Chůva | Hyunlix

,,Felix Lee?"

Nervózně jsem seděl na svém místě a koukal ven. Právě se nacházím v letadle a letím do Koreje. Celý život jsem trávil v Austrálii, tak se celkem bojím, co mě může v Koreji čekat, ale dostal jsem skvělou nabídku na práci, dá se to tak říci. Mám ještě pár minut než mé letadlo přistane na letišti v Koreji, a tam pak začne můj nový život? Nejspíš? Nejradši bych zůstal doma, ne že ne, ale tohle je pro mě teď důležitější. Mluvil jsem po telefonu s tou paní, byla milá a díky bohu uměla anglicky, takže jsem jí lépe rozuměl. Už teď mi přijde sympatická a její rodina bude určitě také. Musel jsem pochvíli hovor ukončit, protože jsme přistáli na letišti. Vzal jsem si své věci a vydal se ven z letadla. Následoval jsem lidi, kteří mířili stejně jako já do haly si pro své věci. S tou paní se mám setkat na letišti. Odveze mě k nim a ukáže mi, co a jak. Jsem tak moc nervózní, jak nikdy předtím.  Ale co už byl to můj nápad, že půjdu dělat chůvu.  Asi vám, to příjde směšný, když kluk bude hlídat malé děti, ale já mám rád děti. Přišel jsem k pásu, kde jsem začal hledat svůj kufr. Pochvíli jsem ho přeci jenom spatřil a tak jsem si ho vzal a vyrazil jsem hledat tu paní. Podle toho, co mi říkala, tak se budu starat o dva malé uličníky a to Bella a Lucas. Tedy ještě mají jednoho syna, ale ten už je dospělý a tak se o sebe postará sám. Nic jsem o něm neslyšel, protože vždy byla řeč jen o těch malých. 

Nevěděl jsem, jak tu paní mám najít. Vytáhl jsem mobil a zkontroloval jestli mi náhodou nepsala. Pocítil jsem, jak se někdo dotkl mého ramena a tak jsem zvedl hlavu od mobil a spatřil ženu, která se na mě usmívala. ,,Felix Lee?"zeptala se mě a já přikývl. ,,Výborně. Moc ráda tě poznávám Felixi. Pojď za mnou pojedeme za dětmi" řekla a vydala se z letištní haly. 

Přišli jsme k autu a já hodil kufr do kufru a usedl jsem na místo spolujezdce. Ona se posadila na místo řidiče a nastartovala. Vyjeli jsme k domu, kde se nachází ty děti, o které se budu starat. Pozoroval jsem z okna tu krásu kolem mě. Moji rodiči jsou původem z Korei, ale než jsem se narodil, tak se přestěhovali do Austrálie. Sice mluvím plynule anglicky, ale i korejštinu nějak zvládám. No uvidíme. Ani jsem si nevšiml, jak cesta rychle utekla, protože jsme už zastavovali před velkým rodinným domem. Auta zastavila a já mohl vylést. Vzal jsem si kufr a následoval ženu k domu. Zastavila se před dveřmi a začala odemykat. ,,Pojď dál" vyzvala mě a já veše dovnitř. Dům zevnitř byl krásný.  

Vyzul jsem si boty a následoval ji. ,, Vlevo je koupelna a pracovna. Vpravo je kuchyň a obývák  ještě prádelna" řekla mi a já přikývl. Snad se v něm vyznám. ,,Tvůj pokoj je nahoře. Je na něm je jméno aby si ho našel. Děti jsou venku s Hyunjinem" řekla a sledovala mě. Hyunjin takže tak se jmenuje, ten jejich nejstarší syn. ,,Dobře rozumím" ujasnil jsem ji. ,, Dobrá tedy já pojedu. Uvidíme se večer. Neboj se všechno bude dobré" rozloučila se semnou a odešla. Vynesl jsem kufr nahoru a šel najít svůj pokoj. Nahoře bylo hodně pokojů a tak jsem tedy hledal. Pochvíli jsem přeci svůj pokoj našel. Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. 

Naproti postele byl stůl a skříň. A také tam byl dveře a za němi se nacházela koupelna.

Páni tady to je úžasný. Tak tohle jsem fakt nečekal. Šel jsem si radši vybalit. Kufr jsem položil na postel a rozepl ho. Začal jsem vyskládat věci ven a dávat je na své místo. 

Nějakou dobu mi to trvalo než jsem měl hotovo. Slyšel jsem ze zdola hlasy. Takže už jsou tady. Nadechl jsem se a šel ven z pokoje a následně šel i dolů. 

Taková nudná první kapitola nebojte se.  Kiki se brzy přidá.

Eliss