Chůva | Hyunlix

,,Štěkat si můžeš na někoho jiného"

Maloval jsem, když tu někdo vešel do pokoje. Achjo, kdo zase otravuje? Otočil jsem se a uviděl Liu.. Co ta tady dělá? Nenapsala mi, že chce přijít, prostě automaticky je tady. Tohle by dělat neměla, ach.. ještě bych to měl s ní vyřešit. „Ahoj, co tu děláš?" promluvil jsem. „Ahoj, co asi? Přišla jsem za tebou. Nechceš jít do kavárny nebo tak?" „Rád bych, ale nemůžu, nemám na nic náladu, promiň.. A taky bych si měl s tebou promluvit" řekl jsem a vstal ze židle.

Nějak jsem to radši neřešil a šel jsem si něco připravit do kuchyně k jídlu. 

Šel jsem s ní dolů ke dveřím, abych to mohl lépe vyřešit s ní.. Protože vchodové dveře, hah. „Nemůžeš sem jen tak přijít, jako kdyby ti to patřilo Lio" řekl jsem jí na schodech a šel s ní dolů. „O čem to mluvíš? Však jsem šla za tebou" „To ano, ale nebydlíš tady, nemůžeš si jen tak přijít a objevit se v mém pokoji, já taky k někomu nevlezu do domu bez pozvání a kdy se mi zachce. Ani rodičům se to nelíbí. Měla by jsi se vždy zeptat a ne si jen tak přijít, chápeš?" „Najednou toto řešíš? Nikdy jsi nic neřešil a teď ti to vadí?" zvýšila na mě trošku hlas, když jsme stáli dole u dveří. „Protože se to děje čím dál častěji. To za prvé a za druhé mám mladší sourozence, tak se chovej okolo slušně. Ne jak to bylo minule. Pak to dostanu za vinu já. Tak to pochop" začal jsem jí tam domlouvat. 

Slyšel jsem, jak se ti dva hádají. Nebudu se jim do toho pléct a v klidu si vychutnám svoje jídlo. 

„Tak to pochop? Najednou se o něco takového staráš? Maminka ti něco řekne a jsi z toho hotovej" založila ruce na prsou a vražedně se na mě dívala. „To není pravda! Já mám náhodou ohledy na své mladší sourozence, chápeš? Tak přestaň do toho plést mou matku. Zajímá tě vůbec něco okolo mě? Má rodina? Asi těžko co?" „Měla jsem v plánu něco jiného, než se tady s tebou dohadovat jak s malým dítětem" „Malým dítětem? Co nechápeš na tom, že mám mladší sourozence a že nemůžeš jen tak padnout do něčího domu!? Co na tom nechápeš? Laskavě to už pochop Lio!" štěkl jsem po ní a v tom okamžiku mi dala pěknou facku.. nečekal jsem, že to bude od ní i trochu bolet. „Víš co? Jdu domů a ani mi nepiš, napíšu ti sama až já budu chtít. Štěkat si můžeš na někoho jiného" řekla a naštvaně bouchla dveřmi, kde následně zmizela.

Ty vole tak to byla síla. Stál jsem v kuchyni, jak přilepený k podlaze a sledoval ho. Nečekal jsem, že by mu dala facku a jak to vypadalo, tak byla i docela silná. Ta má fakt kuráž. Ta se nezdá. Nechtěl bych to schytat místo něj. Musela pěkně bolet. I když podle mě mu ji dala úplně zbytečně. Hyunjin mluvil pravdu a ona to nechtěla příjmout.

Stál jsem na místě jako socha, vůbec jsem nečekal, že by mi dala někdy facku.. Navíc za co? Stál jsem tam pár sekund jako zelo bez duše, a pak se rozhodl jít pomalu zpátky do svého pokoje..

Uklidil jsem nádobí a šel do pokoje. Nevím, co budu dělat a ani kdy děti příjdou. Docela se nudím. Achjo.

V pokoji jsem si sedl ke svému stolu, hlavu položil na něj a přemýšlel. Samozřejmě jsem jí měl vedle své rozdělené práce, ale byl jsem opatrný, abych si do ní nelehl.. Tohle jsem fakt nečekal a dost by mě zajímalo, kdy přijde zbytek rodiny.

Lehl jsem si na postel a za chvíli jsem uslyšel hlasy ze spodního parta. Takže děti už došli. Chtělo se mi spát a zároveň jsem chtěl jít za nimi. Taky mi stále v hlavě vrtala hádka s Hyunjinem. Proč je takový? Jako já vím, že mi to moc nejde, ale snažím se. Já tu práci potřebuju a taky mě baví. Já fakt nevím, co mám dělat.

Slyšel jsem rodiče a své sourozence, tak jsem se probral a šel za nimi dolů. Musím to mámě říct. Říct to, že tu byla Lia a co se vlastně stalo. Ještě teď, když na to myslím, mě bolí tvář. Pomalu jsem sešel schody a trošku zklesle jsem koukal do kuchyně, kde byli rodiče, kteří chystali jídlo.

Překonal jsem se a vstal a šel dolů za dětma. U kuchyně jsem  spatřil Hyunjina. Když mě děti spatřili přiběhli ke mě. ,,Felixi vem děti nahoru a hrajte si. Na jídlo vás zavoláme" poprosila mě paní Hwang a já ji poslechl vzal děti a šli jsme k nim do pokoje.

Když jsem tam zůstal jen s mámou, protože táta také pro něco šel, tak jsem se rozhodl jí to říct. „Byla tady Lia.." promluvil jsem jako duch. „Už zase?" řekla máma a dál se věnovala jídlu. „Trošku jsme se pohádali. Řekl jsem jí to s mými sourozenci a také to, že si sem chodí, jako kdyby jí to patřilo-" „Však ano, to je pravda a udělal jsi jedině dobře" přerušila mě. „Jenže.. jenže ona to asi blbě pochopila nebo já nevím a dostal jsem od ní facku.. Dost silnou. A prej se mi ozve sama a nechce, abych jí psal. Nevím, co jsem udělal špatně a je mi teď hrozně.. ale.. ale vždyť jsem říkal pravdu" mumlal jsem páté slovo přes deváté. „Ty jsi nic neudělal, pravda někdy bolí, to ano, ale nechápu proč tě udeřila. Navíc víš, co si o ní celá rodina myslíme, udělej si o ní také svůj obrázek a ještě se rozhodni, když můžeš" usmála se na mě máma. Nevěděl jsem, co jí mám vlastně říct.. „Teď se tím netrap a zbytečně to neřeš, jo?" „Dobře"

Děti si v klidu hráli a já se koukal do mobilu. Nebojte se dával jsem na ně pozor aby si nic neudělila. Přišla mi zpráva od Woo Younga. ,,Ahoj, to jsem já Woo Young. Jak se vede Felixi? Co děti moc nezlobí? Nechtěl by ses někdy zase vidět? Mohli bychom se více poznat, co říkáš?" jako proč ne  aspoň budu mít nějakého kamaráda. Odepsal jsem mu, že klidně můžeme. Mobil jsem vypl a sledoval Bellu, která si na sebe navlékla princeznovské šaty. Slušeli ji.

Víme, trochu nám to trvalo, ale škola. Jak se vám líbí nový obal knížky. Kiki se do toho pustila a musím říct, že to vypadá skvěle. Co si myslíte o Lie? A co Woo Youngovi? A hlavně o Hyunjinovu chování k Felixovi?

Eliss a Kiki