Felix odjíždí se své rodné Austrálie do Korei dělat chůvu. Jeho úkol je hlídat děti rodiny Hwangů. Tato rodina na své děti nemá tolik času, protože moc pracují. I když mají ještě staršího syna než je Felix. A to Hyunjina. Ale ten studuje. Felix se t...
Seděl jsem u stolu a jedl večeři, kterou připravil Huynjin s jeho matkou. A fakt se jim to povedlo. Ostatní si mezi sebou povídali a vyměňovali své zážitky za dnešek. Byl jsem ticho a nic neříkal, protože jsem na to neměl moc náladu. Nějak jsem se v jídle jen přehraboval.
Táta nám vysvětloval, co se mu nedávno stalo v práci a jak vtipné to bylo. Smáli jsme se skoro všichni, až na Felixe, který byl potichu a nimral se v jídle. Všiml jsem si toho, když jsem se trošku otočil. „Jestli nemáš hlad nebo ti to nechutná, tak to jíst nemusíš" řekl jsem mu a zíral, jak s jídlem bojuje.
,,Ne je to dobré jen nemám chuť" řekl jsem a odložil lžíci. Cítil jsem se, jako kdybych si vybil všechny baterky. Úplně bez energie.
„Tak si to kdyžtak sníš později, nikdo tě do toho nenutí" usmála se na něj moje máma. „Že?" koukala na mě a nějak jsem nepochopil proč. „Jo jo" zmateně jsem zamumlal.
,,Děkuju"vstal jsem a odnesl talíř. Rozloučil jsem se se všemi a šel do pokoje. Ulehl jsem do postele a moje myšlenky letěli k Hyunjinovi. Je možné abych se zamiloval? Ne. To fakt ne. Jen je hezky. Felixi takhle nepřemýšlej! Ale já si nemohu pomoci. Je milý, hodný, pozorný... Ahhh já jsem v tom až po uši.
Společně jsem s mámou uklidil kuchyň a nádobí, které tady bylo. „Jo mami, ještě jdu ve čtvrtek do školy na přednášku. Máme tam být osobně, tak jen abys věděla, že přijedu až odpoledne" „Dobře, budu s tím počítat" usmála se a každý z nás se pak vydal po svých. Já do svého pokoje a ona do obýváku.
Převlékl jsem se do pyžama a ulehl do postele a přikryl se. Mám ho plnou hlavu.
V pokoji jsem si uklidil svůj stůl, který byl ještě plný barev a kdo ví čeho. Pak jsem si šel dát teplou sprchu a měl bych jít spát.. Zítra mám ještě volný den, ale čtvrtek se blíží a mně se na tu přednášku nechce.
Pochvíli jsem mi podařilo usnout.
Ráno
Ráno mě probudil můj úžasný budík. Nastavil jsem si ho jen z toho důvodu, že zítra vstávám na přednášku a ještě si musím dodělat ten obraz do školy. Achjo, jak mně se nic nechce.
Probudill mě lechtání. Začal jsem se smát. Otevřel jsem oči a spatřil ty dva raubíře, kteří mě probudili. ,,Notak prosím nechte mě " řekl jsem. Ale oni nechtěli přestat. ,,Pomoc!!" Smál jsem se velmi nahlas.
Po hygieně jsem se oblékl a trošku upravil k světu a vydal se do kuchyně. Potřeboval jsem dost silné kafe, abych mohl dneska dobře fungovat.
Vyběhl jsem z pokoje a spatřil Hyunjina. Běžel jsem za něj a použil ho jako štít proti něm raubířům. ,,Pomoc oni mě chtějí zlechtat"řekl jsem.
Trošku jsem se lekl, když se mě dotkl a využil mě jako štít, ale díky bohu se mi káva nevysypala. Bylo pro mě brzy ráno, takže jsem byl ještě trochu v tranzu.
,,Neskovavej si ty strašpytle"uslyšel jsem hlas Lucase. ,,Ušetřete mě prosím udělám vám k snídani lívance"řekl jsem. ,,To bereme!!"křikli a já si odychl a mohl vklidu nechat Huynjina.
Zmateně jsem se na všechny podíval, ale pak jsem se otočil a mohl si udělat tu kávu. Většinou si dávám 1 lžičku kávy, ale dneska potřebuji nejméně 2. Asi budu brzy na kávě závislý.
Šel jsem dětem připravit snídani, kterou jsem ji slíbil. Tedy přesněji jsem jim slíbil lívance, tak to tedy budou lívance. Pohlédl jsem jen tak letmo na Huynjina a viděl jeho mohutné paže. Chodí do posilky? Já bych totiž řekl, že ano.
Zalil jsem si kávu a zbytek horké vody vylil do dřezu. Ještě jsem si tam nalil trošku mléka a odebral jsem se i s kávou do svého pokoje.
Dětem jsem dal jejich snídani a poté si k nim sedl a pustil se do té svoji.
Kávu jsem si položil na stůl a ještě si trošku uklidil pokoj. Pak jsem si vytáhl už skoro dodělaný obraz na plátně a všechny jiné potřebné věci k tomu. Barvy, štětce a další.. Chybí mi ještě kousek a práci do školy budu mít hotovou.. Což vlastně musím mít hotové, když zítra to mám odevzdat.
Po snídani jsem poslal děti se převléknout a sám jsem se pustil do umytí nádobí ze snídaně. Opravdu tady po sobě nechci nechat bordel. Vzal jsem do ruky houbu na nádobí a dal na ni kapku přípravku na nádobí a pustil se do umývání.
Namočil jsem štětce do vody a mezitím si nachystal paletu s barvami. Namíchal jsem si určité barvy a začal dodělávat poslední květiny, které byly ve váze. Pak musím ještě udělat detaily a bude to nejspíše hotové.
Umyl jsem nádobí a šel se převléknout do něčeho jiného, než být v pyžamu. Děti jsem poslal se jít také převléknout a půjdeme se projít.
Květiny jsem dělal opatrně a pomalu, nechci si to na konec zničit. Znovu bych ten obrázek nestihl udělat. Květů tam je nejméně 6 a chybí mi 2 do konce.
Převlékl jsem se do něčeho v čem bych mohl jít ven. (Felixův outfit pro představu)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzal jsem si peněženku, klíče a mobil a mohl jsem jít za dětmi. Vyšel jsem z pokoje, kde na mě čekali děti a sešli jsem do přízemí, kde jsme se obuli a vyrazili ven. Chci se více dozvědět o tomto místě. Moji rodiče, kdysi bydleli v Koreji, ale než jsem se narodil, tak se přestěhovali do Austrálie. Moje korejština není sice dokonalá a stále se ji učím a moji rodiče mi než jsem odletěl aspoň něco naučili, co se týče základů. Což mi velmi pomohlo a taky mi pomáhá Chan. I on, kdysi byl v Koreji a jeho rodiče korejsky mluví, ale je na tom líp, jak já takže mě sem tam doučuje. Jsem za něj rád je to prostě takový můj starší bratr. Co bych si bez něj počal.
Povzdechl jsem si. Dost mě to frustrovalo, míchání barev, pomalé tahy štětcem, abych nic nezničil.. Ale chci to mít do obědu hotové, mám totiž v plánu jít po obědu ven a provětrat si hlavu, kde přijdu na jiné myšlenky. Což nejspíše zajdu na pláž.
