Seděla jsem tam asi takových 15 minut než mi můj obličej rozzářil bilboard. Pomalu se zvednu a podívám se co je tam napsáno. "Hra" ,, Jaká hra?" Hned na to se opodál rozsvítili lampy, Jakoby mi ukazovali kam mám jít na tu "hru". Chvíli jsem tu cestu sledovala ale pak mě napadlo že by tam mohli být i nějaký lidi kteří by mohli vědět kam všichni zmizeli. Položila jsem na zem tu svojí tašku s věcmi na karate, vyndala si z ní svojí krásnou dýku kterou si následně dám na záda jelikož byla v pouzdru a vydala se na cestu.
(Pro informaci kdo by nevěděl jak ta dýka vypadá tak tady máte obrázek pro představu. Jen aby jste si nemysleli že to je nějaká malá dýka pozn. Autorky)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Během 10 minut jsem dorazila na místo, byla tam i nějaká ta skupinka lidí co jsem si myslela že tu bude. Zastavila jsem u nich a vzala si ten telefon co ležel na stole a zaregistrovala se. Když jsem se podívala na ty lidi kolem tak v jejích obličejích se ukazoval strach. Strach takový který snad nikdo za svůj život neviděl. U některých si všimnu že se jim klepali i ruce. ,, Smím se zeptat, o co tady přesně jde?" Všichni se na mě podívali až ke mě došel nějaký starší pán ,,Jestli chceš žít.. musíš dokončit tuhle hru.." na hned navázal zvuk z telefonů a vzali si je všichni do ruky.
Registrace ukončena Obtížnost: piková pětka
Hra: Uteč Pravidla: uteče ze stadionu než vás chytí chytač
Cíl hry: Komu se podaří utéct ze stadionu bez toho aniž by vás chytil chytač vyhrává.
Časový limit: 15 minut
Až teď jsem si uvědomila že jsem uprostřed velkého stadiónu. Cestou jsem neměla ani tušení kam jdu takže tu cestu jsem ani prakticky nevnímala. ,, Cože máme dělat?-" ozve se nějaká ženská. Byl chvíli klid, ale hned potom schytal nějaký týpek kulku do hlavy. Rychle se ohlédnu a uviděla 3 chytače, v ruce drželi pistole. Všichni začali ječet a utíkat pryč a lovci po nich začali střílet. ,,Tak tohle je ta hra.." řeknu si pro sebe a hned se též dala na útěk. Měla jsem docela dobrou kondici takže pro mě nebyl problém před lovci zdrhnout. Během chvíle začal jeden z lovců střílet po mě, každá ta kulka se trefila vedle mě do země. Snažil se mě trefit do nohy to byla tak jediná věc která mě v tuhle chvíli napadla. Rychle jsem doběhla do chodby stadionu kde byli různé skříňky a lavičky. Doběhla jsem k východním dveřím a pokusila se je otevřít ale byli zamčené. Hned jsem se rychle vydala někam jinam. ,,Zmrdi zamknuli dveře aby to nebylo tak lehký " řeknu si na rychlo pro sebe a zalezla jsem do sprch. Zavřela jsem dveře a trochu si odpočinu. ,,Co je tohle za debilní hru?!" Řeknu potichu a rohledla se. Uviděla jsem otevřené okno a usmála se,ale hned mi úsměv sklesl protože jsem slyšela ty mohutné kroky. Ozvěna se rozléhala po celé chodbě. Věděla jsem že pokud ho nezdržím tak že umřu hned v první hře a to jsem úplně nechtěla, tak jsem na hned začala stěhovat ke dveřím nábytek který šel jako jsou nějaké ty skříňky a lavičky si nastěhovala pod to okno. Usmála jsem se ale pak uslyším dost silné bušení do těch dveří. Jak se snažil dostat se dovnitř téhle místnosti.
30 vteřin
Ozvalo se z mobilu, na nic jsem nečekala a pomalu vylezla na ty lavičky. Nějak jsem si musela lehnout na břicho abych se vůbec tím oknem protáhla. Zrovna když jsem vylezla ven se dostal ten lovec do vnitř a podíval se na mě. Radši jsem zdrhla než aby mě sejmul tou puškou.
Gratulujeme, zde se vám dobije vaše vízum
,,Fajn takže.. teď mám 5 dnů volna než mi vyprší moje vízum do další hry.. " ,,Super lepší už to být nemůže že ano" řeknu si dost ironicky pro sebe a odešla jsem zpátky do města. Byla jsem zpátky v tom obchodním centru, vzala jsem si nějaké dobré černé oblečení, které by mi nevadilo nějak při hrách. Převlékla jsem se a vzala si radši i jiné boty na sebe. Našla jsem i docela dobrou roušku přes ústa a tak jsem si jí dala na sebe. Na záda jsem si dala tu dýku v pouzdře a protáhla. Skoro na mě nebylo ani poznat jaké pohlaví jsem. Navíc jsem se rozhodla že začnu znova a stím že mě tu bude za chvíli každý znát jako neporazitelnou. Jen jsem se nad tímhle usmála protože se mi tenhle nápad docela dost zalíbil. Od dneška mě všichni budou znát pod přezdívkou jako Kimi.
Ahojky zlatíčka tady je dneska pro vás druhá kapitolka. Doufám že se vám bude líbit a že si jí užijete stejně jako tu předchozí. Uvidime se u další kapitoly^^
