Šli jsme po pláži i když byl ráno sluníčko krásně hřálo. Děti kolem mě běhali a užívali se a já je pozoroval aby se jim něco nestalo. Takový dva andílci.
Poslední detaily a konečně! Mám to hotové a zítra to mohu odevzdat! Šťastně jsem vydechl a obrázek dal bokem, aby uschnul. Vzal jsem si štětce s vodou a šel je umýt. Také jsem si musel umýt ruce. Když jsem to měl hotové, tak jsem si všechno uklidil na své místo a šel se obléknout do něčeho na ven.
Zastavili jsme u stánku se zmrzlinou. Koupil jsem jim každému kopeček jahodové. Sám sobě jsem vzal slaný karamel. Moje oblíbená příchuť.
,, Děkuji " poděkoval jsem a vzal si o slečny, které zmrzlinu prodávala svůj kopeček. Zaplatil jsem ji požadovanou částku a s dětmi jsme se vydali směr domů.Nasadil jsem si ještě své sluneční brýle, popadl telefon, klíče a vyrazil z domu ven. Čerstvý vzduch mi hned prospěje. Teď jen vědět, zda jít na pláž či do parku. Oh ano, jsem hrozný, ale většinou nevím, kam mám jít. Chtěl jsem jít na pláž, ale zároveň do parku. Uvidím, kam mě nohy dovedou.
Šli jsme zpět domů děti dneska mají kroužek výtvarky. Těší se až budou moci tvořit. ,,Hyunjina"uslyšel jsem od Lucase. Než jsem se stihl rozkoukat, tak se za ním rozběhl.
Spatřil jsem Lucase, který už byl skoro u mě a poté jsem uviděl i Bellu a Felixe. Dřepnul jsem si na jeho úroveň, abych byl u něho blíže. „Byli jste venku jo?" zeptal jsem se svého mladšího bratra. „Jo a také jsme měli zmrzlinu!" usmál se na mě. „Vážně? Vy se teda máte" usmál jsem se na něho zpátky a pohladil ho po hlavě.
,,Ahojky" přišel jsem k nim s Bellou. ,,Šel ses provětrat?" zeptal jsem se.
„Ahoj. Ano. Potřeboval jsem přijít na jiné myšlenky, protože zítra musím do školy na tři přednášky a odevzdat obraz. A jít ven byl nejlepší nápad" řekl jsem. Bella mě mezitím objala, tak jsem ji objal na zpět. Pak jsem se zvedl a narovnal.
,,Kampak pádíš?" zeptal jsem se.
„Uh, asi nikam. Chtěl jsem se hlavně projít. Možná si skočím koupit zmrzlinu, sám nevím" pokrčil jsem rameny a upravil si své sluneční brýle.
,,dobře my tedy vyrážíme domů" oznámil jsem mu a s dětmi jsme se vydali k nim domů.
Kývl jsem na souhlas a vydal se k pláži ke stánku se zmrzlinou. Snad tam budou mít mou oblíbenou příchuť.
Přišel jsem s dětmi domů a šel jim připravit nějakou svačinku. Našel jsem nějaké ovoce, tak jsem ho nakrájel a dal jim to do misky. Děti si to vzali sebou nahoru do pokoje, kde si budou hrát a já se šel převléknout. Vyšel jsem po schodech nahoru a vydal se k pokoji. Otevřel jsem dveře a v tu dobu mi přišlo upozornění na mobil. Vytáhl jsem mobil z kapsy a koukl se o co se jedná. Spatřil jsem zprávu od Wooyounga. Psal mi, že se u něj dneska koná party. Super mohl bych jít aspoň poznám více lidí z tadyma.
Má oblíbená příchuť tam sice nebyla, ale to nevadí, jelikož jsem si koupil jinou. Pomalu jsem se tedy vracel domů a u toho jedl zmrzlinu. Do toho mi cinkl telefon s upozorněním na zprávu od Jeongina. 'Tak co obraz? Hotový?' na to jsem se usmál a hned mu odpověděl. 'Obraz je hotový, pak ti ho pošlu. Snad se bude učitelovi líbit' Na to jsem telefon schoval a pokračoval v cestě domů. Člověk by byl venku, ale je docela horko..
Uslyšel jsem klíče v zámku a poté otevření dveří. Věděl jsem, že je to Hyunjin a tak jsem šel za ním. ,,Víš o tom, že je dneska párty?" zeptal jsem se, když jsem přišel do předsíně.
Přišel jsem domů a stihl si vyzout boty, než na mě začal Felix mluvit. „Oh.. ne? Jaká párty?" zmateně jsem se na něho koukal. O ničem takovém nevím.
,,Je to u Wooyounga. Nechceš jít semou?" zeptal jsem se.
Wooyoung. To jméno jsem už delší dobu neslyšel a myslel jsem, že už ho ani neslyším. Kvůli tomu všemu, co se kdysi stalo. „Mh.. Sice mám zítra školu, ale proč ne" odpověděl jsem mu. Kdo ví, co by se mu na té párty stalo. Však tu nikoho nezná.
Usmál jsem se na něj. Jsem rád, že půjde semnou aspoň se neztratím.
„Pak mi dej vědět, kdy budeš chtít jít" řekl jsem mu a šel si do kuchyně udělat nějaké pití.
Odešel jsem za dětma abych se podíval zda nedělají něco zlého. I když oba jsou to andílci. Fakt, že ano.
po hodně dlouhý době sice krátká kapitola, ale nebojte se bude to lepší mám hodně nápadů a tak to chci využít.
Eli a Kiki
ČTEŠ
Chůva | Hyunlix
Fiksi PenggemarFelix odjíždí se své rodné Austrálie do Korei dělat chůvu. Jeho úkol je hlídat děti rodiny Hwangů. Tato rodina na své děti nemá tolik času, protože moc pracují. I když mají ještě staršího syna než je Felix. A to Hyunjina. Ale ten studuje. Felix se t...