The TASTE of your lips. [ Hwang Hyunjin ]

„Nechoď."

—

—

„Tohle jsi přehnal," zavrčel Seungmin, jakmile s Minhem dotáhl Hyunjina na pánské záchody. Protahoval si záda, po tom co se Hyunjin rozmáchl a Seungmin s Minhem tak bolestivě dopadli na záda.

Hyunjin neříkal nic, byl ticho, ale zuřil jako býk. Opíral se o stěnu a Minho stál před ním, aby se ujistil, že nevyběhne do druhého poschodí na další pánské záchody, kde byl právě zakrvácený Keeho, o kterého se starali jeho dva jeho spolužáci. Zbívalo dvacet minut do začátku vyučování.

Omývali ho, aby neměl celý obličej od krve, a další tři stáli před školou, kde čekali na taxík, aby ho vzali domů. Co s ním měli dělat? Sotva chodil, ale byl skoro úplně mimo. Seungmin se jen modlil, aby neměl otřes mozku, protože potom by to musel opět řešit jeho otec, kterým tak pohrdal.

Seungminův otec byl něco jako sherif, vedl místní policii a byl na jeden z nejvyšších postů, na kterých mohl být. Ne jednou se účastnil toho, kdy musel chránit Seungmina. Neboli spíš Hyunjina, ale vždycky všechen průser stáhl na sebe Seungmin, aby to za něj jeho otec mohl vyžehlit.

„Jestli cekne, můj fotr už mě krýt nebude," prskl po Hyunjinovi. „Jestli ten bastard cekne, přeříznu mu všechny tepny, rozřežu ho na kusy a předhodím ho žralokům do zoo," vystartoval po Seungminovi Hyunjin. „Do prdele uklidněte se! Bude držet hubu, už tak toho na něj máme dost," stoupl si mezi ně Minho.

„Kde je Iceová?"

***

„Jsi v pořádku? Musela ses bát,"

„Ano Jessi nic mi není,"

Zatím co Hyunjin hledal Winter, ona seděla ve třídě, kde si na ní každý ukazoval. Sem tam na ní někdo pokřikoval, ale ona byla ještě dost mimo na to, aby na něco takového reagovala. „Mám strach," přiznala se. „Myslela jsem.. že jde po mně a-," zasekla se.

Její pohled se vrátil na dveře, kterýma před chvíli vešla do třídy. Měla pocit, jako by měl za chvíli vpálit do třídy a ještě si vyřídit účty s ní. Za tu pusu. Za to jak ho políbila. Za to, jak se ho dotýkala, i když jí všechny doteky i polibky vracel. Za to, aby se jí pomstil. „Nic se ti už nestane W. Mrzí mě, že jsem tě nemohla vzít do Inverna, je to moje chyba," schovala hlavu do dlaní Jessica.

Pravda byla taková, že jakmile se dozvěděla co se Winter stalo, dávala za vinu vše sobě. Kdyby vyhodila někoho jiného a vzala Winter do Inverna, nebo kdyby odešla z Inverna ona a Winter by šla místo ní, nic by se nemuselo stát. Mohla za to ona, byla si tím jistá. A jestli Hyunjin nepřijde za Winter, tak přijde právě za ní.

„Pusť mě jsem ti řekl!"

„Řekl jsem ti, že tam teď nejdeš, bude vyděšená!" chodbou se ozval křik. Minhův křik. Je to tady. Přišel si pro ni. Přišel si pro Winter.

Do třídy se vřítil Hyunjin s nečitelným výrazem v obličeji, přímým krokem došel až k lavici, kde seděla právě Winter. „Půjdeš se mnou," zavrčel, zatím co vrhal na Jessicu vražedný pohled. Přerývaně dýchal z toho, jak byl nejspíše rozrušený, ale na tváři neměl ani náznak emoce.

Bylo to proto, protože za chvíli vybouchne zas. A Winter si toho byla více, než vědoma. Proto vstala a dala si na rameno batoh. Myslela si, že se otočí a ona půjde za ním. Místo toho jí chytl za ruku, a vyvedl jí z té zpropadené třídy ven. Rychlým krokem jí vedl ze školy a ona za ním cupitala tak rychle, jak jen mohla.

Jakmile oba dva opustili budovu školy, Hyunjin Winter zatáhl za školní jídelnu, kde jí pustil. Stál na proti ní a sledoval jí, intenzivně. Winter nevěděla co má dělat. Nevěděla proč jí tak najednou vytáhl ven. Nevěděla proč ztropil scénu na chodbě a potom ještě v její třídě, a měla vztek.

Neměl žádné právo. „Poslouchám," přistoupil k ní o krok blíž a to byla poslední kapka. „Co si to sakra dovoluješ," zasyčela s přivřenýma očima. Pěsti měla sevřené v pěst a silně se kousala do jazyku, aby na něj nezačala křičet.

„Nemáš žádné právo se mnou mluvit! Co to sakra děláš? Co si to o sobě myslíš? Myslíš si, že si můžeš dělat co chceš? Děláš si ze mě srandu?" ke konci věty zvýšila hlas a vražedně si prohlédla Hyunjina, který na obličeji stále nedával znát žádnou emoci.

„Kde všude se tě dotýkal?" ignoroval její poznámky na jeho osobu. Jakoby nic z toho neslyšel. „Nic ti do toho není," zašeptala a uhnula pohledem na zem. Překvapilo jí to, jak moc klidný byl. Myslela si, že na ní začne křičet, že rozzlobí. Nic z toho se nestalo.

„Ptal jsem se tě, kde všude se tě dotýkal," zopakoval, jeho tón zněl tentokrát otráveněji, než předtím, ale Winter mlčela. Nechtěla mu nic říct. Vlastně chtěla pryč. Chtěla domů. Chodit do školy byl blbý nápad, sakra blbý nápad. „Ptal jsem se tě, KDE VŠUDE se tě DOTÝKAL," strhl z ní batoh na zem a přitiskl jí na stěnu za ní, oči plné vzteku.

Byl frustrovaný, ale zároveň vzteky bez sebe. Pomalu, ale jistě ztrácel nervy, a tak na ní zakřičel. A to byla poslední kapka, neboť jakmile na ní zvýšil hlas, ona se rozplakala. Nejdříve to byla jedna slza, pak dvě, a pak se na plno rozplakala. Byla slabá, před ním byla slabá. Viděl to, viděl, že jí rozhodil.

„Všud-de," vzlykla, a přitom její oči stále skenovaly zem. „Byl úplně všude," schovala si obličej do dlaní. Její tělo se třáslo s každým vzlykem, který ze sebe vypustila. Díky němu si zase vzpomenula na to, jak se jí Keeho dotýkal. Jak na ni sahal. Jak jí líbal. Jak jí vyslékl.

Hyunjin se zarazil, ale nespustil z ní pohled. Nikdy ji takhle ještě neviděl a nevěděl, co si o tom myslet. Byl rozzuřený, ale nechtěl aby plakala. Byl rozzuřený, ale nechtěl jí vidět v tomhle stavu. A pak se zarazil znovu, jakmile ucítil její dotek na svých rukou. Chytla ho za ruce a stáhla ho k sobě blíž. Potom pustila jednu jeho ruku, a druhou si dala na stehno.

„Tady," zašeptala, a posunula ruku výš, mezi její stehna. „T-tady," popotáhla, a posunula ruku opět výš,  na její bok. „Tady," pohlédla mu do očí. Hyunjin skenoval zem s vytřeštěnýma očima. Naposled chytla jeho ruku, tentokrát ji stiskla silněji, a položila jí na její levé prso, načež vzlykla: „A taky tady," s pohledem do jeho tváře. To byla poslední kapka. Hyunjin z ní ruku okamžitě sundal a nevěřícně na ní hleděl.

Jakmile se mu Winter podívala do očí, chtěla si nafackovat. Hyunjin běsnil, a ještě víc než předtím.

„Z-zabiju ho, hned se... vrátím," vyslovil klidným hlasem, aniž by s ní přerušil oční kontakt. Chybělo kousek k tomu, aby se sebral a šel Keeha na záchody dorazit. Maličký kousek. A jakmile uhl pohledem a zavrčel, Winter k němu okamžitě přistoupila.

A objala ho.

„Hyunjine prosím..." špitla.

„Nechoď."