The TASTE of your lips. [ Hwang Hyunjin ]

Dokonalost je Hyunjin.

„Děcka já necítím zadek," povzdychl si Chan, jakmile konečně dorazili do cíle. Donghae. Všichni stáli na parkovišti a rozhlíželi se kolem sebe. Moře, lesy a skály... byla to nádhera. Chan měl naplánovaných tolik věcí a chtěl jít na tolik míst.. jen doufal, že to ti ostatní ušlapou.

A zatím co se všem přítomnost v Donghae líbila, Minho se mračil. „Sladká Donghae," povzdychl si Chan, zatím co si protahoval nohy. Minhův výraz se ještě zhoršil. Netvářil se jeho typicky znuzeným způsobem, ale spíše více rozzuřeným způsobem, který na něm Winter viděla poprvé. Seungmin jakoby vycítil Minhovu hořkost a plácl Minha silně do zad. A v tu začala honička kolem auta. Minho chtěl Seungmina doslova vykoupat v moři, aby mu to všechno vrátil, jenže Seungmin byl moc rychlý.

„Proč já jsem na tenhle trip vůbec kývl," povzdychl si Chan s rukama v bok a Winter se hrdelně zasmála. Stoupla si přijmo vedle Chana, aby se mohla podívat na ten jeho otrávený výraz a to ji rozesmálo ještě víc. A její smích přilákal Hyunjinův pozornost, zatím co se vrtal v kufru auta, aby mohl najít všechny své věci. Jakmile si všiml, že Winter a i Chan stojí méně jak půl metru od sebe, jejich prsty se lehce dotýkajc, v hlavě mu naskočila výstražná kontrolka a hned se vybral za nimi. Vypadalo to, že oba dva vedli zábavnou konverzaci a to ho otrávilo ještě víc.

Hyunjin se zastavil za Winter a své ruce omotal kolem jejích boků, načež se na ni ze zadu natiskl. Chtěl jí naznačit, že ji sem vlastně pozval on a proto by měla veškerou její pozornost věnovat jemu. „Baví te se dobře?" Změřil Chana pohledem. „Hyunjinnie žárlíš?" neodpustil si kousavou poznámku pobavený Chan. Hyunjin tuto odpověď nečekal a značně sebou cukl. Nečekal ani tu zkomolenou přezdívku, kterou ho už neoslovil roky. Znejistil a právě tím se naštval. Nesnášel, když byl frustrovaný a nesnášel, když to na něm bylo vidět . „Ani kurva náhodou," prskl a pustil Winter, načež se vrátil zpátky k autu. Jak se vůbec opovažuje? „Kdyby nebyl starší dostal by přes držku," zavrčel si Hyunjin pod nos.

Když svůj pohled vrátil opět k Chanovi, Winter už u něj nestála. Hyunjin se zamračil. Začal se rozhlížet všude okolo, ale všude okolo byl jen nasranej Minho a rozdováděný Seungmin, Jeongin sedící na písku obdivující oblohu a Chan, který to celé pozoroval s otrávným obličejem. "Baf!" objevila se příjmo se Hyunjinem a ten zapištěl jako malé dítě, oči pevně semknuté s tepem minimálně 150.

„Ty mrňavá..." Zamračil se, zatím co se držel za srdce. Winter se smála ještě víc nahlas. Z Hyunjinova úšklebku se vytvaroval dotčený úsměv. Jo. Ten úsměv. Úsměv, který by všechny dostal do kolen. „Tohle jsi neměla," ušklíbl se a mrknutím oka ji povalil na trávu. Winter se okamžitě rozpištěla, když Hyunjinovo ruce zabloudili pod její tričko, kde bříšky prstů polechtával její citlivou kůži. Winter se pod ním kroutila a smála. A Hyunjin? Nikdy se neusmíval tak moc jako právě teď.

Její smích se rozléhal všude kolem, zatím co se Hyunjin lstivě s škodolibě chechtal. „Děcka," odfrkl si Minho, který to už se Seubgminem vzdal a zastavil se vedle Chana, rukama zapřený o svá kolena, popadajíc dech.

„Už jsi to vzdala?" Odtáhl se od ní, věnujíc jí jeden ze svých vítězných ušklebků. Winter si povzdychla a zadívala se přímo do jeho krásných očí. Dokonalost vypadá jako Hyunjin, vypadá jako Hyunjin, který se teď nad ní skláněl, trpělivě čekajíc její odpověď.

A vlastně... dokonalost nevypadá jako Hyunjin.

„Vločko?"

Dokonalost je Hyunjin.