Game of aces (Alice in Borderland CZ FF) (POZASTAVENO)

13~ Smíření

Z pohledu Chishiyi

Neodpověděl jsem. Uslyším jak mi do toho pokoje někdo vešel a zastavil před mojí postelí. Otevřu oči a podíval se kdo to tam stál. Kupodivu tam stála Rin. Lehce se držela za ruce a koukala na mě tím svým smutným i s trochu vážným pohledem. ,,Co tě donutilo sem ke mě přijít a po dlouhé době na mě promluvit?" Posadim se. ,, Já.. přišla jsem se ti omluvit za moje chování.. Ani jsem pořádně nevěděla co dělám a jak reaguju.." odmlčí se a já jí jen potichu sledoval, ani na vteřinu jsem z ní nespustil oči. ,,V pořádku aspoň něco pozitivního" podívám se na hodiny. ,,Uh ani ty hodiny pořádně nefungují i když tady ten čas funguje úplně jinak než normálně tak to nemá ani cenu"
,,Asi už radši půjdu.." řekla potichu.
,, Dobře. Nebráním ti aby jsi šla" zase si lehnu a zavřu oči. Uslyším jak potichu odešla a zavřela dveře. Byl jsem na tolik vyčerpaný že jsem dost rychle usl.

Z pohledu Rin

O pár dní později

Uběhlo už několik dní a já s Chishiyou jsme byli zase v pohodě. Úplně v klidu jsme se každý den bavili a čím dál tím víc se k sobě sbližovali. Smáli jsme se spolu hráli spolu i nějaký deskový hry co se tady kolem na té Pláži našli. Dokonce i Kuina se k nám přidala tyhle hry hrát.
Byla to docela velká zábava takhle ve třech. Dalo by se říct že jsme taková parta nejlepších kamarádů. Jsem se s Kuinou něčemu smála než nám tu naši zábavu překazilo hlasité bouchnutí do stolu vedle nás. Obě zvedneme hlavy, aby jsme se podívali kdo to tam stál.
,,Ah Aguny to je ale milé přivítání..co tě sem k nám přivádí?" Ozve se Chishiya a ruce si dal opět do kapes.
,, Přišel jsem, protože vám třem dneska vyprší vaše vízum" nikdo z nás neřekl ani slovo. ,, Všichni tři máte na pokoji na vaší posteli takový menší překvápko " dokončil větu a ušklíbl se. ,, Víme o čem mluvíš Aguny. Nemusíš nám to říkat jako kdyby jsme byli nováčci" Kuina se posadí a křupne si klouby na rukou. ,,Jo ale tady zelenáč " upře pohled na mě. ,, Když tak jí to vysvětlete ať to nemusím vysvětlovat já " narovná se a odejde. ,,Co tím myslel to "překvapení?" Kuina se na mě podívá a začne mi to vše do detailu vysvětlovat.
Poslouchala jsem jí ale ani toho moc nebylo. ,,Aha takže pokaždý co nám bude docházet takhle to vízum tak dostaneme na postel tyhle věci a číslo auta kterým pojedeme " přikývne na souhlas.
,, Zajímavé.. jsem zvědavá kam tohle daleko zajde" nastalo mezi námi ticho. Byl slyšet jen řev lidí a hrála tu hlasitá hudba. Zase všude poletoval vršky plavek některých dívek. ,,Tohle je.. prostě odporný i když tu jsem už nějakých těch pár dní ale opravdu na tohle se nedá zvyknout ani koukat" v obličeji se mi pomalu objevil úšklebek, ale ne ten klasický ale úšklebek z nechutenství.

Uběhlo několik hodin a nastal večer. Byl čas odejít do svých pokojů a zajistit si svá čísla od auta na další hru.
Odejdu na svůj pokoj a na posteli uviděla nějaké oblečení a kartičku s číslem od auta. Přišla jsem k tomu blíže abych na to pořádně viděla. Vezmu si tu kartičku a prohlédnu si jí. ,, Mám na ní číslo 10" hned se podívám na to oblečení které si vezmu do rukou a převlecu se. ,, Těsnější být už nemohlo?" Veznu si to číslo od auta a odejdu na chodbu. Stála jsem před svým pokojem a čekala na Chishiyu než vyleze z pokoje. Po minutě vylezl a pořád na době měl to stejné oblečení. Svojí bílou mikinu a plavky. ,,Co máš za číslo od auta?" ,,10..ty?" Usměju se,, Též 10"
,,Tak to je skvělý.. aspoň tě budu mít na dohledu s jistotou že budeš v pořádku" navážeme spolu oční kontakt ale pak se po chvíli podívám z okna. ,, Měli bychom už jít k autům, aby nám neujeli " Chishiya se bezeslov rozešel k východním dveřím. Nestačila jsem ani reagovat a hned na to ho rychle doběhla abych nešla sama. Aspoň u někoho jsem se v takovéhle blízkosti cítila v bezpečí.
Jen mě prostě někdy zamrzelo to že.. jsem se sním nemohla držet za ruku a mít s ním vztah. Chápu to.. protože je takovéhle zlá doba a lidi se snaží o své přežití a na žádnou romantiku není čas.
Za tu chvíli co jsem přemýšlela jsme došli k autu a nasedli do vnitř. Seděla jsem vedle Chishiyi v zadu. V obličeji se mi hned objevil úsměv ale jak se rychle objevil tak rychle zmizel, protože do toho auta nalezli další lidi takže jsme tu byli na sobě namáčknuté jako sardinky.
,,Tak co jsme tu všichni " ozve se nějaký týpek co byl za volantem ,,Ano pane!" Odpoví všichni krom mě a Chishiyi.
,,Tak tedy vyrážíme za další hrou!" Všichni za řvou a on se s námi všemi rozjel.
Během cesty byli docela dost prudké zatáčky takže jsme se na sebe tiskli víc než normálně. Nejdřív to byla levá strana a pak zase práva. Pořád se to střídalo do doby než prudce za brzdil a já slítla Chishiyovi přímo do náruče.

Ahojky zlatíčka omlouvám se že pár dnů nevyšla žádná kapitolka. Neměla jsem čas kvůli škole a dalším věcem.
Také vám chci moc poděkovat za vaše ohlasy. Jste opravdu neskuteční! Pokud to dnes ještě stihnu tak za takovýhle zhlédnutí a ohlasy bude ještě jedna kapitola. Opravdu moc děkuji a uvidíme se u další ^^