Ten moment, kdy jsme se poznali /Tom Holland/

𝓒𝓱𝓪𝓹𝓽𝓮𝓻 10

30.června, pondělí
8:30

No krása mám přesně půl hodiny na to dostat se na snídani. Pomyslela jsem si po kouknutí se na čas.
Vyhrabala jsem se z postele a hodila na sebe župan. Trochu jsem se ještě zkulturnila a už chtěla opustit pokoj, ale ještě než jsem sáhla po klice někdo na dveře zaklepal. Otevřela jsem tedy. Ve dveřích jsem uviděla Toma.
,,Dobré ráno.'' Usmíval se roztomile. ,,Donesl jsem ti snídani.''
,,Děkuju mooc.''
,,Nechtěl jsem tě budit. Na tady máš.'' Podal mi do rukou jeden ze dvou tácků s jídlem. ,,Najíš se se mnou?'' Zeptala jsem se.
,,Proto mám ten druhý tác. Nemůžu tě tu přece nechat samotnou.'' Zasmál se.
Sedli jsme si k malému stolku v pokoji a šli snídat.
Celou dobu jsme si povídali.

,,Tome, můžu se zeptat?''
,,Jo? ''
,,...Nepřemýšlel jsi nikdy nad tím, že Naomi nechtěla na ty testy z nějakého důvodu a proto jí tu rakovinu zjistili pozdě.''
Trošku ho ta otázka zarazila. Podíval se na mě a odpověděl.
,,Vím proč nechtěla do nemocnice... Její táta v nemocnici zemřel.'' Dodal po chvíli.
,,Aha promiň.''
,,Nemusíš se omlouvat. Je mi to líto, ale život jde dál. Zažili jsme nádherný čas a tak to má být a je to správně.'' Trošku se mu klepaly ruce. ,,No nic, už půjdu. Tak za hodinu na svahu.'' Vstal od stolku.
,,Počkej...'' Nevím ani co jsem chtěla říct. ,,Mám tě ráda.'' Bože já jsem debil. To jsem říct nechtěla, ale nechtěla jsem aby šel pryč. ,,Já tebe taky.'' Mrknul na mě s úsměvem a vyšel ven z pokoje.

9:40

Dnešní lyžování je skvělé, ještě lepší než včera.
Mnoho srandy se skvělými lidmi.

,,Včera jsem se tě ptala a ty si mi neodpověděla.'' Mluvila ke mě tiše Clark. ,,Ale já vím, že se ti Tom líbí. Teda pokud ne on tobě, tak ty jemu určitě.''
,,Proč říkal něco?'' Reagovala jsem pohotově.
Clark se zasmála. ,,Nemusí nic říkat, takhle se naposledy koukal jen na...''
,,Na Naomi?'' Jen bezeslova přikývla.
,,Ale co tě to zajímá když se ti nelíbí.'' Zasmála se a odlyžovala pryč.

17:10

,,Mám pro tebe jedno překvapení.''
Mluvil ke mě Tom, když jsme mířili k pokojům.
,,Dobřeee?''
,,Takže za dvacet minut dole v hlavní hale.''
Chtěla jsem něco namítnout, ale vlastně proč ne. Nakonec jsem jen přikývla. Může to být zábava a nepřijela jsem se tu jen válet.

17:30

,,Můžeme vyrazit?''
,,A kam vlastně jdeme?'' Ptala jsem se Toma.
,,To uvidíš.''

Vyšli jsme již oblečení ven. Procházeli jsme horským resortem a zasněženou krajinou. Nakonec jsme došli na velmi klidné místo. Nikdo tady nebyl. Je to tu trošku schované stromy, ale jde odsud vidět na kilometry daleko.
,,To je nádhera.'' Poznamenala jsem.
,,Viď.''
,,A pojď sem.''
Došel k malé lavičce, odsud byl výhled na hory snad ještě lepší.
Pomalu se začalo stmívat. Zapadající slunce ozařovalo vrcholky hor a na nebi tancovaly odstíny růžové a zlatavé barvy.

Sedli jsme si na lavičku a koukali do krajiny. ,,Proč to všechno pro mě děláš?'' Zeptala jsem se.
,,Proč ne?'' Otočil se na mě a pohlédl mi do očí.
,,Napětí co zde panuje je vysoké...'' Zasmála jsem se. Tom mě pohladil po tváři a naklonil se k mým rtům. Těsně před nimi se však zastavil. Jeho touha to udělat by šla cítit na kilometry daleko kdyby to šlo. Nakonec hlavou stejně uhnul. Byla jsem lehce zmatená.
,,Promiň... Půjdeme. Mám pro tebe ještě něco.''

18:30

Dorazili jsme zpět do resortu a vydali se směrem ke kluzišti. Všude tu svítila malá světýlka a lampy. Je tu vážně nepřekonatelná atmosféra.
,,Tak pojď.'' Pobízel mě.
,,No počkej, to snad nemyslíš vážně.'' Řekla jsem když už v rukou držel dva páry bruslí na led.
,,Já umím jen na kolečkových.''
,,Vždyť to je skoro to samé.'' Zasmál se Tom.

Byla jsem přemluvena k návštěvě ledu. Zuby nehty jsem se držela mantinelu a snažila se nespadnout.
,,Pojď sem prosimtě.'' Natáhl ke mě ruku. Pevně jsem se chytla a pustila mantinel.

19:20

,,Docela mi to jde ne?'' Zeptala jsem se předčasně. Sekundu na to jsem totiž klopítla a spadla na led. Tom mě sice držel za ruku, ale to však můj pád zrovna moc nezpomalilo. Ostatní lidi projížděli v klidu kolem, zatímco jsem se sbírala z ledu.
,,Myslím si že to by ti pro dnešek stačilo.'' Smál se Tom.
,,Haha vtipné.'' Poznamenala jsem a vydali jsme se pomalu zpět.

19:30

Večer jsme se vydali na večeři a poté nás čekal program ve společenské místnosti.
Je to velmi příjemný, klidný večírek. Nic velkého.
Všichni jsme se bavili a vyměňovali si poznatky.

,,Sophi?'' Přišel za mnou Paddy. ,,Promiň. Děkuju.'' Omluvila jsem se jedné holce se kterou jsem se bavila a otočila se na Paddyho.
,,Copak?''
,,Víš, no ona sem dnes dorazila má dívka aa...''
,,Chceš radu do vztahu? Nevím jestli jsem ta pravá.'' Smála jsem se.
,,Ne tak úplně... Je tady jedna známá, chtěl jsem se zeptat, jestli by jsi si nemohla vzít Toma k sobě?'' Usmíval se provinile.
,,Na to vám neskočím. Hezký jste to s Clark vymysleli.'' Zasmála jsem se.
,,Vymysleli co?'' Paddy vypadal, že vůbec neví o čem mluvím. A zřejmě opravdu neví.
,,Ahoj.'' Přišla k nám roztomilá hnědovláska a objala Paddyho kolem pasu.
,,No tak si to užijte.'' Mrkla jsem na Paddyho a šla vše povědět Tomovi.

,,Jo já to vím, už mám věci před tvým pokojem.''
,,Co, jak, kdy jsi to stihnul?'' Smála jsem se nad Tomovým spontánním elánem pro věc.
,,Dal jsem je tam hned jak jsem Lisu viděl.''

22:10

,,Dobrou noc.'' Přála jsem Tomovi ležícímu na menším gauči.
,,Dobrou. A díky.''
,,V pohodě. Mám pocit, že by si tam Paddymu a jeho dívce trochu překážel.'' Oba jsme se zasmáli.

Pak už jsme se oba spokojeně vydali na cestu do říše snů.