The TASTE of your lips. [ Hwang Hyunjin ]

„Hyunjine... dost."

~ prosím, musím vás opět požádat, aby jste přeskočili tuhle kapitolu, pokud jste slabší povahy. vyskytuje se tu násilí z hyunjinovy strany!

uznávám.. tohle je masakr

—

—

Bylo šet ráno, když se Winter probudila. V noci nemohla skoro vůbec spát, protože ji prakticky celou probrečela. Pokaždé co zavřela oči cítila na sobě Keehovi ruce, toho jak se jí dotýkal. Na stehnech, na briše, na zadku.. byl prostě všude. Strávila půl hodiny ve sprše tím, že ze sebe žíněnkou nasáklou kosovým šamponem, drhla jeho dotek. Plakala a její kůže už byla zarudlá z toho, jak moc ji dřela. Bylo to zbytečné, nic nepomohlo.

Smířila se s tím, že teď s tím nic neudělá, a tak se snažila uklidnit, aby popřípadě nevzbudila jejího tátu, kterého slyšela přijít kolem čtvrté ráno po noční. Byla nervní, ale věděla co má dělat. Věděla s čím. A tak utíkala do pokoje, kde na sebe hodila černé tepláky a mikinu, a sedla si před zrcadlo s kartáčem v ruce.

Jakmile se párkrát hluboce nadechla, začala zpívat. Zpívala, a její světle modré oči se rozzářili. Rozzářili se úplně všemi odstíny světle modré až skoro bílé.

„Sitting here wrapped in blue just trying not to fight again," zavřela své oči. V ruce držela kartáč, kterým si pročesávala vlasy.

„Cause i've been holding on too long just to let it end," a pořád zpívala.

„And now it's like i am walking on eggshells, trying not to sell myself out," a každý dotek, který na ni Keeho zanechal jako by zmizel. Jakmile byly její vlasy rozčesané a její duše klidná, kartáč hned zaujal své původní místo a skončil na poličce. Všechno zmizelo, alespoň na chvíli.

„Zlatíčko jsi doma?" ozval se hlas jejího otce a ona se sebou značně cukla. „Ano tati?"

Neuběhla minuta a objevil se v jejím pokoji. Winter seděla na posteli, zatím co si k ní přisedl. „Zpívala jsi, že ano?" pohlédl jí do očí a vlastně se ptát ani nemusel, její oči pořád ještě zářily.

Winter se narodila se schopnostmi, který neměl jen tak někdo. Když zpívala, její oči zářily. A když zářily její oči, její duše byla klidnější. Není to ovšem jenom ona, kdo se takhle uklidní, ale všichni na vzdálenost padesát metrů. Včetně jejího otce. Lidí jako je právě Winter není mnoho, ale existují. A jejich přijmení nebo jméno, obsahují název 'Ice,' všichni mají bez výjimky přírodní modré vlasy, přesně tak, jako je má Winter.

„Nemohl jsem spát a byl jsem vystresovaný z práce, hned mi bylo jasné, že ten klid, který mě obklopil, není díky snaze o spánek," zasmál se. „Tati máš hodně práce?" povzdychla si. Mohla mu pomoct, kdyby si o to řekl.. jenže on vždycky jednal na vlastní pěst, nechtěl, aby se jeho jediná dcera dřela.