Chůva | Hyunlix

Co jsem ti říkal o tom skákání"

Další den ráno

Cítil jsem, že mě něco lechtá na tváří a to mě donutilo otevřít oči. Nade mou se skláněla Bella a lechtala mě svými vlasy. Usmál jsem se. ,,Dobré ráno uličnice" řekl jsem a ona se na mě usmála hned mě objala. ,,My máme hlad" řekla když se ode mě odtáhla. ,,Dobře když chvíli počkáš abych se mohl převléknout, tak vám něco připravím dobře?" ona kývla na souhlas a slezla z mé postele. ,,A co Huynjin ten ještě spí?"zeptal jsem se. Je sice divné se ptát na ně, ale co už. ,,Ne, ale půjdu ho probudit" odběhla z mého pokoje a vydala se ho probudit. Vylezl jsem z postele a přešel ke skříni, ze které jsem vytáhl nějaké oblečení. V Koreii bylo celkem teplo, takže jsem si vytáhl nějaké kraťasy a triko a odešel do koupelny si vyčistit zuby a obléknout se. Ještě jsem si pročesal vlasy a šel dolů do kuchyně.

Ležel jsem ve své posteli se zavřenýma očima a snažil se ještě chvilku spát. Jenže to se mi nepovedlo, protože na mě někdo skočil. Zakňučel jsem bolestí a poté otevřel oči. Bella. Kdo jiný? „Co jsem ti říkal o tom skákání.. víš jak to bolí?" zamumlal jsem a posadil se. „Pokud jsi mě přišla vzbudit, tak už jdu.. ugh" promnul jsem si oči. Ona se jen usmála a hned utíkala pryč z mého pokoje. Takové probuzení jsem fakt nechtěl.

Přišel jsem dolů, kde v kuchyni byl jen Lucas. ,,Dobré ráno" popřál jsem mu a on na mě zvedl pohled. ,,Dobré ráno" popřál i mě a já přišel k lednici. ,,Co chcete na snídani?" zeptal jsem se, když přiběhla i Bella. ,,Palačinky!!"křikli oba zároveň. Tak dobře budou palačinky. Hledal jsem vše, co budu potřebovat a pustil jsem se do přípravy. Dětem jsem dal papír a pastelky ať si kreslí a já dělal snídani.

Převlékl jsem se a upravil, abych vypadal po ránu jako člověk. Pak jsem se pomalu dostal z pokoje a šel po schodech dolů. Kde jsem zjistil, že jsou všichni v kuchyni.

Smažil jsem posledních pár kousků palačinek, když jsem spozoroval, že přišel Hyunjin. Když byli palačinky hotové připravil jsem k nim nutellu a marmeládu, kterou jsem našel a položil to na stůl. ,,Pojď máš tady snídani" otočil jsem se k němu a usmál. Stále nevím, co si o něm mám myslet je takový ani nevím, jak bych to popsal jako kdyby nebyl rád, že jsem tady. Usedl jsem k dětem.

Přišel jsem do kuchyně a koukal, jak jsou sourozenci šťastní. Pak na mě promluvil on.. „Nemám hlad" zamumlal jsem a šel si udělat kávu.

Namazal jsem dětem palačinky a sobě, taky a začal jíst. Ty jo ty e mi fakt povedli. Mohl bych zkusit odpoledne udělat brownie. Moje nejlepší brownie nikdo lepší neumí jen já.

Udělal jsem si kávu a šel si sednout do obývacího pokoje. Tam jsem si kávu položil na stůl a dal nohu přes nohu. Opravdu jsem hlad neměl, od včerejška mám nějak stáhnutý žaludek..

Děti dojedli a já uklidil nádobí. ,,Půjdeme ven?"zeptal se mě Lucas ,, Ano" řekl. Hned odběhl do obýváku aby to řekl Hyunjinovi.

Už jsem měl skoro dopitou kávu, když tu přiběhl Lucas. Podíval jsem se na něho. „Půjdeš s námi ven?" zeptal se. „Dopiju zbytek kávy, a pak za vámi dojdu, ano?" odpověděl jsem. On přikývl a utíkal zpátky.

Když k nám přiběhl Lucas, tak jsem děti převlékl a vydali jsme se ven. Děti řekli, že chtějí jít na pláž a já nebyl proti. Takže děti vedli a já je následoval. Bylo teplo sluníčko nám svítilo nad hlavami. Cesta na plát nebyla tak dlouhá, takže pochvíli jsme byli na pláží. Od moře vanul příjemný vánek, což bylo úžasný. Děti chtěli na hřiště, tak jsem si sedl na lavičku a dával na ně pozor.

Odložil jsem hrnek a pomalu za nimi šel. Věděl jsem, kde je najít. Z domu jsem si vzal ještě sluchátka, abych poslouchal hudbu při cestě tam. Není to daleko, ale to je jedno.

Děti si v klidu hráli a já jim odběhl koupit pití a z dálky jsem viděl, že se k nám blíží Hyunjin.

Už jsem tam skoro byl, jak jsem říkal, cesta není dlouhá. Vypnul jsem si tedy písničky a sundal si sluchátka. Teď jen musím najít ty dva malý špunty.

Stál kousek ode mě a hledal ty dva. Taky mi dělal problém je najít. Pochvíli k nám přiběhla ubrečená Bella. ,,Lucas spadl do moře" řekla mezi vzlyky. Rychle jsem vstal. Jak se tam dostal? Vždyť byl tady a když jsem byl pro tu vodu ještě přišel se napít.

Vyděšeně jsem ji chytil za ramena. „Kde je?" Tohle se nemělo stát..

Bella nám ukázala, kde by měl být a přiběhli jsem k moři a já ho nikde neviděl. Bože, co jsem to za chůvu tohle se nemělo stát. Ach ne.

Stáli jsme u moře a hledali mého bratra.. Sice ho jako chůvu vůbec neznám, ale teď bych ho i zabil. Ztratil mého bratra a jestli ho nenajdeme, tak si zažije teprve peklo. Koukal jsem všude možně a volal Lucasovo jméno, měl jsem strach..

Měl jsem pocit, že jsem něco viděl v moři. Sundal jsem si triko a běžel do vody. Potopil jsem se, ale nic jsem neviděl. Vyplaval jsem tedy na hladinu a koukal kolem sebe nikde není. Kam si zmizel Lucasi?

Koukal jsem všude kolem a panikařil. Najednou se Bella začala smát. Co je tady vtipného?! Otočil jsem se na ni a se strachem v očí jsem se na ni díval. „Lucas je celou dobu tam" ukázala na hřišti na menší domeček a z tama vyskočil Lucas. „Děláte si srandu?! Tohle nebylo vůbec vtipný, víš jak jsem se bál? Tohle už nikdy nedělejte" zamračil jsem se na ni, ale zároveň mi spadl kámen ze srdce.. Blbá to sranda.

Vylez jsem z moře a přišel k nim ,, Co se děje?" nějak jsem nechápal čemu se Bella směje. 

„Lucasi, laskavě vylez ven" řekl jsem podrážděně. Prohrábl jsem si vlasy a šel si sednout na lavičku.

Oblékl jsem si triko a poté jsme šli zpět domů. Bože měl jsem o něj takový strach a oni si ze mě dělali srandu. Přišli jsme domů a děti si šli hrát a já se šel převléknout protože v mokrém oblečení se mi opravdu být nechtělo. Mokré oblečení jsem nechal v koupelně a šel dolů připravit oběd.