𝓒𝓱𝓪𝓹𝓽𝓮𝓻 6

107 6 0
                                    

6:00, 6.duben, pátek

I přes to, že je pátek, čeká mě můj první den v mé nové práci. Přesně tak, vzali mě. Sama tomu nemůžu uvěřit. V ten den mi vážně nebylo dobře a pak ještě ten trapas s tím klukem...
Mám přesně hodinu a půl, takže dost času na to abych se upravila, nasnídala a dostavila se tam.

7:30

Vše jsem krásně stihla, dokonce mi to dnes sluší. Vstoupila jsem tedy dovnitř a šla přímo k prodejnímu pultu.
,,Ahoj, Sophia že?'' Zeptala se mě ta paní, která se mnou předtím vedla pohovor. Jen jsem kývla hlavou.
,,Výborně, pojď za mnou, ukážu ti šatny. Tam si odložíš věci a vybereš si uniformu... Až budeš převléknutá tak za mnou přijď, budu někde tady.'' Dořekla a odešla.

Vešla jsem tedy do dveří šatny a splnila pokyny té paní. Ta uniforma je hezká, je v tyrkysovo, růžové barvě. Když jsem byla převlečená.
Otevřela jsem dveře, že šatnu v klidu opustím. No zrovna moc v klidu se mi to nepovedlo. Tím, že jsem dveře otevřela moc prudce, jsem někoho za nimi dost praštila.

,,Jauva!'' Vykřikl ten někdo a když spatřil mou osobu, pokračoval. ,,To jste zase vy, no to snad není možné, snažíte se mě zmrzačit. První mě polejete kafem a pak mě zmlátíte dveřmi.''
Přesně tak byl to zase on. Co tady dělá nemám ponětí, ale jelikož má na sobě dneska uniformu tak to asi znamená, že tu taky pracuje. ,,Promiňte já to vážně nedělám schválně...'' Do mého omlouvání však vstoupila paní z pohovoru. ,,Výborně, vy už se znáte.'' Poznamenala. ,,Tome, mohl by si jí prosím všechno ukázat a vysvětlit?'' Požádala ho. Podíval se na mě trošku otráveně, ale nakonec stejně slíbil, že mi vše ukáže.

,,Já jsem Sophia Smiss.'' Představila jsem se a podala mu svou ruku. ,,Tom Holland.'' Ruku s překvapením přijal a dodal své příjmení.

Tom mi vysvětlil veškeré fungování kávovarů a jiných strojů, vysvětlil mi bezpečnost a pak i nějaké základní body v komunikaci s lidmi.
,,...pokud si kávu budou dávat tady, budeš jim ji muset odnést. Nesmíš ji ale vylít.'' Ušklíbl se. ,,Udělám co bude v mých silách.'' A na důkaz pravdy jsem zasalutovala jako voják. Trochu se pousmál, takže ho to snad obměkčilo. Nerada bych měla na pracovišti špatné vztahy.

14:02

,,Taak, tohle bude pro vás, brčko si můžete vzít tady a za celou snídani to budou 3 dolary. Dobrou chuť."
Obsloužila jsem dalšího zákazníka.

,,Jde ti to dobře nováčku.'' Usmíval se na mě Tom opřený o zeď s překříženýma rukama.
,,Děkuji, to znělo dokonce jako lichotka.'' Zasmála jsem se. On jen s úsměvem kývnul hlavou. ,,Už ale končíme.''
,,Cože už. To už jsou dvě?'' Byla jsem docela překvapená. Ta práce mě fakt baví a tak mi to i rychle utíká. A ještě aby ne když celý den můžu koukat na prince Krasoně, prohánějícího se mezi stoly, plnými zákazníků.

,,Tak v pondělí.'' Mávnul na mě Tom, když jsme vyšli před kavárnu.
,,Měj se.'' Rozloučila jsem se a vydala se směrem domů.

Dnes mám v plánu gym a potom jednu přednášku ve škole.

Došla jsem domů, dala si svačinu a chvíli jen tak koukala na instagram.

tomholland2013 vás požádal(a) o sledování.
No tak to je ovšem milé. Otevřela jsem jeho feed a chvíli jen projížděla fotky a rozplívala se.

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ten moment, kdy jsme se poznali /Tom Holland/Kde žijí příběhy. Začni objevovat