na kolej a při tom s ní okatě flirtoval.
"Pak máš asi špatnou paměť. Chodím na akademii už tři roky. Tenhle bude mým posledním, letos končím závěrečným recitálem."
"A už máš jasno kam chceš dál?" pokračoval ve vyzvídání, když postavil zavazadlo před dveřmi jejího pokoje.
"Doufám v místo u baletního souboru akademie."
"A co takhle soubor královského baletu?" Stejně tak jako věděla kdo ten muž je, bylo jí známo i to, že vede soubor královského baletu v opeře. Nikdy dřív ji ale ani nenapadlo uvažovat nad tím, že by snad mohla mít kdy šanci o angažmá zrovna v tomhle souboru uvažovat. Dostat se tam, byl jedním z vrcholů baletní kariéry, o kterém se většině baletek mohlo jen zdát. A jestli ne někdo, kdo by měl šanci se tam dostat, pak to rozhodně byla její kamarádka Alice. "Jak se vlastně jmenuješ?" vytrhl ji z myšlenek další otázkou.
"Madelyn. Madelyn Sawyerová."
"Rád jsem tě poznal, Madelyn Sawyerová," políbil ji letmo na tvář a na odchodu dodal, "ještě se uvidíme."