Ten moment, kdy jsme se poznali /Tom Holland/

𝓒𝓱𝓪𝓹𝓽𝓮𝓻 5

5:12, 5.dubna, čtvrtek

Probudila jsem se vyspaná do růžova. Sice trošku brzo, ale není se čemu divit když jsem šla spát v poledne. Alespoň toho dnes víc stihnu. Abych pravdu řekla, vždy jsem byla spíš ranní ptáče než večerní sova. Mám ráda svůj režim, i když je pravda, že v posledních pár dnech je tedy pořádně narušený. Vstala jsem z postele a po své koupelnové rutině a změně oblečení jsem se vrhla na přípravu snídaně. Dnes jsem si dala ovesné vafle s medem a banánem. K tomu jsem si uvařila ještě ovocný čajíček a spokojeně se nasnídala. 

Šla jsem si zkontrolovat e-maily. Byl zde jen jeden a to z kavárny u černé perly. Otevřela jsem ho tedy a začala číst. ,,...S lítostí vám musíme oznámit, že na pozici začínajícího pracovníka vás příjmout nemůžeme. Po delším uvážení jsme došli k závěru, že se nám pro tento post hodí spíš někdo kdo již nestuduje. A to kvůli pracovnímu nasazení. S pozdravem Andrea Mortová." Jak jako kvůli pracovnímu nasazení? To si jako myslí, že kvůli výšce nejsem schopná normálně vykonávat svou práci. Ta ženská má stoprocentně něco proti mé osobě, jelikož tam normálně vysokoškoláci pracují... No snad výjde alespoň ta druhá kavárna.

Ve volném čase jsem si dopsala zápisky z přednášek učitelky Málové. Včera jsem totiž nedopatřením zaspala při svém poledním šlofíčku, dvě její přednášky. Naštěstí mi je Frank poslal. Že bych to pochopila se říct nedá, ale dopsáno mám. 

Nová zpráva na instagramu: 

Josh: Ahoj, máš dnes něco v plánu?❤️

Sophi: Teď už ne, co máš ty v plánu?😄

Josh: Mohl bych tě tedy pozvat ke mě na oběd? Můžem se pak i podívat na nějaký film...🌹

Sophi: Jasně moc ráda příjdu.

Domluvili jsme se tedy na čase. No tak evidentně i vařit umí. Fakt mě zajímá v čem je ten háček, dokonalý být přece nemůže. 

Jelikož mám do 12 (čas schůzky) ještě dost času. Rozhodla jsem se zajít si na dvě hodinky do fitka a následovně navštívit svou kadeřnici. 

11:55

Zazvonila jsem na zvonek, před krásným, větším domem. Za pár sekund se otevřely dveře a vyšel Josh ještě v zástěře. Překontrolovala jsem čas na hodinkách. ,,No zase tak brzo tady nejsem, jen o 5 minut dříve." Zasmála jsem se. ,,Ahooj, neboj už to mám. Zrovna jsem vyndával jídlo z trouby, když si zazvonila." Usmál se na mě nazpět. ,,To je dobře, už mám hlad."

Konečně jsem si měla možnost ten dům více prohlédnout. Je krásný, moderní, ale ne nijak přehnaně. Prostě útulný a prostorný. Prý tu bydlí hlavně díky tátovi. Ten ho zaměstnal v jeho firmě a s příchodem jeho stáří mu vlastnictví firmy předal.

,,Mmmm To krásně voní." Musela jsem uznat. Josh nám připravil Kubánský sendvič, což je oblíbený pokrm Američanů žijících na Floridě. Ostatně odtamtud také Josh pochází. Vařit tedy umí. Uznala jsem po ochutnání. 

14:50

Právě jsme dokoukali velmi romantickou komedii. Divím se, že se na to se mnou byl ochotný koukat. Přece jen, jediný kluk co na to se mnou kdy koukal, byl Franklin, takžee... No to je snad muž mých snů. ,,To bylo moc hezké, divím se, že si na to vydržel koukat." Pousmála jsem se na něj.
,,Kvůli tobě, cokoliv.'' Nahodil flirtování pohled. Upřímně jsem se zasmála. Přitáhl si mě k sobě a vtiskl mi dlouhý polibek. Naše rty se vášnivě propojovaly, dokola a dokola. Dlouho jsem s nikým nic takového nezažila. Josh vstal z gauče a vzal mě do náruče. Rozešel se směrem ke schodišti.

,,Kam mě neseš?" Zeptala jsem se i přes to, že mi to bylo jasné. ,,Nahoru..." Na chvíli se zamyslel. ,,Teda pokud chceš." Dodal. Přikývla jsem. V jeho náruči jsem se cítila v opojení vášně a vzrušení. Vstoupil do ložnice a hodil mě na postel. Mezitím co mé klíční kosti zahrnoval polibky, stihl si sundat tričko. 

Za malou chvíli jsme na sobě neměli nic. Naše těla se propojila. Cítila jsem příjemné pocity, ale jakoby tu pořád něco chybělo. Snažila jsem se na to nemyslet a užívat si to co nejvíc.  

16:00

,,Děkuji moc, moc jsem si to dneska užila." Děkovala jsem Joshovi za dnešní den a odvoz domů. Následovalo pár dlouhých polibků a pak už jsem opustila vozidlo a vydala se domů. Najednou jako by byl svět plnější lásky, ale stejně mi na tom něco pořád neseďí. 

16:30

,,...už se těším, papapa." Rozloučila jsem se a zavěsila hovor s Franklinem. Samozřejmě, že se staví na kafíčko i s Willem a budeme si celou dobu povídat o klucích. PS: Hlavně o Joshovi. Teda to bylo jediné na co se Frank v telefonátu ptal, dokud neřekl, že radši přijede, protože to chce slyšet osobně a všechno.