Ten moment, kdy jsme se poznali /Tom Holland/

𝓒𝓱𝓪𝓹𝓽𝓮𝓻 8

28.června, sobota
15:30

,,Mám dobrou zprávu...pojedu.''
I přes telefon šlo slyšet Tomovo zaradování se.
,,Přijedu pro tebe v šest večer.'' Oznámil mi.
,,No počkej letíme až zítra ne?''
,,Nooo... To sice ano, ale velmi brzo ráno, takže bude lepší když přespíš u nás a ráno tě nebudeme muset vyzvedávat.''
,,Tak to je výborné.'' Zasmála jsem se. Tom je vážně spontánní duše.

Dnešní den byl celkem pohodový. Dopoledne jsem se stavila do fitka a pak k rodičům na oběd. Taťka mi donesl i lyže a ať s nimi nemusím busem tak mě i odvezl domů. Samozřejmě jsem se z oběda vrátila až kolem 14 hodiny, takže jsem se pak celou dobu jen balila. No a teď mi Tom oznámil že se musím sbalit do šesti. Skvělé.

Trika mám, kalhoty, oteplováky, taky. Bunda je tady. Co to ještě říkal, joo ty šaty. Ještě štěstí, že tady dvoje mám. Jedny z maturitního plesu, ještě ze střední a jedny co jsem si kupovala na vysokoškolský večírek. 
Beru rozhodně ty druhé.

17:03

No tak teď už musím mít opravdu všechno. Podívala jsem se na dvě velké tašky. Jsem na sebe pyšná. Původně to vypadalo tak na čtyři.

Lehla jsem si spokojeně na gauč. Moc dlouho jsem však neležela, jelikož mě vyrušilo zvonění zvonku. Vždyť ještě není šest ne?

Ze sluchátka se ozval Frank a Will.
Samozřejmě jsem je hned pustila nahoru.

,,Ahoj královno.'' Vítal mě ode dveří.
,,Ahooj, jděte se rozloučit?''
,,Jak jinak, týden bez tebe tu bude nuda, kdo nám teď bude vyprávět celé večery příběhy a koukat s námi na filmy.'' Poznamenal Will a mrknul na mě. ,,Pojďte dál.'' Pozvala jsem je s úsměvem dovnitř.

18:01

Bytem se opět rozezněl zvonek.
,,To musí být tvůj princ.'' Usmál se Frank. A měl pravdu. Byl to Tom. Frank říká, že jsem si lépe vybrat nemohla a že na hory mám jet, protože to prý vidí jako velmi dobré rozhodnutí pro mou a Tomovu budoucnost. Nad tím se vždycky musím pousmát. Otevřela jsem dveře a dovnitř vstoupil onen kluk.
,,Sluší mu to...'' ,,Vybrala si dobře...'' Šeptali si od stolu Frank s Willem.
,,Ale kuš, mohli by jste nám pomoct s taškama.'' Usmála jsem se na ně.

18:40

,,Mějte se papapapa.'' Objímala jsem se s Frankem a Willem. Byli jsme je s Tomem ještě odvést domů. ,,Užívej si to jak nejvíc to půjde.'' Mrknul na mě Will. ,,A nezapomeň kondomy.'' Poznamenal naopak Frank. ,,Ach jo kluci, co bych bez vás dělala.'' Zasmála jsem se. ,,No to by si se teda nudila.'' Řekl Frank.

Rozloučili jsme se, nasedla jsem zpět do auta a vyrazili jsme k Tomovi.

,,Vystupovat.'' Řekl když jsme dojeli před jejich velký rodinný dům. Zaparkovali jsme. Z kufru jsem si vzala jen menší tašku s potřebami na dnešek a vydali jsme se do mě již známého Holland panství. Panství doslovně, protože většinu času jsou zde převahou muži.

Jakmile jsme vstoupili do dveří, hned se ke mě hrnula spousta přivítání, pozdravů a objetí.

,,Ahooj.'' Objala mě Tomova maminka Nikki a hned potom Tomův brácha Harry. ,,Jsem moc rád, že s námi jedeš.'' Poznamenal nakonec Tomův taťka Dominic, Harry přikývnul načež jsem odpověděla, že jsem vděčná, že mám tu šanci.

Přešla jsem do obývacího pokoje.
,,Ahoj Sophii.'' Vítali mě další účastníci zájezdu. Přesněji Tomovi bratři Paddy a Sam a následně i Bella a Clark. ,,Ahoj.'' Zdravila jsem všechny nazpět. Přivítala jsem se taky s Tessou.

19:20

,,Večeře!'' Zavolala Nikki zezdola z kuchyně.
,,Tak jdem.'' Řekl Tom a vstal z postele. Zrovna jsme si povídali v pokoji kde dnes budu spát, tedy v pokoji pro hosty. Bavili jsme se například o pokojích, které budeme mít v horském hotelu. Tom mi ukazoval i fotky. Je to tam krásné. Sam a Clark budou mít svůj pokoj, Harry a Bell taktéž, rodiče samozřejmě taky tak a já, Tom a Paddy máme mít každý svůj pokoj.

Jen aby jste si nemysleli. Tomovi rodiče samozřejmě nejsou žádní chudáci, ale ani miliardáři. Hotel patří rodinným známým. Takže mají ten týden s nějakou tou slevou. A s Bell a Clark jsme domluvené, že si let platíme samy.

Sešli jsme dolů do kuchyně. ,,Mmm tady to ale voní.'' Zhodnotila jsem. Ještě, že mají tak velký jídelní stůl, pomyslela jsem si. Všichni jsme se usadili a pustili se do vynikajícího jídla. Mezitím jsme probírali všechno možné a všichni jsme se náramně bavili.

22:10

,,Tome, asi bychom měli jít spát. Ať zítra vstaneme.'' Mluvila jsem tiše ke klukovi ležícímu na dece vedle mě. Leželi jsme pod hvězdnou oblohou a rozjímali nad životem.
,,Ješte chvilkuu.'' Žadonil.
,,Nesnažíš se ale utéct od tématu, nebo ho zamluvit, že ne?''
,,Možnááá...'' Zasmála jsem se. Přetočila jsem se na břicho a koukala na nádherného mladíka vedle mě.
,,Z posledního s kým jsem si myslela, že to bude dobrý se vyklubal pěkný debil... Zkrátka v době kdy jsme spolu spali měl přítelkyni... No ale teď se podrž... Je to Tiffany.'' Tom se zasmál.
,,Vy jste teda čísla.'' Podíval se mi do očí.
,,A co ty a bizarní vztahy?'' Zeptala jsem se na oplátku.
,,Vlastně nic. Měl jsem jen jednu dívku. Tedy pokud počítám opravdový vztah.''
,,No tak povídej.'' Pobízela jsem zvídavě.
,,No nakonec nám to prostě nevyšlo.'' Povzdechl si.
,,Jaktoo?''
,,Občas člověk udělá chybu, která nejde vzít zpět a pak toho lituje.''
,,Kroužíš kolem toho jako kolem horké kaše. Ty mi to říct nechceš že?... Chápu to, nemusíš.''
Chvíli bylo ticho.
,,Dnes bychom spolu byli 7 let... Jmenovala se Naomi. Poznali jsme se když nám oboum bylo 19. Byla to láska na první pohled... Život však není vždycky fér. Jednoho dne jsme se hodně pohádali kvůli jejímu zdravotnímu stavu. Za měsíc jsem ji konečně přesvědčil ať jde na testy a zjistili jí... Že má rakovinu jater.'' Tomovi se leskly slzy v očích. Nic jsem neříkala. Nemohla jsem věřit svým uším.
,,Rok zpátky bohužel podlehla své nemoci..''
,,Ty za to nemůžeš.'' Řekla jsem se soucitem v hlase.
,,...Měl jsem víc naléhat na to vyšetření.'' Odpověděl.
,,Nepůjdem už?'' Zeptal se o chvíli později.
Byla jsem tím příběhem ohromená. Je mi to všechno strašně líto. Bezeslova jsem přikývla a vstala z deky. Oba jsme se odebrali do domu a každý do svého pokoje.

Šla jsem se osprchovat a celá unavená jsem konečně ulehla do postele.