The TASTE of your lips. [ Hwang Hyunjin ]

„Neomlouvám se~"

„Už nevím co si mám myslet o úkolu od profesora Kima. Jak jako mám vymyslet choreografii pro patnáct dětí? Zbláznil se?" postěžoval si Minho.

Všech šest seděli u ohně, kde si opékaly mashmellowny. V jedné ruce klacek s napíchnutým marshmellownem a v druhé flaška soju ze které všichni upíjeli. „Jak jako?" otočil se na něj Hyunjin, který po delší době spuspil oči z telefonu. Winter klidně seděla a poslouchala jejich konverzaci, tak jako Jeongin a Seungmin.

„První týden v lednu mají přijít děti z uměleckých škol na nějaké soustředění. Mají být s námi tři dny. TŘI DNY. A děti??" Přidal se ne zrovna dvakrát nadšeným hlasem Seungmin. Představa učit usmrkance od věku osm až dvanáct ho nejspíše náramně děsila než těšila.

Ani v nejhorším snu by ho nenapadlo, že by profesor vymyslel něco takového. „Neboj, usměju se na ně a do sekundy všichni zmizí," ušklíbl se Minho. „Ty se radši na nikoho nesměj, jinak z toho budou mít doživotní trauma," uchechtl se Chan, který do teď věnoval pozornost svému připálenému marshmellownu.

„Ty hyung, máš je rád křupavý?" Ušklíbl se Minho.

„Drž hubu," odpověděl mu Chan, který mu věnoval jeden z jeho postižených úšklebků.

„Kdo ti píše?" Podíval se Hyunjin na Winter, jakmile jí cikl mobil. A ona by mu odpověděla, kdyby jí nezazvonil mobil a neukázal by se jí na obrazovce příchozí hovor. „Kdo je sluníčko?" Zamračil se zmateně Hyunjin. Winter se málem zastavilo srdce... Felix.

„Ale nikdo, hned budu zpátky," věnovala mu úsměv a omotala kolem sebe deku, načež si stoupla a rozešla se dál od ohniště, kde hovor zvedla. „Lixi" vydechla. „Winter!" ozval se Felixův hlas na druhé straně telefonu.

„Tak co? Jaké to tam s nimi je? Co Hyunjin? Vše v pořádku?" optal se starostlivě. Vždycky tak pozorný. „Ano, vše je v pořádku. Čekala bych spíš, že mi dřív zavolá táta a zeptá se mě na to, než ty," uchechtla se nevěřícně. „No podle toho co ví on, tak jsi u mě. Což nejsi. Jsi někde hezky u moře a bulh ví co děláš a jestli se vůbec vrátíš celá. Ale jo, hlavně, že jsi u mě. Nejspíš mě má rád a já si to takhle kazím," povzdychl si dramaticky hned po své sarkastické poznámce.

„Někdo má blbý svědomí, že?" Zasmála se. „Ne, díky Lixi. Bez tebe bych nemohla jet." poděkovala mu vděčně. Bez Felixe by tu nemohla být, bez něj by nemohla sledovat Seungmina a Minha se pořád škádlí, bez Felixe by nepoznala Jeongina a Chana, a především... bez Felixe by nemohla být s Hyunjinem.

„Vločko?" rozezněl se Hyunjinův hlas. „Lixi.. jsem ti moc vděčná. Opravdu. Ale budu už muset jít, jde sem," zašeptala a Felix to ihned pochopil. Taky věděl o Hyunjinovo majetnické stránce co se týče Winter, i když mu řekla, že je takový ke všem, bylo mu jasné, že Hyunjinovi na Winter v nějakém ohledu záleží. A úplně neměl chuť dostat na budku, po všech těch stresových situacích, do kterých ho šefová Winter dostává. Ne, to už vůbec ne. Kord kkdyž zjistil, jak dopadl ten poslední koho zmlátil do bezvědomý.

„V pořádku, rád jsem tě slyšel. Ještě si zavoláme," odpověděl přívětivě. „Ahoj, Lixi," usmála se do hovoru Winter a hovor ukončila. „Ahoj," vynořil se za ní Hyunjin, který už se k ní dostal.

Jakmile se k němu Winter otočila, přitáhl ji za boky k sobě a hluboce ji políbil. Z Winter vyšel dlouhý překvapený výdech, ale polibek mu vrátila, omotávajíc její ruce kolem jeho krku. „Ahoj," zašeptala s pohledem do jeho očí, co se od sebe odtáhli. „Objednal jsem pizzu, něco mi říkalo, že marshmellowny stačit nebudou." Obeznámil jí, zastrkávajíc zatoulaný pramen vlasů z jejího obličeje za její ucho.

„Díky," přikývla stydlivě. Už byla tma a tak si Hyunjin nevšiml jejího ruměnce, který měla na tvářích. Přišlo mu už přirozené za ní přijít a políbit jí kde se mu zachce. Tedy alespoň tady v Donghae. Před Minhem. Chanem. Seungminem i Jeonginem.

„Tak pojď," chytl ji za ruku a dotáhl zpět k ohništi. Jakmile si sedl, posadil ji na jeho klín a automaticky omotal své ruce kolem jejího pasu. Minho se uchechtl a lehce strčil do Seungmina. „Na tohle si ještě pořád nedokážu zvyknout," zašeptal Minhovým směrem Seungmin. „Držte hubu, pse" zavrčel Hyunjin, jakmile uslyšel jejich konverzaci.

„Co jsem udělal?!"

Smích.

***

„Pojď za mnou," zamumlal Hyunjin jakmile oba dva vedle sebe ulehli do postele v místním hotelu. Zatímco Chan s Jeonginem měli jeden pokoj, Seungmin s Minhem se ubtovali do druhého. A Hyunjin s Winter? Ti byli ubytovaní přeci spolu. Co jste čekali? Že budou mít každý svůj? Chan počítal s tím, že ano, a vsadil si s Minhem a Seungminem o sto tisíc wonů, že to tak bude. Sto tisíc wonů pro Seungmina a Minha zadarmo.

„Je to tu pěkný" špitla Winter, jakmile vešli do jejich pokoje. Hyunjin ten pokoj pro ně pronajal bez toho aniž by se zeptal. Winter nemohla ani namítat, proč by, však?

„Vezmu si věci a půjdu do sprchy, chceš jít první?" Optala se ho nervózně Winter. „Netřeba, přidám se k tobě," Hyunjin si otevřel kufr a vytáhl z něj boxerky, ručník a vhodné šapmóny na potřebu. Winter přejel mraz po zádech. „Dobře," špitla a otočila se zpátky.

Když vlezla dovnitř, okamžitě přivřela dveře a vydychla si. Sakra. Okamžitě si své vlasy učesala a svlékla ze sebe oblečení.

Vždyť to nic není ne? Stejně už ji nahou viděl, a ne jednou.

„Sakra... sakra" sykla, zatím co se nervózně kousala do spodního rtu. Vyváděla by více, ale v ten moment se objevil Hyunjin. Ona ho sice neviděla, ale on se za tu chvíli stihl vsléknout a přitisknout se na její záda svou hrudí.

„Na tohle jsem čekal celý večer," zašeptal jí do ucha, zatím co bříšky jeho prstů putovali od jejího pupíku po její stehna.

„Sak- Hyunjine!"

Úšklebek.

„Neomlouvám se~"