Chůva | Hyunlix

„Měl jsem hlad a nic tu skoro nebylo.."

Děti byli u svých kamarádů vedle, takže jsem měl zase volno rozhodl jsem se, že bych mohl napsat Woo Youngovi a mohl sním jít ven. Chci ho více poznat, zdá se být v pohodě. Domluvil jsme se a on mi napsal, že pro mě přijde a půjdeme někam se projít. Dopil jsem svoji kávu, kterou jsem si připravil a čekal než se ozval zvuk zvonku. Odložil jsem hrnek na kuchyňskou linku a šel otevřít. Uslyšel jsem za sebou, jak někdo schází ze schodů. Otevřel jsem dveře a spatřil Wooyounga.

Chtěl jsem si jít udělat kávu, takže jsem šel ze svého pokoje pomalu po schodech.. Ale nedošel jsem tam, protože jsem ztuhl na schodech. Uviděl jsem jak Felix otevřel někomu dveře. Ne jen tak někomu, ale Wooyoungovi. Proč on?

,,Ahoj" usmál se na mě a já mu úsměv oplatil. ,,Tak můžeme jít?" zeptal se a já přikývl obul jsem si boty a mohl jsem jít.

Byl jsem zmatený. Proč se s ním baví?.. Já mu nikdy neodpustím to, co mi udělal. Zmateně jsem tedy odešel do kuchyně si udělat kávu.

Vyšli jsme společně. ,,Tak se dneska máš?" zeptal jsem se. ,,Ale celkem dobře a co ty?". "Jo ujde to. Kam vlastně jdeme?" otázal jsem se. ,,Jdeme do jednoho bistra. Dobře tam vaří" řekl a já tedy následoval. Celou cestu jsme si povídali. Byla sním fakt sranda.

Udělal jsem si kávu a šel k sobě do pokoje. Tam jsem si ji dal na stůl a přemýšlel, co dělat. Opravdu jsem se nudil.. Hmm, možná poslouchat hudbu bych mohl, protože nemůžu furt kreslit či malovat.

Přišli jsme společně k bistru, kde jsme našli volná místa a usadili se. Pochvíli k nám přišla obsluha a dala nám menu abychom si mohli vybrat, co dobrého si dáme. Vzal jsem menu a otevřel ho a začal si vybírat. Četl jsem si nabídku, co tady nabízejí.

Čas ubýhal a Lia se mi od včerejška stále neozvala. A já ji psát nemám.. Hodil jsem to za hlavu a zbytečně jsem nestresoval. Popíjel jsem kávu a místo hudby si hledal nějaký film, který si pustím.

,,Co sis vybral?"ptal se a na mu to ukázal. Nějak jsem nevěděl, jak to vyslovit. ,,Dobrá volba"řekl a to už k nám přišel číšník a my mu nadiktovali naše objednávky. Tedy spíše mluvil Wooyung. Já pouze poslouchal.

Našel jsem si nějaký film a sedl si na svou postel s kávou v ruce. Děti tu nejsou, no vlastně nikdo až na mě. Jak nudné.

,,Máš někoho?"ptal se. ,,Ne ty?"zeptal jsem se. ,,Taky ne"odpověděl mi. ,,Jak se k tobě  Hyunjin chová?" "No docela dobre". "Jo to je mi podobný"řekl a protocil očima.

Napadlo mě zavolat Jeonginovi a popovídat si s ním. Brzy bude dělat zkoušky, tak mu chci popřát štěstí. Položil jsem tedy už prázdný hrnek a vytočil jeho číslo.

,,Co tvoje rodina z odkud je?". ,,Mý rodiče pocházejí z Koreji, ale než jsem se narodil, tak se odstěhovali do Austrálie. Mám tedy dvě jména. Korejské, tak i anglické. Mluvím plynule anglicky a korejsky stále se to učím není to perfektní, ale co už. Důležité pro mě je, že se nějak domluvím" obeznámil jsem ho, jak to u mě je. ,,Jak zní tvé korejské jméno?" já tohle nenávidím. Nemám rád své korejské jméno. ,,Yongbok, ale nemám ho rád proto se prezentuju spíše jako Felix" řekl jsem a to už nám přinesli jídlo a my se do něj mohli konečně pustit.

„Tak co? Připraven na zkoušky?" zeptal jsem se ho, když už mi před několika sekundami zvedl telefon. „Celé dny trávím nad učením a už mě to deptá. Sice mám ještě týden, ale to je děsný" řekl do telefonu. „Ale zase to budeš mít brzy za sebou. Tam se hlavně uč, ať děláš to, co tě baví"

V tichosti jsme jedli. Opravdu měl pravdu jídlo zde je velmi dobré. Fakt mi chutnalo. ,,Odskočím si dobře?" zvedl se a odešel na toaletu.

Několik minut jsme si povídali, je to můj nejlepší kamarád a jsem rád, že jsme si aspoň zavolali. „Budu muset jít a udělat si něco k jídlu. Tam hodně štěstí s učením a ozvi se mi, ano? Měj se" řekl jsem a hovor ukončil. Měl jsem hlad a musel jsem si tedy jít něco udělat k jídlu.

Čekal jsem až se vrátí abychom mohli zaplatit a jít. Pochvíli přišel ,,Zaplaceno můžeme jít" řekl. ,,Jak jako zaplaceno neříkej mi, že si to zaplatil i za mě" řekl jsem a vstal a vytahoval peněženku abych mu to mohl zaplatit. ,,Nech to tak vrátíš mi to jidny"řekl a já si pouze povzdechl a společně jsme vyšli ven.

Sešel jsem schody a došel do naší kuchyně. Teď jen.. co si udělat k jídlu? Nejsem zase tak profesionální kuchař, takže nějaká jídla vůbec neumím.. ale nechci umřít hlady. Mohl bych udělat třeba čínské nudle s nějakou směsí nebo tak.. To není tak složité ne? Budeme doufat.

Doprovodil mě až domů za což jsem byl rád aspoň jsem nemusel jít sám. Asi bych se ztratil. ,,děkuji ti "řekl jsem a usmál se na něj. ,,Není zač rád jsem byl s tebou a více tě poznal"řekl a objal mě a poté jsem se rozloučili a já odemkl a vešel do domu.

Přálo mi štěstí a jídlo se mi povedlo. Teď už jsem to dodělával. Nudle jsem měl hotové a tu směs skoro taky. Agh, umírám hlady.. Snad to bude aspoň k jídlu. Měl bych se naučit víc vařit hah.

Přišel jsem do kuchyně a do nosu mě praštila vůně jídla.  Spatřil jsem u kuchyňské linky Hyunjina, jak si připravuje jídlo. ..co to kuchtíš?"zeptal jsem se.

Vypl jsem plotnu a uslyšel Felixe, který už je zpátky. „Nudle a nějakou směs, ale už to mám hotové.." řekl jsem a radši pánev dal na studenou plotnu. „Měl jsem hlad a nic tu skoro nebylo.." dodal jsem.

,,Aha" to bylo jediné na co jsem se zmohl a stále ho pozoroval. Od doby, co jsme se začali bavit, tak ho vidím jinak. Nikdy jsem si nevšiml, že má tak viditelné žíly na rukou. Bože nad čím to přemýšlíš Felixi?

Vytáhl jsem si talíř a na chvíli zamrzl. „Chceš taky?" zeptal jsem se ho a položil talíř na kuchyňskou linku. Mezitím jsem hledal nějakou naběračku na ty nudle a směs.

,,Ne já nemám hlad před chvílí jsem jedl, ale děkuji za optání" řekl jsem.

Eliss a Kiki