Chůva | Hyunlix

„Už ani ne"

O týden později

S dětma to bylo úžasný. Už nezlobili a poslouchali mě. Stále jsem si, ale moc nerozuměl s Hyunjinem. Nemluvili jsme spolu. Dokonce jsem jednou potkat i jeho přítelkyni Lia se myslím jmenuje. Právě teď jsem byl venku se projít totiž dneska zůstala paní Hwang doma a já měl tedy volno, tedy i za něj dostanu zaplaceno. Byl jsem spokojený, takhle mi to vyhovuje. Bylo krásné počasí a v tom jsem do někoho vrazil. Naštěstí jsem to ustál a pohlédl jsem na toho do koho jsem narazil. Byl to nějaký kluk. Měl hnědý vlasy a docela hezky byl oblečen. ,,Promiň nekoukal jsem na cestu není ti nic?" ptal se mě. ,,Ne jsem v pořádku" řekl jsem. ,,Ty jsi tady nový, že?" ,, Ano jsem tady teprve týden" řekl jsem. ,Jsem Woo Young" představil se mi. ,, jsem Felix" řekl jsem. ,,Co tady děláš Felixi?". ,, Pracuju tady jako chůva" obeznámil jsem ho. ,,A pro koho? Neříkej mi, že pro rodinu Hwangu" řekl a já přikývl on pokračoval. ,,To jsem si mohl myslet" protočil očima. Co to má znamenat? Nerozumím tomu. ,,No budu muset jít dáš mi prosím na sebe kontakt?" prosil mě a já mu tedy dal svoje číslo a pak jsme se rozloučili a já šel dál. 

Dnešní den jsem po delší době strávil se svým kamaráde Jeonginem. Sedím s ním už hodinu v kavárně a od té doby nezavřel pusu. Ale měl jsem radost, dlouho jsem s ním nemluvil. „Jinak budou mě pak čekat zkoušky, tak snad to zvládnu, už teď se bojím" řekl. „To zvládneš, já ti věřím, jsi moc talentovaný" usmál jsem se na něm.

Přišel jsem do jedné kavárny a přišel k pultu. Spatřil jsem tady Hyunjina s nějakým klukem, ale nevěnoval jsem mu žádnou pozornost. Objednal jsem si jedno latte sebou a pak jsem čekal.

Ještě jsme si několik minut povídali, ale pak mu zavolala máma a on musel jít. Tak jsem zaplatil a venku se s ním rozloučil. Bylo fajn si s někým popovídat a teď je čas jít domů.

Vzal jsem si svou kávu a vydal se zpět k domu, kde pro teď bydlím. Procházka mi přišla v hod protože jsem poznal více Soul. A jsem docela rád, že jsem si našel kamaráda. Aspoň někdo, když Hyunjin dělá jako kdybych tady nebyl, což mě někdy hodně mrzí.

Došel jsem domů a moje nohy celkem umírali. Ale ta káva a zákusek byl dobrý, to se musí uznat. A ten pokec také. Rodiče byli venku s dětmi, takže doma nikdo nebyl. Vydal jsem se teda do kuchyně a hledal něco studeného.

Přišel jsem domů a šel do kuchyně. Lekl jsem se Hyunjina. Nečekal jsem, že bude doma. Myslel jsem si, že ještě někam šel.

Nic jsem v kuchyni nenašel, ani v lednici.. tak jsem ji zavřel a podrážděně zabručel. Když jsem se otočil, tak jsem zjistil, že tady nejsem sám.. Jak dlouho tady už je?

,,promiň nechtěl jsem se tě vylekat" omluvil jsem se mu. Je pravda, že jsem ani nevěděl, že už je doma.

Otočil jsem se a hledal něco ve vrchních skříních.. Přeci tady něco musí být. „Mhm, v pohodě" zamumlal jsem. Měl jsem skočit do obchodu, kdybych to věděl.. Koupil bych nějaké nanuky, protože v lednici nic, v mrazáku také a něco jiného tu ani není.

,,Hledáš něco?" zeptal jsem se slušně.

„Už ani ne" řekl jsem a všechny horní skříně zavřel, při čemž jsem trošku zase podrážděně zabručel. Proč tady nic není!?

Sledoval jsem a nechápal, co hledá. ,,Hej, mluvím na tebe" řekl jsem.

„Však jsem ti odpověděl" zabručel jsem a otočil se na něho, při čemž jsem založil ruce na prsou.

Ten jeho pohled mě docela vyděsil. ,,Ty nejsi rád, že tady jsem, že?" řekl jsem mu narovinu.

„Mh, ani ne, pokud si to přeješ slyšet" opřel jsem se o kuchyňskou linku a zíral na něj. Občas je můj pohled i děsivý, i když nemá.. prostě dokážu tak zírat.

,,Bylo mi to jasný. A na své sourozence nemyslíš? Kdo by se o ně staral? Hm?" řekl jsem. Chci s ním nějak vycházet, ale jak to vypadá tak to nejde.

Podrážděně jsem škubl hlavou a dal se na odchod z kuchyně do svého pokoje. Došly mi snad slova? Dá se říct..

,,A nezapomeň si poté stěžovat mamince" neodpustil jsem si to rýpnutí. 

Na třetím schodu jsem se zastavil, když to řekl. Tohle mě dost vytočilo, tak jsem se na schodu otočil a vytočeně se vracel do místnosti, kde byl on. „Co jsi to právě řekl?"

,,Jsi snad hluchý? Jo asi jo. Říkal jsem aby sis pak nezapomněl stěžovat mamince, že mě zde nechceš" zopakoval jsem mu.

„Přestaň mě ještě víc provokovat!" štěkl jsem po něm a pomalu se k němu začal přibližovat. Měl bych se uklidnit.. ale to nejde.

,,Tebe se fakt bojím" protočil jsem nad tím očima.

Zastavil jsem se kousek od něho. „Tak to bys měl" odpověděl jsem mu. Začal mi lézt na nervy, jak to tady s ním mám sakra vydržet?

,,Fakt se tě nebojím  co by si mi udělal? Nechal mě vyhodit. To je všechno" řekl jsem. 

„To ty nemůžeš vědět. O co ti jde? Chceš mě snad ještě víc vytočit!?" tohle mi dneska opravdu nechybělo.. opravdu ne.

,,Víš co? Trhni si"řekl jsem a odešel k sobě do pokoje.

„Hm" zabručel jsem a následně šel k sobě do pokoje. Já to tady nedám, bydlím tady a už to nezvládám. Řekl jsem si a lehl si na postel.

Převlékl jsem se a zapl si noťas. Pustil jsem si, tam nějaký seriál a začal jsem koukat.

Vstal jsem a sedl si ke svému stolu. Vzal jsem si čisté plátno a nachystal si nějaké barvy a štětce. Potřeboval jsem se uklidnit a toto mi pomůže.

Z mého koukání mě vyrušil zvonek. Vstal jsem a šel se podívat, kdo to je. Když jsem otevřel spatřil jsem menší dívku s hnědými vlasy. Tak tohle je Lia.
,,A ty seš jako kdo?"zeptala se mě. ,,Felix hlídám tady děti" odpověděl jsem ji. Ona mě odstrčila a vešla do domu. Zavřel jsem tedy za ní. ,,Co potřebuješ?"bylo mi jasný, že jde za Hyunjinem. ,,Přišla jsem za Hyunjinem" řekla a vydala se nahoru. Bože jestli spolu zase budou spát, tak končím.

Eliss a Kiki