Jeden rok

Blázen

Celou dobu na mě nepromluvil ani slovo, ne že by tedy bylo vyloženě co říkat. Moje role tady je jasná, mám naučit Miu její choreografii, což není nijak složité, vzhledem k tomu že se sama kdysi tanci věnovala, a natrénovat s Tomem to, co Wasikowska odtančit nezvládne. A ani to si nevyžaduje žádnou naši společnou konverzaci. Nebýt toho, že se mnou musí tančit, nejspíš by se na mě ani nepodíval a ty pohledy které mi nuceně věnuje, jsou ty nejchladnější jaké jsem u něj kdy viděla.  Došlo mi hned, že se zlobí, proč to mám odnést já ale nechápu. Nic jsem neudělala. Za to s Ethanem, který je příčinou toho proč je Tom naštvaný, komunikuje bez sebemenšího problému. Jejich oboustranný profesionální přístup mě vážně fascinuje. Nejsou to idioti, oba ví, že se vzájemně nemusí, přesto tu stojí, debatují o choreografii a nevraživost je ta tam.

"Madelyn?! Madelyn?! Vnímáš mě?" houkne na mě Ethan a přeruší tak tok mých myšlenek i pohled kterým je oba pozoruji. Neodpovím, jen kývnu na znamení že ano. Nemám sebemenší chuť se s ním bavit. Přijdu si v tomhle posraném trojúhelníku jako obětní beránek, jako někdo, na koho jsou oba neprávem naštvaní, a jako někdo, kdo by se měl zlobit taky, ale není mu to tolerováno. "Výborně, takže si to pojďte s panem Hiddlestonem zkusit," pobídne nás a mávne pianistovi na znamení ať hraje a udává tempo.
"Pravou ruku za levou paži," navedu ho kde mě má chytit, "je to třítakt, takže na tři si mě potáhni nahoru a levou si mě za pas přidrž. Na další tři mě přes pravé rameno stáhneš do původní pozice před sebe." Udělá přesně to co mu řeknu s perfektní precizností, až na samotný závěr, kdy si mě po té co mě stáhne ze svého ramena na zem, přitáhne za paži kterou stále pevně svírá, k sobě na hruď a hřbetem ruky mi přejede po tváři, přesně tak jak je to v choreografii ke scénáři. Jen v tomhle záběru už má místo mě stát Mia, protože jí kamera bude zabírat tvář. On jako kdyby tenhle fakt ale úplně vypustil a pokračuje dál. Dlaní z mé tváře sklouzne až k mému pasu, pevně jej obejme a pomalu se se mnou zatočí. Paži kterou mi svírá si nechá pomalu prokluzovat mezi prsty, když mě znovu postaví na špičky, dokud od něj nepoodejdu na tři kroky daleko tak, že mě teď drží jen za mou dlaň. Krok ke mně, má trojitá pirueta pod jeho dlaní a závěr při němž si mě zády, úchopem za má zápěstí, strhne na svou hruď a překřížením našich rukou mě obejme. S hlavou zakloněnou přes jeho rameno, se zmůžu jen na špitnutí jeho jména tak, aby to slyšel pouze on.

"Páni..." zaslechnu tleskat Miu, což nás oba vrátí zpět do reality. Tom povolí své sevření a já se mu vymaním z náruče a poodstoupím od něj několik kroků dál. Zadýchaně sledujeme jeden druhého. Nevím co říct a jestli vůbec něco říkat, sama jsem jeho výkonem překvapená, stejně jako jeho pohledem. Už není tak chladný jako před tím, je v něm něco, co nedokážu dost dobře popsat. Jako kdyby se v něm mísila stále neustupující zlost a touha zároveň. Za to Ethanův pohled si dokážu vyložit okamžitě. Vnitřně doslova zuří, ale navenek krom toho pohledu nedává nic znát.
"Pro dnešek to tedy bude vše," zavelí. Mia která jako jediná nezaregistrovala dusno mezi námi třemi, se rychle rozloučí a bezstarostně odkřepčí  ze sálu. My tři tu však zůstáváme stát dál s tichým očekáváním toho co přijde.
"Děkuji, pane Hiddlestone. Bylo to... dobré," pronese Ethan k Tomovi s naprosto zřejmě předstíranou vřelostí, než obrátí svůj zrak ke mě. "Do kanceláře, hned!" Neodporuji a jdu, za což od Toma schytám prosebný pohled, kterým se mě snaží zastavit a přimět k tomu, ať toho idiota pošlu do hajzlu a zůstanu u něj. Jenže zatím co on tohle vnímá pouze jako moji volbu mezi ním a Ethanem, pro mě je to nejen otázkou volby mezi dvěma muži, ale předně volba mojí kariéry před nimi oběma.

"Nebudu ti tolerovat vztahy na pracovišti, obzvlášť pokud hodláš takhle narušovat tréninky." Práskne za námi dveřmi své kanceláře a spustí na mě hned jak jsme uvnitř.
"Já narušuji tréninky?!" odseknu jízlivě a vytřeštím na něj oči. "Navíc opravdu nevím o jakém vztahu mluvíš. A jen tak mezi námi, když si chodil se mnou, vztahy na pracovišti ti nevadily, ani narušování tréninků kvůli tomu, aby sis to se mnou mohl rozdat na tomhle stole!" udeřím naštvaně dlaněmi do desky stolu před sebou, až se tou ránou převrátí rámeček s fotkou stojící vedle monitoru počítače. "Buď ke mně aspoň jednou zatraceně upřímný a řekni mi o co ti doopravdy jde?! Nezkoušej mi tvrdit, že tě dožralo to, že nepřestal s choreografií dle pokynů, oba víme, že předvést tohle někdo jiný, ještě bys ho pochválil!" Mlčí s pohledem odvráceným, jako kdyby usilovně přemýšlel co říct. "Je to kvůli němu? Vadí ti že jsem s někým jiným?" Stále ticho, jen krátký nic neříkající pohled do mých očí. "A cos čekal, Ethane?! Že budu zbytek života sama, čekat na to kdy zavoláš že si to chceš rozdat, zatím co budeš randit a spát s jinými?!"