The TASTE of your lips. [ Hwang Hyunjin ]

Kdo je Hyunjin?

Winter Ice

—

~ v této kapitole se nachází násilí, prosím tedy aby slabší povahy kapitolu přeskočili
ke konci kapitoly je komfortnejší část ^^
tedy moje zatím nejoblíbenejší, doufám, že se vám bude líbit<3

—

—

Už je to pár dní co hraju takzvaně 'na schovku' s Hwangem. Ve třídě jsem se mu vyhnout nemohla a v jídelně často taky ne, a tak jsem dělala cokoliv pro to, abych ho o volných hodinách a přestávkách nepotkávala vůbec. I tak jsem ale na sobě v hodině cítila jeho pohledy, vždycky když jsem se podívala jeho směrem, zíral.

Po škole jsem často chodila trénovat s Keehem, protože ať se nám to líbilo nebo ne, za necelé dva týdny jsme měli párové zkoušky a museli jsme to vypilovat.

Kdybych řekla, že to jde lehce a bezchybně, tak bych lhala, protože to byla katastrofa. Keehovi se pořád něco nelíbilo ať jsem dělala cokoliv. Pořád se mě nějak dotýkal a vyčítal mi to, že se odtahuju, když jsou všechny tyto kroky jasně v choreografii.

Bylo mi to nepříjemné a ať to bylo cokoliv, začala jsem pochybovat o tom, jestli se takhle máme jede druhého vůbec dotýkat. Někdy to zašlo do bodu, kdy rukama sjížděl na mé pozadí a dělal že neviděl, když jsem se sebou cukala.

„Už jsi tady?" ozval se Keehův hlas sálem. „Ano," přikývla jsem. Všechno kolem něj mi bylo nepříjemné. Možná jen přeháním, ale zatím jsem z něj neměla ani trochu pocit. „Jdeme na to? Protáhla ses?" objevil se vedle mě. Na sobě měl šedé tepláky a tílko. Vzhledově byl téměř dokonalý, nikdy jsem neviděla nikoho s tak krásnými lícními kostmi, byl v obličeji oprabdu krásný. Ale něco na něm bylo zvláštního, protože mě děsil.

Dnešní trénink byl ale asi to nejhorší, co jsem doposud zažila. „Řekl jsem ti už minule, že jakmile při téhle pasáži omotáš své ruce kolem mého krku, zároveň se zády přitiskneš na moje břicho a tvoje levá noha jde kolem mého trupu! Jakmile omotáváš ruce, omotáváš i nohu do prdele! Je to tak jednoduché.." zasyčel už po několikáté. „Já vím! Jenom je mi nepříjemné jak na mě v téhle pasáži saháš.. dotýkáš se mě až příliš," odvětila jsem mu a on se tomu jenom zasmál. „Myslím, že nemůžeš být tak blbá, a by sis myslela, že to celou dobu dělám jenom v zámince závěrečné známky," uchechtl se.

Cože?

„To jsi opravdu tak najivní?"

Polilo mě horko, jakmile jsem viděla ten hořký pohled, kterým se na mě díval. Takže o tohle tu celou dobu šlo. Zmatek vystřídal hněv a má ruka automaticky vyletěla k jeho obličeji.