Chůva | Hyunlix

,,Prší co jiného"

Došli jsme zpátky domů a já šel opět do obýváku. Bože, to bylo ráno. Jak já nemám takové srandy rád.. Ale to je jedno, dopadlo to dobře, nebudu to řešit..

Přišel jsem do kuchyně a začal připravovat oběd. Kimči. Připravil jsem si všechno a pustil se do přípravy. 

Opřel jsem se hlavou o opěrku gauče, dal nohu přes nohu a zavřel oči. V noci se mi blbě spalo, že se mi povedlo v obýváku usnout.

Když jsem měl hotovo dětem jsem dal a poté se mi povedlo uspat. Huynjin spal na gauči v obýváku, tak jsem ho aspoň přikryl dekou ať mu není zima a šel jsem do svého pokoje. Vytahl jsem noťas a zapl ho. Když všechno naběhlo, tak jsem otevřel discord a všiml, že Chan je aktivní, tak jsem mu tedy zavolal. Chvíli to zvonilo a pochvíli to vzal. ,,Ty vole ty ještě žiješ? Já měl strach, že s tebou to letadlo"řekl když mi příjmul ten hovor. Zasmál jsem se. ,,Neboj se jsem živej a zdravej, Neměj strach" řekl jsem a on zapnul kameru, takže jsem ho mohl vidět. Také jsem ji zapnul. ,, Jak je v Austrálii?" zeptal jsem se i když jsem na to hned věděl odpověď. ,,Prší co jiného" řekl Chan "Tak tady je krásně slunečno" řekl jsem. "Nic nového se neděje?" vyzvídal jsem. ,,Řekl bych, že nic nového. Tak, co kluci jsou tam nějací hezcí?" zeptal se. Achjo ten CHan se nikdy nezmění. Já jsem to asi neřekl, že jsem gay. Tak teď už víte, že se mi líbí kluci. ,,No ani ne, teda až na jejich nejstaršího syna"řekl jsem. ,,uuuuu řekni mi něco o něm" ,, To nestojí za řeč protože má holku" řekl jsem a Chan hned zesmutněl. On sám se mi stále snažil někoho najít, ale bez úspěsně. ,,Tak nedá se nic dělat hold" řekl. No má pravdu. ,,No budu muset jít volá na mě máma ať jí jdu pomoci. Zatím" rozloučili jsme se a já ukončil hovor a povzdechl si. Měl bych zavolat mámě. Když jsem se, ale podíval jestli je aktivní tak nebyla. Nevadí zavolám jí večer.

Probudil jsem se a zjistil, že jsem usnul.. Sakra. Kolik je hodin? A- kdo mě přikryl? Promnul jsem si oči a zmateně koukal po obýváku. Musí být odpoledne, ale nevím kolik hodin, nemám u sebe teď mobil. Začalo mi kručet břicho, nad čímž jsem jen trošku zakňučel. Nechtělo se mi vstávat, ale měl bych se najíst, nic jsem ještě nejedl.

Najel jsem si na stránky školy jestli, tam něco nepřidali, ale vypadalo to, že ne. Takže jsem notas odložil a vzal si knížku a začal číst.

Nakonec jsem musel vstát. Sundal jsem ze sebe deku, vstal a šel do kuchyně najít nějaké jídlo. Všiml jsem si, že tady zbylo nějaké kimči, tak jsem si trošku vzal na talíř a sedl si ke stolu. Jsem zvědavý v kolik dneska přijedou rodiče. A já bych měl pomalu dělat práci do školy. Teď mám týden čas, pak to musím odevzdat, proto teď nejsem ve škole.

Nevím ani kolem uběhlo času protože mě od čtení vyrušilo bouchnutí hlavních dveří a hlasy. Jsou tady rodiče. Odložil jsem knihu a šel za dětma do pokoje. Hráli si s hračkami. Ptal jsem se jestli chtějí pití a tak jsem tedy šel dolů. Na schodech jsem se zastavil protože jsem slyšel, jak se baví o mě. 

Byl jsem v pokoji a chystal si věci na svou práci. Teoreticky, mám dobré známky, chodím do školy na zkoušky a občas i na hodiny. Teď mám práci, která se má odevzdat příští týden na známky. Patřím k nejlepším studentům, tak si nikdo nestěžuje, že jsem doma. Až někdy moji rodiče. Jelikož jsem slyšel bouchnutí dveří, tak jsem usoudil, že rodiče jsou doma. Hned jsem vstal a šel do kuchyně, potřeboval jsem mluvit s mámou. „Ahoj mami, tati. Potřebuji s tebou mluvit" koukal jsem na svou mámu. „Oh a o čem? Nepočká to? Zrovna teď jsem přijela z práce" „Promiň, ale ne, jde o tu chůvu, nebo jak ho mám nazvat" „Co je s Felixem?" „Nechci ho tady. Není plnoletý a já mu prostě nevěřím. Podle mě to neumí. Proč tady musí být? Proč to nemůže dělat nějaká dospělá žena, ale student? Mami, prosím.. Nehodí se na to" začal jsem jí vysvětlovat. Ona jen založila ruce na prsou a já věděl, že jsem se radši neměl ozývat. „Hyunjine, moc dobře víš, že máme hodně práce a nějaké hlídání potřebujeme. Felix je moc sympatický kluk a ta práce mu jde, nevím co proti němu máš. Kdyby jsi s ním komunikovat, tak ho poznáš víc a zjistíš, že se na tuto práci hodí, tak toho nech. Já jsem vůbec ráda, že jsem někoho našla a on ještě chudák je student a letěl sem až z Austrálie, tak se laskavě vzpamatuj. Tohle řešit nebudeme, ano? Není to tvoje starost. A tímto ukončuji náš rozhovor" řekla a odešla z kuchyně. K sakru!

Rychle jsem se schoval aby mě neviděla, že jsem je poslouchal a čekal jsem. Podle měj jsem na tuhle práci neschopný? Nejsem plno letý já vím, ale i tak se snažím. Možná ano dneska jsem ukázal, že na to nemám na té pláží, ale ale já je opravdu hlídal tak nevím, co mám dělat. Vůbec se semnou nebaví, takže neví jaký jsem. Chci mu ukázat, že na tom mám, ale jak? Povzdechl jsem si. Nebudu mu dokazovat něco, co nejsem. Šel jsem tedy do kuchyně dětem pro jídlo. Stále tam byl a netvářil se zrovna mile. Doufám, že neslyšel, jak jsem je tady odposlouchával.

Byl jsem naštvaný, máma ho má už teď radši než mě. Teď mě bude proklínat za to, že jsem jí řekl něco o Felixovi a není to pravda. Zrovna když jsem o tom přemýšlel, tak přišel do kuchyně. Podíval jsem se na něho a nafoukle jsem odešle do svého pokoje.

Vzal jsem dětem pití a šel jsem za mini nahoru. Přišel jsem do pokoje podal jim ho aby se napili.

V pokoji jsem si sedl ke své práci do školy. Měl bych začít, ale nevím, co mám namalovat.. Achjo. Zíral jsem na své obrázky všude možně, štětce, barvy.. Nemám žádný nápad na práci a nemůžu to nechat na poslední chvíli.

S dětma jsem si hrál až do večeře. Šli jsme dolů a usedli ke stolu.

Podíval jsem se na čas a zjistil, že je čas večeře. Několikrát minut jsem tady seděl a jen tupě zíral. Naštvaně jsem se odsunul od stolu, že jsem skoro spadl. Jsem vytočený teď ze své školní práce, jsem v koncích. Bože, mám chuť se vším skončit. Sešel jsem pomalu dolů schody a můj výraz byl na zabití..

Paní Hwang nám nandala jídlo. Když k nám usedla, tak jsme všichni začali jíst. Nikdo nemluv. Měl jsem dojezený jako první a tak jsem se s nimi rozloučil a šel nahoru do svého pokoje. Neměl jsem na nic náladu, takže jsem se převlékl a ulehl do postele a hned jsem usnul.

Ještě než jsem po jídle odešel, tak mě máma zastavila. „Doufám, že budeš přemýšlet o tom, cos dneska řekl" řekla celkem naštvaným tónem. To jsem ji tím až tak vytočil? A navíc, nejsem malé dítě.. „Mhm.." zamumlal jsem. „Co jsi řekl?" „Ano mami.." řekl jsem a rychle odešel do pokoje. Jdu hned spát, dneska není můj den, hrozný toto..

Eliss a Kiki