Felix odjíždí se své rodné Austrálie do Korei dělat chůvu. Jeho úkol je hlídat děti rodiny Hwangů. Tato rodina na své děti nemá tolik času, protože moc pracují. I když mají ještě staršího syna než je Felix. A to Hyunjina. Ale ten studuje. Felix se t...
Udělal jsem si své pití a koukal po celé kuchyni. Když tu není máma ani táta.. a sourozenci jsou v pokoji, tak je tady takový klid.. Klid jsem měl do té doby, dokud mi nepřišla SMSka od Lii. Protočil jsem nad tím očima a doslova její zprávu odignoroval. Ani jsem si to nezobrazil. Po tom všem nemám náladu.
Přišel jsem do pokoje, kde oba byli a hráli si. Lucas s autíčkama a Bella s panenkama. Byli oba hodní, takže jsem je mohl nechat o samotě. Protože vím, že oni zlobit nebudou. Vždy jsem viděl, jak děti dokážou zlobit, ale oni k nim nepatří jsou to naprostý zlatíčka. Když jim něco řeknu poslechnout. Neměli jsme třeba to, že by mě neposlouchali to fakt ne. Šel jsem k sobě do svého pokoje a vzal do ruky mobil abych mohl kouknout zda mi nepsal Chan. Chybí mi. Známe se od malička. Trávíme spolu skoro většinu času a teď jsme od sebe daleko. Viděl jsem, že je aktivní na instagramu a tak jsem mu zkusil napsat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Odešel jsem následně do svého pokoje, abych si mohl vzít nějaké čisté oblečení, a pak jsem mířil do koupelny. Teplá sprcha vždy zvedne náladu.. A jak jsem tam došel, tak jsem si zamknul, vyslékl se a následně vešel do sprchy, kde jsem na sebe nechal téct proud teplé vody.
Odložil jsem mobil a povzdechl si. Je celkem psychicky náročné vědět, že jsem daleko od rodiny a od toho na, co jsem zvyklí. Vstal jsem z postele a přešel ke skříni, kde se nachází moje věci. Měl bych si vybrat něco v čem půjdu na tu párty. No jo, ale v čem že. Ah..... jak já tohle nenávidím.
Měl jsem chvilku zavřené oči a dopřával si horkou vodu, po pár minutách jsem ji ale vypnul a vylezl ze sprchy. Usušil jsem se ručníkem a oblékl si nějaké oblečení na doma.. Až budu v pokoji, tak si najdu něco na večer. Odešel jsem z koupelny a mé vlasy byly ještě trochu mokré, ale to mi nevadilo.
,,Já se na to vykašlu!" nemohl jsem najít něco, v čem bych mohl jít na tu party. Jako tady je teplo i v noci takže nějakou mikinu řešit nemusím. Ale co tedy? Košile, triko? Bože příjdu si horší než ženská, která si vybírá oblečení.
V pokoji jsem otevřel svou skříň s oblečením a hledal.. Nějak vím, co si vezmu, takže není třeba spěchat.. Vytáhl jsem si černé, trošku roztrhané rifle, černou košili a nějakou kravatu k ní. Hotovo.. super. Do toho mi zase přišla smska od Lii.. Ne, nemám na ní náladu.
Vybral jsem si nakonec bíle triko a na to černou mikinu, která má ve předu modrou kytičku a modré džíny, boty jsem zvolil bílo modré a vše jsem doladil přívěskem na krku a kloboučkem a měl jsem hotovo. Jsem spokojený povedlo se mi něco vybrat v čem mohu jít do společnosti.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Moje popisování oblečení prosím neřešte)
Vše jsem položil na postel a koukl kolik je hodin. Bude půl šestý a kolem půl sedmé se má začínat. Mohl bych jít připravit celé rodině jídlo ať jim ukážu, že si vážím toho, že zde mohu být. Vydal jsem se do kuchyně se podívat, co se nachází v lednici. Otevřel jsem mrazák a našel nějaký kus masa. Takže jsem se rozhodl, že udělám burgery. Vše pro ně jsem našel, takže jsem se do nich mohl pustit.
Vytočil jsem na svém telefonu mamku a čekal až mi to zvedne. Měl bych jí informovat předem, ať vše ví.
Máma mi to během sekundy vzala. „Co se děje?" zeptala se. „Ale nic, jen jsem se chtěl zeptat, kdy budeš doma?" „Za 20 minut, proč?" „No jen.. Felix chce abych s ním šel na jednu párty, tak kvůli dětem.." zamumlal jsem.
„To je od tebe milé, že s ním půjdeš. Ale na druhou stranu, nemáš zítra školu?" „Mám, ale neboj se.. do školy normálně půjdu a odevzdám tam svou práci, jen prostě večer nebudu doma, nemusíš se bát" „Dobře, dobře.. uvidíme se doma, ahoj" řekla a tipla hovor.
Povzdechl jsem si, podíval se na oblečení, které jsem měl na posteli a pomalu odešel z mého pokoje, šel jsem se podívat na ty dva malé rošťáky.
Zrovna jsem snažil maso. Už se na to těším. Doufám, že všem bude chutnat. Snažím se no. Otočil jsem poslední maso aby se udělalo i z durhe strany a uslyšel jsem, jak někdo odemyká vchodové dveře. Rodiče dětí jsou tady. Slyšel jsem, jak spolu mluví a poté vešli do kuchyně. ,Felixi to jsi nemusel"řekla mi paní Hwang. ,,Já rád"rkel jsem a usmál se. ,,Předběhl si mě. Chtěla jsem je dneska udělat "řekla. Asi umím číst myšlenky. ,,Pomůžu ti ano?" Přikývl jsem a ona mi pomohla, aby to bylo tak jak to mají rádi.
Brzy jsme to měli hotové a mohli všechny zavolat k jídlu. ,,Večeře!"křikla. Usadil jsem se ke stolu.
