The TASTE of your lips. [ Hwang Hyunjin ]

Vítej v Marco.

—

Z pohledu třetí osoby.

Hyunjin i Winter seděli v ředitelně čekajíc na ředitele, který momentálně absentoval. „Za tohle můžeš ty," zavrčel Hyunjin směrem k Winter, když seděli vedle sebe na židlích před ředitelským stolem. „Já samu sebe nezačala škrtit," odsekla mu a on jí kopl do židle. „Kdybys tam nebyla nic by se nestalo," odsekl jí taktéž. „Kdybys se mnou nebyl tak posedlej a nechodil za mnou furt jako ocas, nic by se nestalo," kopla ho do židle nazpět. „Kdybys nebyla děvka a čuměla bys na cestu, nikdy jsme se nemuseli bavit," sykl po ní. „Já že jsem děvka? Nevím kdo tady dennodenně šuká náhodný holky a nemá pak ani ponětí o tom, kolik už jich bylo a jak se vlastně jmenujou?" zvýšila po něm hlas.

„Jestli chceš, abych s tebou šukal, měla jsi to říct," ušklíbl se nad jejím naštvaným výrazem. „Radši bych šukala toho starýho školníka jak tebe," vyprskla rozčíleně. „Mám celkem velký péro, rozmysli si to ještě, když nabízím," naklonil se k ní. „Ty by ses mě chtěl dotýkat?" mrkala na něj nevinně svýma velkýma modrýma očima, načež mu rukou sjela na stehno a lehce ho stiskla. Hyunjinovi se zadrhl dech někde v krku. Ten dotek byl slabý, ale přesto dost intenzivní. Navíc celou noc nespal a ve sprše nestíhal ani rychlovku s jeho pravačkou, neboť potřeboval být ve škole dřív, než začalo rozdělování tříd.

„Hmm," olízl si rty a sledoval tu malou bledou ruku, která vyjela po jeho stehně výš a zakotvila na vnitřní straně jeho stehna, kde ho jemně hladila a tiskla. „Neprovokuj," zavrčel a zadíval se do těch tmavě modrých očí. Nesnášel ji. Jí, její oči a i její divný modrý vlasy, které vypadaly, že jí rostou přírodně modré, neboť neměla žádné odrosty. Nikdy. Nebyl to ale naštvaný výraz, který jí věnoval. V jeho obličeji se odrážel chtíč. Koukal na ni zapřeně a jeho pohled říkal naprosto všechno. Chytl by ji, svázal ruce a pak by si to s ní rozdával, dokud by ho neprosila, aby přestal. „Ani po tom, co by ses nechal testovat na Aids bych s tebou nic neměla. Naser si Hwangu," zákeřně se na něj usmála. To nejspíše neměla. Vztek cloumal oběma a jediné štěstí bylo, že se ve dveřích konečně objevila hlava školy a zabránila tak tomu, aby Hyunjin tu drzou malou "čůzu," jak on sám říkal, fakt neuškrtil.

„Vy dva si snad nikdy nedáte pokoj," povzdechl si ředitel. Byl to starší, štíhlý muž kolem padesáti s dokonale oholenou bradou a pleškou. Vlastně na svůj věk vůbec nevypadal. „Co to bylo tentokrát?" obrátil se pohledem k paní Youngové, která zrovna vyšla dovnitř.

„Pan Hwang chytl slečnu Iceovou pod krkem, opět," máchla rukama kolem sebe a nakonec ukázala na Hyunjina. Tomu se to obvinění zřejmě nelíbilo, neboť z ničeho nic zavrčel. „Ta malá čubka mě provokovala!" stoupl si tak svižně, až za sebou shodil židli, na které ještě pár sekund zpátky seděl. „Pane Hwangu, slovník!" postavil se rozhořčeně ředitel. „Okamžitě si sedněte, nebo vám dám takový úkol, že na to dokonce studia nezapomenete. Oba," ukázal na ně výhružně a Hyunjin si po chvíli sedl. Jeho pěsti byly sevřené tak moc, že mu zbělaly klouby.