The TASTE of your lips. [ Hwang Hyunjin ]

Dokonalost chutná jako jahody.

—

Hwang Samuel Hyunjin

Zasraná Iceová. Zasraná Molly a zasraná stehenní kost. Tohle bylo to poslední co jsem potřeboval. Posledních pár dní všechno šlo do sraček. Můj fotr, Iceová, ten zasranej úchyl, Iceová, pokuty za parkování a Iceová.

Iceová. Iceová. Iceová.

Byla všude a přitom nikde. Byla vším a přitom ničím. Bože jak já jí nesnáším. Nesnáším ty její zasraný modrý vlasy, nesnáším ty její oči. A nejvíc nesnáším to, jak její oči vypadali, když se přede mnou složila.

Čekal jsem cokoliv, ale nečekal jsem, že by se někdy přede mnou rozplakala. Vždycky proti mě bojovala, nikdy jsem si nemyslel, že bych toho mohl být svědkem. Část mě se jí chtěla vysmívat, říct ji, jak blbá vlastně je. A druhá část mě měla chuť jí utěšit, a zárově s ní nechtěla mít nic společného.

No a co? Přejde to.
Všechno to zmizí, brzo.

„Chce to pivo," kopl jsem do míčku, který se válel v předsíni. Dřív nebo později bych se natáhl a to bych toho podělanýho psa vykopal z okna.

Během pěti sekund se u mojí nohy objevila ta chlupatá koule, i s míčkem v tlamě. „Nečum," prskl jsem a vytáhl jsem si z lednice plechovku.

Je to divnej pes. Celou dobu jsem seděl v na křesle v předsíni, v jedné ruce mobil a v druhé plechovka. A ten podělanej pes seděl a čuměl. A čuměl bez mrkání. Čuměl na mě. Čuměl na to pivo. Celou zkurvenou dobu jenom čuměl.

„Chceš pivo?" zvedl jsem jedno obočí a přitom jsem se na něj zamračil.

„Haf!"

Tak jo ty malej sráči.

—

„A raz, dva, tři a čtyři. Chlapci zpevněte záda! Více se narovnejte!"

„Děvčata ale no tak! Tomu říkáte tanec?"

„A ty... kde máš partnera?"

A bylo to tu. Další den, kdy si paní Youngová vybíjela na všechny zlost. Možná to bylo proto, že v jídelně přestali dělat chody i pro vegany. Nebylo jich zas tak tolik, jen dva chlapci z prvního ročníku z Donada a paní Youngová. Kuchařku, která pro ně speciálně vařila jídlo, už nebavilo, jak si pořád stěžovali na chuť. Jednou to bylo moc slané a jednou moc sladké.

Takhle... stěžovala si jenom paní Youngová, zdálo se, že těm dvoum chlapcům vždy chutnalo. A tak se kuchařka dneska na obědě nasrala, a řekla Youngové, že se má jít nažrat na pasvu za krávama.

A nebo to bylo prostě jenom z toho, že si ředitel našel novou sekretářku, která byla o dvacet let mladší, než on sám. Nejspíše si říkáte.. A co jako? Youngová po tom plešounovi jela už léta, vypráví se to už dvě generace studentů, takže takových osm až deset let minimálně. Ta baba byla hodná, ale na jednu stranu úplně šílená.

„Myslíte Hyunjina?" Winter se ironicky optala paní Youngové. To ona jí ho přidělila, i když věděla, že se oba nesnáší. Mohla čekat, že to nejspíš zabalí. „Nejspíš to vzdal a nechá se přeložit," mykla rameny Winter.

„Všude je plno, takže může letos tančit jenom tady. Ať se ukáže co nejdříve, když bude vynechávat hodiny, můžou ho vyhodit. Myslím, že tímhle by se své matce opravdu nezavděčil," prskla a vrátila se ke zbytku třídy.