The TASTE of your lips. [ Hwang Hyunjin ]

„Chceš mi naznačit, že ho mám malýho!?

„Dá si někdo marshmellown?" Chan.

„Nebudu žrát marshmellown na snídani, oběd a večeři," Seungmin.

„Tady metr padesát by si dal," zdvedl ruku Hyunjin, poukazujíc na Winter. Všichni seděli na pláži, nebylo ani osm ráno, ale Chan chtěl vylézt ven brzy, aby se on a ostatní alespoň trochu probrali z včerejší cesty sem.

„Metr padesát tři," procedila Winter mezi zuby. A Minho propukl v smích. „Nezlob se Winter, ale ty tři centimetry ti nepomůžou," odvětil pobaveně.

„Za to tobě by pomohly," rýpla si. Všichni až na Minha a Winter, která měla na tváři solidní bitch face, vybuchli v nekontrolovatelný smích.

„Chceš mi naznačit že ho mám malýho!?" Zamračil se.

„A nemáš?" Uchechtl se Seungmin. „No to teda ne!" Postavil se a ruchou chmátl na pásek, když Seungmin vylekaně zařval. „Schovej ho a neztrapňuj se," rýpl si Hyunjin. „Každý není tak obdařený, pane Hwangu," poklonil se mu ironicky.

„Tak už mi kurva nikdy neříkej. Nikdy," zavrčel Hyunjin až příliš agresivně. Sledovala jeho nasraný výraz a nechápala tu změnu. Chanův pohled tiše tikal mezi Hyunjinem a Minhem, nic neříkal. Nikoho neokřikl jak to měl ve zvyku, když se jeden z nich vymkl kontrole. Chan byl ticho. 

„No ten ho taky nemá velkýho, nebo alespoň tak nemluvíš," zamluvil to Seungmin. „Říká se tomu 'small dick energy'" dodal. Hyunjin se hluboce nadechl a pak hluboce vydechl. „Mě nedělá problém si ty kalhoty sundat, všichni co tu sedí už mýho
ptáka viděli," opověděl nenuceně.

„Ušetři nás toho," přidala se do toho Winter. Jakmile viděla ušklebek, který se mu na obličeji utvořil, zalapala po dechu. „Ne- ani se nevyjadřuj," odeskla si od něj, čemuž se hned rozesmál.

Celý den pokračoval následně, Minho a Seungmin se pořád pošťouchávali, zatím co Chan s Jeongině vymýšleli program, Winter a Hyunjin si to stihli rozdat ještě třikrát na záchodcích, než se vydali si zaplavat. Byli zimní prázdniny, ale venku 17 stupňů, voda byla ledová, ale to našim postavám nedělalo absolutně žádný problém.

Druhý den se pak vydali na výšlap, třetí a čtvrtý strávili pitím a opékáním marshmellownů — ano opět. Dnes večer tomu nebylo jinak.

Všichni seděli u táboráku na pláži a popíjeli. Tentokrát si sehnali lososa a napíchli si ho na klacky z větví, které Minho agresivně utrhl z opadané jabloně za hotelem.

„Nechci jít zpět," promluvil Chan. „Je to jako za starých časů," přikývl Minho. Ti tři se pohromadě neviděli už skoro rok, ale předtím spolu trávili čas skoro každý den. „Nic už nebude jako za starých časů," odvětil vzdáleně Hyunjin, držíc spící Winter v náruči.

„Ale mohlo by, Hyunjine." Chan odvrátil zrak od lososa na Hyunjina.

„Ne... už dávno ne-"

Hyunjina přerušil příchozí hovor. Byl to telefon Winter. Hyunjin čekal až zvonit přestane, aby ji zbytečně nebudil, neboť byla unavená, ale telefon zvonit nepřestal. Jakmile zvonění skončilo, hned se za pár sekund ozvalo zas. Hyunjin zvedl telefon z deky a podíval se na jméno volajícího.

Sluníčko.

Zase to sluníčko?

Podíval se letmě na Chana, když hovor zvedl a čekal, až se na druhé straně telefonu někdo konečně ozve. Chtěl říct, aby danná osoba zavolala později a hovor v klidu ukončit, dokud se neozval ten známý hluboký hlas.

„Winter sakra, volám ti už nejmíň pět minut. Tvůj táta chce zítra přijet a zjistit  jak se ti u mě daří, ale sakra ty u mě nejsi!" Vyhrkl ze sebe frustrovaně Felix.

Hyunjin se okamžitě napl a sevřel ruku v pěst. Hyunjin viděl rudě a v hlavě si najednou všechno ujasnil. Tak takhle to tedy je. Jeho stažené svaly způsobily to, že se sebou cukl a vzbudil tím Winter. Telefon ihned ukončil a hodil ho na zem, načež i ji ze sebe sundal, než se to běsnícím krokem rozcházel k autu. Kluci okamžitě vstali a dobíhali za ním, i když neměli absolutní tušení, co tak Hyunjina rozhněvalo. Zatímco Winter na ně zmateně koukala.

Její telefon začal zase vyzvánět.

Příchozí hovor: Sluníčko.