Chůva | Hyunlix

,,Není zač jsi přeci můj syn a já ti vždy ráda pomůžu "

Trošku jsem se nad tím zamračil. Tak napřed vytočí mě a ještě mu ublíží.. To si dělá srandu ne? „Aha.. budu to s ní muset probrat. Už mě tyto věci celkem vytáčí" zamumlal jsem a natáhl se pro menší svorku,  abych obvaz připl a on se nerozvazal.

,,Dobře, ale moc děkuji"usmál jsem se na něj.

„V pohodě" odpověděl jsem mu a začal jsem uklízet věci zpátky do lékárničky.

Napustil jsem si aspoň vodu abych se mohl napít. Uvidím, co budu mít s tou rukou.

„Hele kdyby něco, tak já budu v pokoji. Nebo můžu zavolat mámě, ale jelikož se bude blížit večeře, tak by se měla brzy vrátit" řekl jsem a zavřel lékárničku.

,,Dobře děkuji moc"řekl jsem.

„V pohodě" řekl jsem a s lékárničkou se pomalu vydal pryč. Šel jsem jí vrátit do koupelny.

Když jsem sem přijel Hyunjin byl ke mě hnusný. Ale teď je to jiný člověk. Chci ho více poznat protože je s ním sranda.

Lékárničku jsem vrátil v koupelně do skříně, která se nacházela nahoře, aby na ni mladší sourozenci nedosáhli. Poté jsem šel zpátky do svého pokoje malovat svůj obraz. Sice se mi nějak nechtělo, ale.. i tak jsem šel.

Vydal jsem se do pokoje. Nechci nějak moc zatěžovat tu ruku. Co budu dělat. Mohl bych zavolat Chanovi, ale ten má teď směnu, takže to nemůžu. Tak se asi podívám na nějaký film.

Usedl jsem zase za svůj menší stůl a nasadil jsem sluchátka. Chvíli jsem přemýšlel, jakou barvu použiju, ale pak jsem se natáhl pro světlou fialovou. Maluji louku plnou květin při západu slunce.. je to pěkná kravina, ale škole neporučím.

,,JSME DOMA!" uslyšel jsem křik z dolního patra, takže mi bylo jasné, že přišli už rodiče Belli a Lucase. Vstal jsem a vydal se je přivítat.

I přes sluchátka jsem uslyšel, jak se vrátil zbytek domácnosti. Jenže jsem musel nějak dokončit svůj úkol do školy.. Který musím do konce tohoto týdne odevzdat. Také mě čeká po delší době přednáška, kde budu muset být a ne online. Ach, vůbec se mi tam nechce.

,,Felixi!"křikla Bella a přiběhla ke mě a objala mě. Usmál jsem se a tak jsem si klekl a také ji objal. ,,Ahoj Bello" řekl jsem a pohladil ji po vlasech. ,,Felixi co se ti stalo s rukou?" hned si toho paní Hwang všimla. ,,Nějak jsem si ji narazil docela to bolí" přiznal jsem. ,,Pojď zamnou podívám se ti na to. A to sis zavázal sám?" ptala se. ,,Ne Hyunjin" řekl jsem a šlo na ni vidět, že ji to těší. Postavil jsem se a přišel za ní. Ona mi ruku odvázala a podívala se mi to. ,,Zlomené to není je to pouze pohmožděné. Necháš si to zavázaný a budeš si to chladit a hlavně si ji budeš šetřit a mělo by to být v pořádku" řekla já přikývl.

Vůbec mi nešlo pokračovat v mém malování, takže jsem to odložil.. Nějak se mi nechtělo. Sundal jsem si sluchátka a napadlo mě jít dolů, kde bych pozdravil zbytek své rodiny. Navíc, musím jí říct skrz ten čtvrtek, kdy mám jít do školy na přednášku.

,,Hyunjin oppa!!"křikla Bella a hned se k němu rozběhla aby mohla obejmout. Byla u toho roztomilá to se musí nechat. Ty děti jsou úžasné jsem rád, že jsem tady.

„Ahoj" promluvil jsem téměř na všechny a poté objal Bellu, která ke mně přiběhla. „Tak jak bylo?" usmál jsem se na ni. „Super!" vykřikla a skoro mě v tom objetí uškrtila. Lucas není moc typ, který se rád mazlí a tak, ale Bella je úplný opak.

,,Za chvíli bude večeře" řekla paní Hwang. Děti si utekli umýt ruce.

„Mami" oslovil jsem svou mámu a šel k ní blíže. Musím jí říct, co se dneska stalo, tohle už není normální. „Co se děje?" otočila se na mě. Já si povzdechl a pustil se do mluvení. „Dneska sem opět trhla Lia, i přes to, co se minule stalo a co jsem jí řekl. A ne jen to, to ona Felixovi zranila tu ruku" ukázal jsem rukou na Felixe, který byl kousek od nás. „Tohle už není normální" pohodil jsem rukama. Já fakt nevím, co mám dělat.

,,To asi ze mě děláš srandu ne? Bože tohle se mi přestává líbit ještě jednou se něco stane a volám na ni policii. Tohle se dá považovat za ublížení na zdraví" odpověděla Hyunjinovi. Jejich konverzaci jsem slyšel, ale nechápal jsem, co to s Liou. Myslel jsem si, že je normální, ale jak vidím, tak ne.

„Dobře. Já-já vážně nevím co dělat.. Co s ní poslední dobou je, toto už není normální.. A když jí něco řeknu, tak to ignoruje. Jsem jí opravdu jen na tři věci" řekl jsem podrážděně a povzdechl si. „Ale děkuji mami" dodal jsem.

,,Není zač jsi přeci můj syn a já ti vždy ráda pomůžu "objala ho. Opravdu začínám Hyunjina vidět jinak než předtím.

Usmál jsem se na svou mámu, když mě pustila z objetí. „Chceš s něčím pomoct?" zeptal jsem se a koukal, co vlastně vaří. „Můžeš nakrájet zeleninu" ukázala na rajčata s okurkami na kuchyňské lince. „Dobře" řekl jsem a šel si najít nějaké prkýnko a nůž.

Co říkáte na Liu? 

Eliss a Kiki