Chůva | Hyunlix

.„Neboj se.. dám na něj pozor"

Společně s dětmi jsem šel dolů do kuchyně. Máma už je tady a dokonce i táta, což se divím.. Většinou jezdí později než máma.

„Ahoj mami a tati" zamumlal jsem a šel se podívat. Docela mě překvapilo, že máme k večeři zrovna tohle, ale vypadá to dobře.

„Kdy jdete nebo jedete? A kdy budete zpátky doma?" začala se ptát máma a já moc dobře věděl, že se ptá skrz tu párty.

Nerozuměl jsem tomu, na co se paní Hwang ptá, ale Hyunjin vypadal, že to ví. Že by jí řekl o té párty? Co já vím. Děti si sedli ke stolu a šlo vidět, že na to mají velkou chuť ani se jim nedivím, taky mám velký hlad. A fakt velký. Posadil jsem se ke stolu na své typické místo.

„Mami.. neboj, budeme doma za včasu a hádám, že se jde někdy po večeři" zamumlal jsem. „A kdyby něco, tak ti zavolám" dodal jsem a pomalu se také pustil do jídla. Jsem celkem zvědavý, jaké to bude. Chápu, že se máma bojí, ale nemá proč.

Dojedl jsem svou porci. Nebylo to špatné, ale na ty, co se dají koupit to nemá. Vstal jsem od stolu a šel umýt svůj talíř. Poté jsem si vzal sklenici a napustil si do ní vodu a napil se. Odložil jsem sklenici a otočil se na Hyunjina. ,,Budu u sebe" řekl jsem a odešel k sobě do pokoje. Musím se připravit. Brzy to začne.

Jen jsem kývl hlavou a seděl ještě chvilku s rodinou. Pak jsem se rozhodl, za mámě pomůžu s úklidem talířů.. Ono ve dvou je to rychleji.„Hlavně na něj dávej pozor, nikoho tu nemá a kdyby se mu nedej bože něco stalo.. no.." říkala mi máma u mytí nádobí.„Neboj se.. dám na něj pozor. Vidíš, i přes to, že mám zítra školu, tak s ním jdu.. Tak se nestresuj" odpověděl jsem a uklizel nádobí.Když jsme to měli hotové, tak jsem šel do svého pokoje se převléknout a připravit se.

Oblékl jsem se do věcí, které jsem si připravit. Vlasy sem si učesal a přemýšlel, co s nimi. Jako úplně krátký je nemám, takže by se s tím dalo něco udělat. Hm.....ale co. No mohl bych se část vlasů stáhnout do culíku a zbytek nechat volně. Jako špatně by to nemuselo vypadat, že. Tak uvidíme. Vzal jsem gumičku a uvěznil do ní část mých vlasů. Pohlídal jsem si abych nikde neměl hrboly. Jako špatně to nevypadá. Jo to půjde.

V mém pokoji jsem se oblékl do té své černé košile s kravatou, riflí a mohl se ještě nějak doupravit.

Trošku jsem si pročesal své vlasy, dal si na tvář nějaký make-up.. a no, žádná sláva, ale to stačí.

Použil jsem ještě nějakou voňavku, no.. nějak extra je nepoužívám, ale to je jedno.

Po tom všem jsem si vzal peněženku, telefon, klíče a šel z pokoje dolů opět do kuchyně.

„No vidět svého syna v něčím takovém.. to je něco extra" řekla máma. „Ale mami.. však do školy taky chodím nějak podobně.. sice ne s košilí, ale i tak.."

„Bereš si auto? Nebo jdete pěšky?" „Hmm.. hádám že pěšky, já sám nevím" pokrčil jsem rameny.

Vzal jsem si věci, které potřebuju sebou a vyšel jsem z pokoje a mířil si to dolů. Přišel jsem do kuchyně a spatřil Hyunjina s jeho mámou. ,,No páni oba jste se hezky oblíkli jdete beztak balit nějaký kočky, že?" ptala se. Musel jsem se zasmát. Achjo v tomhle je stejná, jako moje máma. Teda až na to, že ona mluví o klucích a ne o dívkách.

,,Kluci užíjte si to a hlavně to nepřežeňte s alkoholem. Hyunjine nezapomeň jdeš zítra do školy. Tak se musíš aspoň trochu vyspat. Prostě se bavte" pověděla nám paní Hwang a já se usmál. Je to milá, chápající žena, která se hodně usmívá. Mám ji velmi rád a celkem ji Hyunjinovi závidím. ,,Děkujeme doufám tomu, že si to užijeme" odpověděl jsem ji a ona přikývla a odešla za dětma jim pomoci s hygienou.

Byl jsem potichu, když to řekla.. Však jsem se s Liou ještě nerozešel, ale to je jedno.. „Neboj mami.. Vím, že mám školu, však tam dlouho nebudeme. A kdyby něco, tak se ti ozvu" usmál jsem se na svou mámu, než odešla za dětmi.

Pak jsem se otočil na Felixe a prohlédl si ho od hlavy k patě. „Kde to je? Jestli mám brát auto nebo ne" podíval jsem se mu zpátky do očí a přemýšlel, v kolik hodin by bylo fajn se vrátit.. kvůli zítřejší škole. Sice ano, mám až na 9 nebo 10? Ale trošku spánku potřebuji.

,,Co jsem tak koukal je to asi 10 minut odtud. Tady máš adresu"ukázal jsem mu zprávu, ve které byla napsána adrese, kde se party koná.

„Hmm.. tak to můžeme jít klidně pěšky" zamumlal jsem. Z toho z ničeho nic z pokoje dolů přiběhla Bella. „Kam jdete?" podívala se na nás, protože jsme se už pomalu chystali na odchod.

,,Princezno měla by jsi jít za rodičema zachvíli půjdeš spinkat. Jdeme ven. Neboj brzy se vrátíme nemusíš mít strach"odpověděl jsem ji a pohladil ji po vlaskach. Ona se usmála a utekla nahoru. Tak to bychom měli.

Elie a Kiki