Donghae a jahody.

462 21 9
                                    





Winter Hyunjinovi přes noc napsala alespoň třicet zpráv. Nemohla kvůli jeho odchodu spát, protože z toho měla zlý pocit. A Hyunjin se ani jednou neozval. Ani jednou.

Věděla, že jí Hyunjin jednou opustí, ale nebylo to teď. Věděla, že ji Hyunjin jednou nahradí, ale teď to být nemohlo. Ještě ne.

Zítra měl odjet a tak nějak věděla, že pokud nepojede taky, tak ho nejspíše ztratí. A tak napsala Minhovi. Napsala Hyunjinovi. Napsala Seungminovi. Všem psala, že pojede, i když to absolutně domluvené neměla. Byla ochotná jet za každou cenu. Dokonalost chutná jako jahody, dokonalost chutná jako Hyunjin. Věděla, že ji Hyunjin jednou opustí, ale teď to ještě nebude.

Jakmile sešla schody, našla svého otce v předsíni. A tak mu lhala. Poprvé v životě mu lhala. Řekla mu, že by chtěla jít na týden na přespávačku s Felixem, protože jí to nabídl. A jakmile to byl Felix, pan Ice ani neváhal a hned jí to dovolil. Takže se sbalila. Vytáhla z podkroví kufr a naházela do něj všechno oblečení, co myslela, že bude třeba. Hodila do něj troje boty, šmínky a hygienenické potřeby. A kondomy. Celou krabičku kondomů. Dokonalost voní jako máta, dokonalost voní jako Hyunjinovo tělo na tom jejím. Dokonalost voní jako Hyunjin.

A tak když šla dnes večer Winter spát, napsala Felixovi o odvoz, a Felix souhlasil.

***

Ráno, když se Winter namalovala, hodila na sebe vysoké šortky a mikinu na zip, pod kterou měla jenom podprsenku. Na stanovaní to bylo pohodlné a cítila se v tom komfortně. Jakmile Ji Felix ráno zavezl k Seungminovi, zastavil kousek dál, aby ho nikdo neviděl. Ještě Felixe naposled objala, než odešla. A rychlým krokem se vydala k Seungminovo domu i s kufrem. Před jeho domem stála valká černá dodávka, která měla otevřený kufr, kde byli čtyři kufry. U dodávky stál Seungmin, Minho a ještě další dva kluci, které Winter neznala.

„Ahoj," pozdravila je, jakmile k nim dorazila. Minho si s ní plácl, zatím co jí Seungmin poplácal po zádech a vytrhl jí kufr z ruky, načež ho dal do kufru auta, a nakonec ho zavřel. „Jsem Chan," představil se jí jeden z nich. Měl na sobě crop top a Winter si musela přiznat, že vypadal úchvatně. To jeho břicho... bože můj. Nejspíš nic takového v životě neviděla. A pokud jde o jeho zadek, myslela si, že hezčí taky neviděla. Tohle je cake, ne zadek.

„Hádám, že se ti Channie hyung líbí, soudě tvého pohledu,"zasmál se ten druhý a Winter zrudla. To to šlo až tak moc vidět?

„Neboj kotě, můžeš koukat, jak dlouho jen budeš chtít. Můžeš si i sáhnout, jestli chceš," zazubil se na ni ten Chan, načež zvedl svůj top výš a odhalil tak celou hruď. No do prdele.

„Na to radši rychle zapomeň hyung, na tuhle nesahej," odstrčil ho Seungmin od Winter dál. „Promiň, nevěděl jsem, že patří k tobě," lehce se mu poklonil, aby se Seungminovi omluvil.
„Nepatří Seungminovi a ani mně," promluvil Minho. „Já nejsem majetek," ozvala se pro tentokrát Winter. „Tak, proč mě od ní držíte dál?" uchechtl se Chan.

„Protože patří Hyunjinovi."

***

Hyunjin byl jediný, kdo v dodávce ještě neseděl, protože k němu měli teprve zamířeno. Ten další kluk se jmenuje Jeongin. Winter zjistila, že byl vlastně nejmladší ze všech kluků. Dodávka měla tři řady. Na první byli dvě sedačky, a to pro řidiče a spolujezdce. Ve druhé byli sedačky čtyři. Ve třetí byli jenom dvě. Seungmin řídil a vedle něj seděl ten Jeongin. V druhé řadě posedával Minho a ve třetí seděl Chan s Winter, kteří vedli konverzaci o tanci.

The TASTE of your lips. [ Hwang Hyunjin ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat